Makléř se zlatým srdcem
14. března 1939 vyjel z pražského hlavního nádraží první vlak plný dětí, který mířil vstříc životu. Žádné z nich by nepřežilo, nebýt tohoto skromného hrdiny. Jejich vděk se stal klíčovým momentem televizní show BBC That´s Life z roku 1988. Bez jeho vědomí totiž její tvůrci sezvali do studia přeživší děti, které mu vyjádřily svůj obdiv a dík potleskem vestoje. Dojaté nebyly jen "Wintonovy děti", ale i on sám.
Nikdy totiž svůj čin nedával na odiv. Nebýt jeho ženy, která našla seznamy dětí na půdě jejich domu a historičky Elizabeth Maxwelové, která setkání s "dětmi" zorganizovala, nedozvěděly by se o něm ani ony samy. Většina z nich neměla o existenci Nicholase Wintona ani tušení. Po desítkách let se tak mohly tváří v tvář setkat s mužem, který jim zachránil život.
Jak přesně záchrana probíhala?
Když se nad Československem roku 1938 začala stahovat mračna nacistické zlovůle, našli se i tací, kteří nejen rozpačitě přihlíželi, ale spíše konali. Díky několika dobrovolnickým organizacím (např. Britskému výboru pro uprchlíky z Československa) nedosáhly pařáty nacistů na všechny nevinné, které později smetávaly na jednu hromadu.
Po Křišťálové noci (protižidovském pogromu, který se odehrál v listopadu 1938 v Německu, Rakousku a Sudetech) si zachránci uvědomili, že jde do tuhého a namísto celých rodin se snažily dát šanci přežít alespoň dětem, kterým nacházeli adoptivní britské rodiny.
V prosinci 1938 požádal jeden z pracovníků výše zmíněného Britského výboru svého přítele Nicholase Wintona, který se už viděl na dovolené ve švýcarských Alpách, aby lyžování odložil a pomohl mu v Praze zorganizovat dětské transporty. Akce totiž obnášela i byrokracii a pochopitelně finanční záštitu. Pro každé dítě staré maximálně 17 let totiž bylo nutné zajistit nejen náhradní rodinu v Británii, ale také uhradit kauci ve výši 50 liber, díky které získaly britská víza a povolení k pobytu.
První Kindertransport byl z Prahy vypraven právě 14. března roku 1939. Ve vlaku tehdy sedělo jen dvacet dětí. V průběhu dalších měsíců jich ale vycestovaly další stovky. Celkem se podařilo přepravit do bezpečí 669 dětí, částečně pocházejících z Německa a Rakouska. Zdejší Židé si totiž uvědomovali nebezpečí teroru zpod hákového kříže intenzivněji.
Poslední transport byl vypraven 2. srpna 1939. Respektive úplně poslední pokus proběhl 1. září, ale byl zastaven a poslán zpět, protože toho dne vypukla II. světová válka. Toho Nicholas Winton navždy litoval. Z dětí, které jím měly odjet, nepřežilo holokaust pravděpodobně ani jedno.
Jmenujme ale alespoň pár z těch, kteří přežili: Hugo Marom - letecký inženýr, Renata Laxová - profesorka, pediatrička, Alfrred Dubs - britský politik, Rudolf Kirschner - lékař, Věra Gissingová - britská spisovatelka, Joe Schlesinger - kanadský novinář, Hanuš Šnábl - redakor českého vysílání BBC, a mnozí další. V České republice žije ještě 7 z dětí zachráněných před 76 lety.
V roce 1998 vyznamenal Nicholase Wintona tehdejší prezident Václav Havel řádem T. G. Masaryka. Loni se mu dostalo vůbec nejvyššího českého ocenění - Řádu Bílého lva. Pojmenovaná je po něm i planetka objevená na observatoři na Kleti a také základní škola v Kunžaku.
Čeští studenti iniciovali vznik petice, která požadovala, aby byla Siru Nicholasi Wintonovi udělena Nobelova cena za mír. Navržen na ni byl už třikrát.
Chcete-li se dojmout nad konkrétními osudy zachráněných dětí, a udělat si jasnější obrázek o síle lidskosti v podání nenápadného burzovního makléře, podívejte se na úryvek z filmu Síla lidskosti z roku 2002 od režiséra Mateje Mináče. Ten o nejskromnějším hrdinovi na světě natočil ještě další dva dokumenty: Všichni moji blízcí (1999) a Nickyho rodina (2011).
A tady máte 20 skvělých citátů Jana Wericha o člověčenství, smíchu a boji s blbostí.