Pravice a střed se musí sjednotit. Včera bylo pozdě. Ale je tu ještě podle mne možnost poslední záchrany demokratických pořádků v Česku, jinak se politickou kulturou octneme někde mezi Srbskem a Běloruskem. Měla by vzniknout nová politická strana.
Jen sjednocená pravice (od středu k „pravějším okrajům“) může vyvažovat vliv dvou velkých masových stran (ANO a ČSSD). Navíc jako jediná může být významnější oponenturou vůdcovské fašizující technokracii hnutí ANO a starolevicové ČSSD.
ANO – záměrně neideologické – vyzobává příznivce ze všech vrstev jako dnešní populistická krajní pravice v Evropě. ČSSD se v našich podmínkách normalizačních nostalgiků a panslavistických rusofilů nikdy nestane moderní západní levicí typu německé SPD nebo britských New Labour. U mladých městských liberálů (o něž prý strašně stojí) se ČSSD naposledy odepsala, když předseda této strany podpořil cestu prezidenta Miloše Zemana do Moskvy na přehlídku revanšistické sovětské nostalgie. Své hlasy bude spíše ČSSD ubírat voličům KSČM než u elektorátu stran středu. Podle mne představitelé západní moderny v ČSSD Jiří Dienstbier a Michaela Marksová budou provinciálními starosocialisty marginalizováni; stejně mají blíže k Zeleným, ale nevědí o tom...
Dokáži si představit vznik masové strany s názvem Lidová strana. Tvořily by ji dosavadní KDU-ČSL, TOP, ODS, Konzervativní klub, Svobodní, Zelení a LES. Když čtete tyto řádky, tak si myslíte, že jsem se zbláznil, míchat to – jako pejsek s kočičkou, kteří v pohádce Josefa Čapka vařil smradlavý dort... Jenže u všech těchto stran není ideologická rozdílnost taková, že by snad kvůli vlastnímu přežití nedokázaly ustoupit od svých ideologických manter.
Inspiraci lze najít u amerických Republikánů, kteří dokáží spojit ekologické libertariány i konzervativní evangelikány.
KDU-ČSL se musí trochu omezit v přeceňování tradice, ideově je podobná straně Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska.Když se ODS dokáže zbavit nesmyslně okázalého protievropanství, může ji zachránit spojení s Topkou.
Svobodní se svou akční provokativní mladou inteligencí mohou být v nové straně provokující frakcí, která bude upozorňovat na občasné úlety v EU.
Martin Bursík (LES) se musí zbavit sebepřeceňující arogance a najít společnou řeč s lidovci i se Zelenými.
Osobní spory musí jít stranou, jinak se všechny strany středu a pravice octnou po volbách těsně pod pěti procenty. A ústavní většiny se ujme ANO a přicmrndávat jim budou ochromení starosocialisté...
Myslím si, že vedle amerického širokorozchodného republikánského vzoru nás může inspirovat i německá bavorská CSU, která není vůbec stranou přepjatě klerikální a integrovala v sobě všechny společenské prvky středu a pravice. Naši demokraté se musí o něco podobného pokusit. Máme ale velmi ztíženou pozici, kterou si stále málo uvědomujeme. „Kulturně-civilizační genofond“ moderního českého národa je velmi oslabený (nacismus, bolševizující národní socialismus 1945-1948, bolševismus, pseudomesianismus mostu mezi Východem a Západem, půlmilionová emigrace, nová emigrace etc.).
Naše země stojí (kolikrát už v dějinách) na rozcestí mezi Západem a Východem. Abychom se mohli udržet v té lepší straně světa, je nutné vytvořit masovou politickou stranu středu a pravice. Jinak nám budou vládnout „Lukašenkové“...
Anketa
Chtěli byste, aby se KDU-ČSL, TOP, ODS, Konzervativní klub, Svobodní, Zelení a LES spojili do jedné silnější strany?
A proč vlastně „Česko v Čechách nechceme“ – čili proč stále nemáme pro svůj stát nějaký šikovný jednoslovný název?