Donald s Vladimirem
Pro rok 2021 se na listu potenciálních výherců Nobelovy ceny za mír objevili dva speciální kandidáti. Donald Trump, prezident Spojených států amerických a prezident Ruské federace Vladimir Putin. Samozřejmě není ani v nejmenším jisté, že jeden z nich si nakonec cenu převezme, na výsledek si budeme muset počkat ještě třináct měsíců, ale už se staly podivnější věci.
Donald Trump je jmenován už podruhé a podruhé tou samou osobou. Christian Tybring-Gjedde je krajně pravicový politik, který s Trumpem, jeho politikou a prohlášeními pochopitelně velice souzní. Amerického prezidenta nominoval už v roce 2018 za práci, kterou podle něj Trump odvedl na vztazích mezi Severní a Jižní Koreou. Letos nominoval Trumpa kvůli jeho práci na Blízkém východě, jmenovitě jde o Trumpovu roli při vyjednávání mezi Spojenými arabskými emiráty a Izraelci.
“Myslím si, že udělal pro světový mír víc, než jiní kandidáti i držitelé ceny,” řekl Tybring-Gjedde pro FOX News. Už v roce 2018 narážel na to, že sice není největší fanoušek Donalda Trumpa, ale že si americký prezident svou cenu zaslouží už proto, že udělal víc, než její reálný držitel Barack Obama.
Vladimira Putina nominovala na Nobelovku skupina ruských spisovatelů pod vedením Sergeje Komkova. Kreml několikrát zdůrazňoval, že to nebyla ruská vláda, kdo prezidenta nominoval. Putin je taky nominován podruhé, první neúspěšnou kandidaturu prodělal v roce 2013.
Nobelovka
Kandidáta na Nobelovu cenu mohou navrhovat jednak současní i minulí členové komise, která nakonec vybírá finálního výherce, ale také všechny osoby a instituce, které už Nobelovku v daném oboru získaly.
Samotná instituce Nobelovy ceny vznikla poměrně anekdoticky. Legenda říká, že se jednoho krásného dne rozšířila falešná zvěst o tom, že zemřel vědec a vynálezce Alfred Bernhard Nobel. Po celé Evropě začaly vycházet nekrology, a když to Nobel viděl, rozhodl, že aspoň založí něco, co bude motivovat lidi k tomu, aby dělali svět lepší. To něco dnes známe jako Nobelovu cenu.
Ty ceny se ale nerozdělují podle Nobelovy závěti a poměrně často čelí komise kritice za politické rozdělování cen a eurocentrismus. Reálné viníky výsledků hlasování v komisi se ale nedozvíte ve chvíli, kdy vás to zajímá, protože hlasování se odtajňuje po padesáti letech.