Ivan Langer patřil vždy k těm, kteří své názory uměli dát hlasitě najevo. To mu zůstalo i po jeho odchodu z vrcholné politiky. I nadále komentuje dění v Česku, na sociálních sítích své názory jasně prezentuje. Kromě právnického vzdělání vystudoval i medicínu. Kde vidí Ivan Langer pochybení ze strany vlády, jak by postupoval on, pokud by byl nyní ministrem vnitra, jsme připravení na to, vše zvládnout, když vláda postupuje v některých směrech značně chaoticky? To jsou jen některé otázky, které jsme tomuto bývalému ministru vnitra položili.

Začneme úplně jednoduchou otázkou. Bojíte se?

O sebe se nebojím. Ale jako otec a vzděláním lékař obavu cítím..

Pokud tedy ano, tak čeho nejvíc?

Jako rodič mám starost o své děti. Jako zaměstnavatel o své spolupracovníky. Jako člověk s medicínským vzděláním si uvědomuji rizika infekce zejména pro specifické skupiny občanů – senioři, lidé s autoimunitním, kardiovaskulárním, respiračním onemocněním…

mohlo by vás zajímat

Hlavně se přehnaně nebojte, stres zabíjí, říká lékař z infekčního oddělení Milan Trojánek v (NE)BLÁZNI

Považujete současná opatření za dostatečná?

Mnohde jsou nedostatečná, jinde přehnaná, často nelogická a ještě častěji chaotická.

Sám jste byl ve vrcholných politických funkcích. V druhé polovině devadesátých let jste byl ministrem vnitra. Jak byste postupoval vy?

Objektivně je třeba říct, že takovou situaci Česká republika ještě nikdy nezažila. Nicméně i tak existují standardizované postupy, jak v krizové situaci řídit stát tak, aby byla zachována jeho funkčnost a ochráněny životy, zdraví a majetky jeho občanů. Máme odpovídající legislativu, metodiku, složky Integrovaného záchranného systému a dostatek fungovaných odborníků. A toho bych se držel, z toho vycházel!

Republiku začíná ovládat nejen strach, ale i panika. Kroky vlády se zdají být chaotické, působí v jistých směrech značně nekoncepčně. Opravdu neexistuje něco jako „plán krizové připravenosti?“

Krizové plány existují, systém řízení existuje, odpovědní lidé jsou definováni. Síla je v systému, v dělbě pravomocí a odpovědnosti, v koordinaci, v plánování a v řízení jako takovém. Má-li někdo mesiášský komplex v kombinaci s egomaniactvím a je přesvědčený, že všechno zvládne, rozhodne, uřídí sám, ohrožuje nás všechny!

Kdo by podle vás měl stát v čele krizového štábu a jak je možné, že je ustanovovaný až nyní?

V čele Ústředního krizového štábu vždy stál ministr vnitra jako osoba odpovědná za vnitřní bezpečnost. Pozdní aktivaci Ústředního krizového štábu považuji za hrubou chybu hraničící téměř s trestní odpovědností!

Máme vůbec dostatek odborníků? Jste právník, legislativa toto neošetřuje?

Již jsem to zmínil. Máme potřebnou legislativu, vytvořený systém krizového řízení i dostatek odborníků. Jen jim v jejich práci nesmí bránit zbytnělé ego jednoho člověka a partičky jeho mediálních píárových nohsledů!

Dalo se z vašeho pohledu tomuto stavu předejít? Dá se vůbec nějak vysvětlit, že je možná situace, kdy není dostatek ochranných pomůcek, a to ani pro ty, kteří jsou v té první linii? Myslíme zdravotníky, hasiče, policisty…

Nechci nikomu dávat hraběcí rady a být generálem uprostřed bitvy, ale je zcela zjevné, že vedení státu (vláda) selhalo! Byla - li to hloupost, nekompetentnost, podcenění nebo megalomanství či soběstřednost, nevím. Realita je brutální! Lidé v první linii nejsou chráněni, nasazují své životy a zdraví, a přitom jsou svědky lží, výmluv, slibů. A přitom právě na nich v tuto chvíli záleží nejvíce! Co si mají myslet, když nejdříve slyší ministra zdravotnictví, že nic nehrozí, pak, že je všechno zajištěno, pak že nic není a k tomu od premiéra, že všeho je dostatek a že on sám bude rozvážet roušky… Tito lidé v první linii jsou skuteční hrdinové dnešní doby, kteří to vzali do svých rukou! Bojím se jen, že to nebude stačit, neboť závod s časem jsme (díky hrubým chybám vlády) na začátku prohráli a důsledky nás teprve čekají!

Neměl by podle vás nést někdo i osobní zopodvědnost?

Teď je třeba soustředit se na to, abychom vše zvládli co nejlépe! Na prvním místě je ochrana životů a zdraví lidí, ale také existenční ohrožení mnoha a mnoha dalších, jejichž živnosti a podniky byly nuceně zavřeny, existenční ohrožení těch, kteří žijí od platu ke platu a jejich zaměstnavatel musel svoji činnost přerušit. Obecně platí (a věřím, že i v tomto případě), že po každé krizové situaci přichází pečlivá analýza a vyhodnocení jednotlivých kroků, rozhodnutí; analýza s cílem identifikovat silné, slabé stránky a chyby. A ty pak napravit, systém upravit. A ukáže-li se přitom osobní selhání, pak je třeba vyvodit odpovědnost. Pravomoc nemůže existovat bez odpovědnosti! V našem případě se mi pro to jeví jako optimální parlamentní vyšetřovací komise.

V Česku je nouzový stav. Ten sebou nese i celou řadu nestandard6ních situací, co se týká řízení státu. Souhlasíte s vyhlášením stavu nouze a je něco, čeho se v této souvislosti můžeme obávat?

Jsme svědky nekompetentního vedení země, vidíme vládu, která svoji roli nezvládla a zatím nezvládá. Vedle profesionality a odbornosti je klíčovým předpokladem úspěchu i důvěra! V tomto případě důvěra ve stát! A tu bude vláda znovu obtížně získávat! Důvěra přináší klid a rozvážnost; a tu teď všichni potřebujeme. Stav nouze je mimořádným zásahem do práv a svobod občanů. Nejsem fanouškem této vlády, ale jsem občanem této země; tudíž si přeji, aby lidé mohli v kritických okamžicích státu důvěřovat! Stav nouze je ovšem obrovským zásahem do našich práv a svobod, největším za posledních 52 let. Buďme proto ostražití, mimo jiné i proto, že tato vláda existuje, poprvé od listopadu 1989, díky komunistům. Hlídejme a chraňme si své svobody!

Dnes se sice věnujete právu, ale jste také vystudovaný lékař. Jak se díváte na situaci v nemocnicích? Je naše zdravotnictví připravené tuto pandemii zvládnout? Nebo dojde ke kolabování systému, jako se to děje například v Itálii?

Nezachytili jsme nástup! Miliony respirátorů a roušek, které jsou prý na cestě, přijdou o čtyři, pět týdnů později, než zde měly být! To je o deset, sto tisíc infikovaných více, než muselo být! Možná více! To je vážná komplikace, která nemusela být! Vedle toho jsem přesvědčený, že náš zdravotnický systém je v lepší kondici, než italský a při dobré organizaci bude schopen tuto epidemii zvládnout.

Je něco, co byste nyní vládě doporučil?

Před nějakým časem jsem na obdobnou otázku řekl: Nevyvolával bych paniku. Neobchodoval se strachem. Soustředil se na rizikové skupiny. Zajistil backhand – lůžkové a přístrojové kapacity. Vybavil frontend – zdravotníky. Zajistil logistiku – potraviny. Omezil velká shromáždění. Vážil omezení práv a svobod. Teď bych dodal: nekecat a nelhat; sice nás řídí nemehla, ale jsme schopný národ!

Je aktuálně stát, o kterém byste řekl, že boj s koronavirem vede správným směrem?

Těžko soudit. Za takového odborníka se nepovažuji. Přinejmenším jsme v Evropě svědky existence dvou konceptů, dvou přístupů: Německo a Velká Británie versus zbytek Evropy. Ten první vychází z teze, že viry neznají hranice a v případě COVID-19 bude existovat procento identifikovaných infikovaných a mnohem větší procento neidentifikovaných infikovaných. (Prostě budou nemocní s příznaky nemoci a nemocní bez příznaků) Ten první říká, že je třeba se soustředit na rizikové skupiny a ty primárně ochránit a zajistit jim potřebnou péči. Druhý koncept si přeje co nejvíce identifikovat, co nejvíce řídit a organizovat, co nejvíce ochránit! Ten první riskuje, ten druhý to logisticky nezvládá!

Dá se předvídat, co se bude dít dále?

Epidemie teprve bude kulminovat. Jsme na začátku vlny a cílem musí být její maximální zploštění tak, aby zdravotnický systém byl schopen dostatečně reagovat. A pak budou ti, o které bude třeba se postarat. Už teď je ale jasné, že postiženi budeme všichni – zdraví či nemocní! A to ekonomicky! Zaměstnavatelé i zaměstnanci! Všichni jsme na jedné lodi! Všichni jsme ohroženi. Na živnostníky vláda přitom chystá další virus v podobě třetí a čtvrté vlny EET a chlácholí nás dotacemi, půjčkami a zrušením Účtenkovky! Systémová řešení přitom jsou úplně jiná - daňové prázdniny či snížení daní, úhrada sociálního a zdravotního pojištění zaměstnanců státem…

mohlo by vás zajímat

Epidemiolog Roman Prymula nabádá veřejnost k racionalitě. Nakažených ale bude přibývat, přiznává

Snažíme se rozhovory nyní končit alespoň trochu optimisticky. Napadá vás nějaký vzkaz pro čtenáře, který by jim v tento moment zvedl náladu? To asi potřebujeme všichni.

Mám směsici pocitů. Do nejtěžšího období své existence vstupuje Česká republika v nedobré kondici: vláda podcenila závažnost stavu, Ústřední krizový štáb byl aktivován pozdě, zdravotníci a lidé v první linii jsou bez potřebného vybavení, státní rozpočet je v nejhorší kondici za 27 let, premiér je primitiv s mesiášským komplexem… Mezi lidmi oproti tomu explodovala solidarita, pomoc, obětavost! A spolu s nimi profesionalita o zodpovědnost! To mě a věřím, že i mnoho, mnoho z nás, naplňuje nadějí a optimismem. Znovu si ukazujeme, že jsme silní a schopní bojovat! Že jsme schopni se o sebe postarat; bez čekání na státního Godota! Před 22 lety při olympijských hrách v Naganu jsme skandovali: „kdo neskáče není Čech“. Dnešní parafráze zní: „kdo nešije není Čech“! Před třiceti lety byly symbolem změny cinkající klíče. Dnes je to doma ušitá rouška!

Děkujeme za rozhovor!