Prezidentské vtipkování

Ronald Reagan rád vyprávěl (no vždyť byl taky původním povoláním herec) při oficiálních příležitostech vtipy a příhody, které slyšel od sovětských státních návštěv, ruských emigrantů a agentů CIA.

Tady leží a běží přesně tak, jak vyšly z jeho státnických úst:

1. O autech v SSSR

Jenom jedna ze sedmi rodin v Sovětském svazu vlastní auto. Čekací doba na auto je deset let – když už na něj máte našetřeno, projdete nejdřív poměrně náročným schvalovacím procesem, a pak složíte peníze dopředu. A tohle je příhoda, kterou mi vyprávěl jeden známý jako vtip založený na skutečnosti:

Chlápek si přijde koupit auto. Dá na stůl peníze a úředník mu říká: „Dobrá, přijďte si pro své auto za deset let.“
„A mám přijít ráno, nebo odpoledne?“ ptá se kupující.
„Soudruhu, vždyť to bude až za deset let, není to teď jedno?“ diví se úředník.
„Není,“ odpovídá kupující. „Protože za deset let ráno k nám mají přijít instalatéři.“

2. Tomu se smál i Gorbačov

Nevím, jestli to víte, ale mám teď nového koníčka: sbírám historky, u kterých můžu dokázat, že se vyprávějí v Sovětském svazu. Lidé si je tam sami vymýšlejí a povídají mezi sebou, což ukazuje, že mají k realitě ve své zemi humorně cynický přístup. Jedna z těchto historek, kterou vám teď řeknu – a kterou jsem již říkal i generálnímu tajemníkovi Gorbačovovi, a on se smál – je o Američanovi a Rusovi, jak se hádají o tom, která země je lepší.

Američan povídá: „U nás není žádný problém, abych přišel do Oválné pracovny, začal bouchat pěstí prezidentovi do stolu a říkat: ‚Pane prezidente, nelíbí se mi, jak řídíte tuto zemi‘.“
Rus na to: „Ani u nás to není problém. Klidně můžu přijít do Kremlu, začít bouchat pěstí do stolu generálního tajemníka a říkat: ‚Soudruhu tajemníku, nelíbí se mi, jak prezident Reagan řídí svoji zemi‘.“

3. Gorbačov řidičem

Už jsem říkal, že v SSSR má auto jednom jedna rodina ze sedmi? Hodně aut tam proto řídí buďto sovětští byrokrati, nebo cizinci. Jednoho dne byl vydán rozkaz, aby každý, koho policajti chytí při překročení rychlosti, dostal pokutu. Ale úplně každý, ať je to kdokoli.

Gorbačov takhle jednou odjíždí ze své dačy, v limuzíně na něj čeká řidič, ale Gorbačov mu přikáže, ať si sedne dozadu, že chce řídit sám. Jede rychle, všimne si jich dvojice policajtů na motorce a jeden z nich je zastaví. Chvíli mluví skloněn do okénka a pak se vrátí ke kolegovi: „Tak tomuhle pokutu nedám.“
„Proč?“ ptá se kolega. „Vždyť máme rozkaz dát pokutu každému, bez ohledu na to, kdo to je. Kdo je v tom autě?“
„Neznám ho, ale musí to být někdo strašně důležitý, protože mu Gorbačov dělá řidiče.“

4. Soudružská pomoc

Moskva, večer, po ulici jde občan, když tu na něj zakřičí voják: „Stůj!“
Muž začne utíkat a voják ho zastřelí. Přihlížející se ho ptá: „Proč jste to udělal?“
„Je přece zákaz vycházení,“ říká voják.
„Ale ten dneska přeci ještě nezačal,“ odpovídá přihlížející.
„Podívejte, já toho člověka znám, dokonce je to můj kamarád,“ vysvětluje voják. „Vím, kde bydlí, a určitě by nestihnul dojít domů včas.“

5. Nebezpečné papouškování

Přijde muž na ústředí KGB, že se mu ztratil papoušek. „Proč nejdete na policii, ale obtěžujete nás?“
„Chtěl jsem jenom, abyste věděli, že nesouhlasím s tím, co se ten papoušek naučil říkat,“ vysvětluje muž.

6. O třech psech

A to mě přivádí k příběhu o třech psech: americkém, polském a ruském; ti se setkají a povídají si, jak to chodí v jejich zemích.
Americký pes povídá: „Když dost dlouho štěkám, vždycky někdo přijde a přinese mi maso.“
Polský pes se ptá: „Co je to maso?“
A ruský pes: „Co je to štěkat?“

7. Ze života

Teď ještě jeden, který mi vyprávěla oficiální návštěva – neřeknu, o jakou hlavu státu šlo, nechci ji přivést do rozpačité situace:
Dva kamarádi jdou po ulici v Sovětském svazu a jeden se ptá druhého: „Dosáhli jsme komunismu? Funguje už v plné síle teď a tady?“
A druhý mu odpoví: „Kruci, jasně že zatím ne, bude to ještě daleko horší.“

8. – 10. Třeskuté kraťasy

A pár kratších na závěr: Víte, kdo je to sovětský historik? – To je člověk, který dokáže naprosto přesně předpovídat minulost.

Jaká jsou čtyři nejslabší místa sovětského zemědělství? – Jaro, léto, podzim, zima.

Vrátí se sovětský atlet ze závodů v zahraničí, kde ustanovil nový rekord v hodu kladivem. Novinář se ho ptá: „Soudruhu, jak se ti podařilo hodit kladivem tak daleko?“ Atlet odpoví: „Dejte mi srp, dohodím ještě dál.“

Takhle sepsané nepůsobí možná Reaganovy vtipy úplně nejtřeskutěji, ale podívejte se přímo na jejich ‚živé‘ provedení – a jak si sám jejich interpret ty anekdoty očividně užívá:

Jak ovšem později prohlásil demokratický kongresman Mark Udall: „Reagan je velmi dobrý ve vyprávění vtipů, jako bývalý herec je umí správně přednášet a vypointovat. Jen kdyby byl tak dobrý i v ekonomických otázkách.“

A zde 20 nejvtipnějších koláží grafika Vaina, které vás zaručeně dostanou do kolen.