Rudé mládí
28. dubna 1910 se v Českých Budějovicích narodil jeden z nejobávanějších komunistů v Česku. Jeho otec je strojvedoucí na trati. Nepatřil k bohaté rodině, k chudé však také ne. V těchto dobách museli mnozí, jelikož neměli prostředky k živobytí, po povinné docházce nastoupit do práce. Josef měl však štěstí. Vystudoval gymnázium, později i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právo tedy vystudoval ještě za demokracie. Jak už to tak v těchto letech bylo, i Josef Urválek přičichl k politice. Roku 1930 vstoupil do sociálně demokratické strany, členem byl osm let. Záhadou je jeho působení za protektorátu, pracoval jako žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích, žaloval drobné trestné činy. Je podivné, že jej nacisté nechali být, ačkoliv byl do poslední chvíle (než začala okupace) aktivním členem sociální demokracie (dokonce i kandidoval). Ihned po konci války vstupuje do KSČ.
Lidový soudce
Než se stal dvorním žalobcem rudé diktatury, měl možnost vyzkoušet si svůj excentrický projev v menším měřítku. Po válce Urválek působí u retribučních soudů – soudí bývalé nacisty, kolaboranty, udavače. Již zde užívá plamennou řeč a rozmáchlá gesta, také žádá vysoké tresty. Soudí například hlavu Národní obce fašistické Radolu Gajdu – Urválek mu navrhuje doživotí, Gajda však dostává pouze 2 roky. Je pravděpodobné, že zde si jej také poprvé všimnou Sověti. Nutno říct, že Urválek nebyl kariéristou – profiloval se jako loajální komunista – kam mě strana pošle, tam půjdu.
Trockisticko-titovští sionističtí buržoazně nacionalističtí zrádci!
Kam se hrabou jazykolamy, zkuste říct tuto větu. Přesně takové konstrukce užíval Urválek ve svých projevech. Po revolučním roce 1948 pracoval pár měsíců přímo na Ministerstvu spravedlnosti. Poté byl povolán zpět do svého rodného města – Českých Budějovic. Zde má za úkol reorganizovat soudnictví v kraji – respektive jej „bolševizovat“. Je málo známým faktem, že ačkoliv žaloval Horákovou a další politické procesy, zůstával stále prokurátorem v Českých Budějovicích. Ze státního soudu si jej z kraje půjčovali, ačkoliv ten disponoval vlastními žalobci. Nepochybně pro jeho teatrální výstupy, které se v zinscenovaných procesech hodily. Čtení obžaloby trvalo v případě procesu Rudolfa Slánského neuvěřitelné 3 hodiny! Celé ty tři hodiny Urválek ani chvíli nepolevil, vřískal a gestikuloval. Někteří historici se domnívají, že musel být nadopován stimulanty. Je nutno říct, že Urválek nikdy oficiálně nepřipustil, že by věděl o vykonstruování procesů. Takto také vypovídal před komisí v roce 1968, která zkoumala jeho činnost. Ovšem mezi úzkým kruhem známých připustil, že nevěřil ve správnost řady obvinění. Nechal se slyšet, že mu měl sovětský poradce Alexej Bezčasnov sdělit, že spiklenecké centrum, na kterém stojí obžaloba, ve skutečnosti neexistovalo. Prý se také obával rozpadu celé konstrukce obvinění, pokud Slánský nebude vypovídat podle naučeného scénáře. Do konce života však popíral svou vinu. Za svůj život navrhl 32 trestů smrti, vykonáno bylo 28.
Jablko padlo daleko od stromu
Podle vzpomínek jeho souseda Jana Čižinského práce Urválka poznamenala celou jeho rodinu. Lidé se na ni dívali skrz prsty, děti slýchávaly nenávistné poznámky. Zvláštní vztahy panovaly i uvnitř rodiny. Babička mohla své dva vnuky (syny Urválka) vidět pouze jednou za půl roku a na jednu, předem vymezenou hodinu. Jeho dva synové byli rozdílní – Petr Urválek, který vstoupil do StB a poté se snažil svého otce chránit od mediálního tlaku, podobně jako syn Grebeníčka. Jeho druhý syn Jan byl úplný opak. Podporoval disidenty v listopadu 89, také jeho manželka disidenty jako advokátka obhajovala. Minulost otce jej však natrvalo poznamenala.
ZDROJE:
Portréty: Josef Urválek (pořad Českého rozhlasu)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Urválek
Reportéři ČT: Veličenstvo kat (pořad České televize, 2020)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Proces_se_skupinou_Milady_Horákovou