Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát s poutnicí a komičkou Adélou Elbel.

Naprosto vysmátá: „S mým klukem jsme dali za jedenáct dní 384 kilometrů a nemám ani puchýř.“

Když šla do Santiaga roku 2019 poprvé, byla sama. Potřebovala se otřepat z rozvodu, najít sebevědomí.

Loňská pouť byla pracovní – psala o ní dlouhou reportáž do měsíčníku Reportér, a cestu vnímala hlavně jako nejlepší lék proti covidové stísněnosti.

Tentokrát šla tedy se svým přítelem: „Chtěli jsme poznat, jestli spolu jen takhle ve dvou a v docela náročných podmínkách vydržíme, jestli je to opravdu ono, a ukázalo se, že je – bylo to super.“

Pro Adélu Elbel letošní pouť vyvrcholila nečekaně: „Když jsme po jedenácti dnech došli před svatojakubskou katedrálu, tak jsme do ní sice bohužel nenašli správný vchod, ale zato jsme si sedli na večeři, kde můj kluk najednou vytáhl takzvanou filmovku a zeptal se, jestli zahulíme. Nechápala jsem, co to plácá za hlouposti, vždyť by přece už mohl vědět, že nehulím, ale on filmovku otevřel a uvnitř byl prsten, takže se příští rok budu vdávat.“

Oba jsou to překvapivě introvertní lidé, takže šlo o rychlou, tichou, nenápadnou akci bez klečení, ale slzy se v očích přeci jen objevily: „To zase jo,“ směje se Adéla Elbel, „můj kluk se u toho dojal...“