Média tvrdí, že hladina oceánu stoupá. Na ostrovech v Tichém oceánu prý už proto příliv vyplavuje hroby z 2. světové války. Tvrdí to aspoň ministr zahraničních věcí Marshallových ostrovů Tony de Brum. A údajně za to může globální oteplování, způsobené skleníkovými plyny. Kvůli naší rozežranosti totiž tají polární ledovce, což zvedá mořskou hladinu. Hrozí, že Marshallovy ostrovy do konce století zmizí z mapy. Tolik Tony de Brum. Jenže tohle už tady bylo před deseti lety.  

Darebácký národ?

Pobřeží Tuvalu je kýčovka (www.tourist-destinations.com) Asi tisíc kilometrů jihovýchodně od Marshallových ostrovů leží atol Tuvalu, jehož nejvyšší bod je jen asi čtyři metry nad mořem. Pokud měla teorie o antropogenním původu globálního oteplování svůj oblíbený mediální mýtus, bylo jím právě Tuvalu. Mýtus vyprávěl o nevinných domorodcích, kteří se stali oběťmi nenasytné průmyslové civilizace. Kde se vzal? Když se v roce 1997 diskutovalo o Kjótském protokolu, tuvalský premiér Koloa Talake prohlásil: "Pro nás už to není akademická debata. Vliv oteplování reálně ohrožuje naše přežití." Jeho slov se okamžitě chytli aktivisté Greenpeace. "Tuvalu je mikrokosmos hrůzy, která na nás všechny čeká, pokud bude pokračovat slepota a idiocie současné americké vlády," řekl šéf jejich klimatické kampaně Jeremy Leggett. "Tuvalané jsou první oběti." Už odmalička drze žebrá a sprostě nás citově vydírá (http://coolheadsforahotplanet.wordpress.com) V roce 2001 vláda Tuvalu požádala Nový Zéland a Austrálii, aby otevřely dveře všem jeho 11 tisícům "klimatických uprchlíků". Australský premiér John Howard imigranty odmítl s tím, že údajné nebezpečí je jen vědecky nepodloženou spekulací. Do debaty pak zasáhl Lester Brown, prezident amerického aktivistického Worldwatch Institute. Tuvalu přirovnal ke kanárkovi v uhelném dole, jehož pád z bidýlka horníky upozorňuje na blížící se nebezpečí. Atol, který mizí pod vodou, prý budou následovat Maledivy, Bangladéš a rozsáhlé přímořské části Indie, Thajska, Vietnamu, Indonésie a Číny. "Obyvatelé ohrožených oblastí se cítí být terorizování americkou energetickou politikou," napsal Brown. "Tuvalané vidí Američany jako darebácký národ, který neslyší jejich obavy a nechce s mezinárodní veřejností spolupracovat při implementaci Kjótského protokolu."  

Environmentální genocida

V září 2002 způsobil senzaci tuvalský premiér Koloa Talake. Na Světovém summitu o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu oznámil, že se jeho vláda chystá v Haagu podat žalobu na Austrálii a Spojené státy. Tuvalané prý budou chtít odškodné od zemí, které odmítají snížit emise skleníkových plynů, čímž nesou odpovědnost za zvyšování mořské hladiny. Pro "environmentální genocidu" ostrovních států měly být žalovány i velké uhelné a ropné společnosti. "USA porušují právo budoucích generací Tuvalanů žít tam, kde žili po tisíc let jejich předkové," prohlásil tuvalský vládní úředník Paani Laupepa. Na malý atol se slétla hejna novinářů, dokumentujících údajnou katastrofu a spekulujících, jak bude soud určovat cenu "utopené" domorodé kultury. Poté, co se k jejich žalobě slíbili připojit Greenpeace, si Tuvalané už dokonce najali právní kancelář. Podívejte se na vyděračské video:   K soudu ale nakonec nedošlo a slovo "Tuvalu" se v tichosti vytratilo ze zpravodajských headlinů i z tiskových zpráv Greenpeace. Ukázalo se totiž, že už v říjnu 2001 vyšla v respektovaném vědeckém časopise Science práce týmu geofyziků francouzské kosmické agentury (CNES) vedeného Cecilem Cabanesem. Hladina oceánu se nechová jako spojitá nádoba, ale její kolísání kopíruje lokální změny teploty. Cabanesův tým analýzou satelitních dat zjistil, že Tuvalu leží v epicentru oblasti, kde teplota (a s ní i hladina) dlouhodobě klesala. Korelace s teplotními řadami ukázala, že od roku 1955 činil pokles asi 10 centimetrů. V říjnu 2002 doplnili mozaiku vědci z australské Flindersovy univerzity, kteří od roku 1993 na Tuvalu prováděli měření. Zjistili, že hladina oceánu od té doby stoupá maximálně o 0,9 milimetru ročně. Pokud se vzestup nezastaví, teprve někdy kolem roku 2050 dosáhne moře na Tuvalu tam, kde bylo už před poklesem v roce 1955.  

Svůj domov si zničili sami

Další výzkum ukázal, že za zkázu svého domova si Tuvalané mohou sami, protože se množí jako králíci. Počet obyvatel hlavního města Funafuti se od roku 1973 zvýšil pětkrát. Těžbou písku na stavbu domů, kácením palem na palivové dříví a ničením korálových útesů způsobili pobřežní erozi, díky níž se dnes atol potápí. Tuvalané tedy skutečně jsou environmentálními uprchlíky. Když zničili vlastní životní prostředí, pokusili se svalit vinu na jiné a "vysát" z nich kompenzaci za údajné ekologické hříchy. Americký klimatolog Patrick Michaels je proto přirovnal k pijavicím. Jejich zamýšlená žaloba připomínala účelovou právnickou tahanici o odškodné od firmy McDonalds, která prý zákazníky neupozornila, že přecpávání hamburgery způsobuje otylost. "Příběh Tuvalu je ikonou environmentálního a politického podvodu, spoluvytvořeného povolnými médii, která ignorují nepohodlná fakta," shrnul Patrick Michaels. Teď se tedy k pijavicím z Tuvalu přidala i obří pijavice z Marshallových ostrovů. Je hltavá a nenažraná a vypadá skoro jako člověk: Ministr zahraničí Marshallových ostrovů Tony de Brum (independent.com)