Nemá smysl prvoplánově Landovi spílat. Ať byl však důvod zařazení skladby jakýkoli, bylo to jednoduše špatně.
Daniel Landa zase o víkendu živil vášně. Ne však jen ty několika desítek tisíc lidí, co přišli na jeho „velekoncert“, ale taktéž novinářů, bloggerů a internetových diskutérů. Zpěvák má sice stěží tolik odpůrců jako příznivců, zato když už někomu leží v žaludku, tak pořádně. Kritické pohledy na Landu oscilují mezi mírnějším „vlastenec toho nejburanštějšího ražení“ po „totální nácek.“
Vzhledem k jeho veletočům a komediím v posledních několika letech - od při nejmenším zvláštního vystoupení na předávání Českých slavíků pod alteregem Žito 44, přes runové čarování, po velkohohubá prohlášení jak zařídí, že Sigma Olomouc vyhraje Ligu mistrů (následkem Landovi magie však akorát sestoupila na rok z české ligy), si celkem logicky mnoho lidí začalo myslet, že se jednoduše zbláznil a přestalo mu věnovat pozornost.
zito44youtube.jpg
Landovo "Žito 44 období" je momentálně v jakémsi vakuu. Runy zůstávají. (Foto: youtube.com)
Landovi nelze upřít, že je tak geniální mystifikátor, až téměř nelze rozeznat fantazii (či fantazmagorii) od reality. Otázkou je, jestli je toho schopen alespoň on sám. Jeho velký koncertní návrat se celkem očekávaně nesl v duchu kryptických paranoidních proslovů plných konspirace a podivných apelů někde na pomezí ataku na nejnižší vlastenecké pudy, „militantního“ burcování, esoteriky a okultismu. O něco méně očekávané však bylo oprášení skladby Orlíku, o které si i Landovi nejvěrnější „Nemesis“ pravděpodobně mysleli, že již zůstane na věky pohřbena na zaprášených kazetách ze začátku 90. let.
Nejedná se o pubescentní hospodskou hopsandu „Čech“, která se obsahově nijak neliší od výkřiků instantního vlastenectví např. během MS v hokeji. Jestli dokázal Landa téměř čtvrt století od konce Orlíků balancovat na hraně toho, co by ve slušné společnosti nemělo být akceptováno, a většina jeho kontroverzí si vystačila s náznaky, dvojsmysly a divným si pohráváním se sektářstvím, pak to, že se nyní neostýchal vytáhnout píseň „Bílý jezdec“, je absolutně bezprecedentním krokem.
Tomu, že tato skladba nikdy nebyla rasistická, ale pojednávala o duši, snad nemůže věřit ani sám Landa, ať je to s jeho duševním zdravím jakkoli. Krom toho, že tomu text jako takový nijak nenasvědčuje, je název doslovným překladem písně jedné z nejznámějších neonacistických kapel všech dob – Skrewdriver. Pak se nabízí i otázka, proč tedy Landa „Jezdce“ tolik let nehrál. I pokud budeme vycházet z premisy, že se jedná o nepochopenou alegorii, Landa by jako umělec všeho druhu měl vědět, že kulturní dílo se nikdy nevyhne interpretaci v kontextu doby a biografie autora. Jestli byl Bílej jezdec v době svého vzniku pouze produktem mladické nerozvážnosti a obzvláště ideologicky bouřlivého a zmateného období, kdy docházelo k přerodu z totality na demokracii, je to, řekněme, omluvitelné.
hassa.blog_.idnes_skr.jpg
Daniel Landa s fanouškem v tričku Skrewdriver (kteří nahráli píseň White Rider) (Foto: hassan.blog.idnes.cz)
Neomluvitelné je to však v situaci, ve které se společnost nachází nyní – kdy masová hysterie nabírá nebezpečných rozměrů a úkolem „barda národa“, do jehož role se Landa stylizuje, by mělo být vášně klidnit, ukázat obě stany mince, nasměrovat lidi na jakousi střední cestu a pomoci jim rozlišovat mezi bludem a realitou. Ne, že by v tom zrovna Landa někdy vynikal, nicméně vše má určité hranice a každý má svou osobní morální zodpovědnost.
Landa se zmiňoval o tom, že nebyl dlouho veřejně aktivní, protože nekecal, ale bojoval. Jak a s kým, však neprozradil. Stejně tak neřekl nic konkrétního o tom, co by měla dělat „armáda“, kterou během koncertu verboval. Problémem je, že Landa sice burcuje a zasévá strach, žádnou odpověď ani řešení však nemá. V konečném důsledku je jedno, jestli je blázen, egoista, co je rád středem pozornosti, nácek, nebo jen to svoje divadýlko nedomýšlí. Ve všech případech je to špatně.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
