„Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala“ – výrok patřící dnes již zesnulé legendární důchodkyni Věře Pohlové byl velmi ambiciózním návrhem na řešení zbytečných kauz šířících se po síti, které obyčejné lidi pouze odvádějí od reálných problémů. Byť se tzv. „konečně řešení internetové otázky“ ukázalo v praxi neuskutečnitelné, i o 16 let později si můžeme vzít ze slov moudré paní Věry ponaučení.
Přese všechny snahy (např. spolku Podhradí) je jasné, že neexistuje legitimní způsob jak zakázat Miloše Zemana, což nicméně nic nemění na tom, že jeho aféry každého jen otravují. Doby, kdy eskapády našeho nejvyššího ústavního činitele alespoň poskytly člověku příležitost se zasmát, zanadávat si a upustit páru či si alespoň oddechnout, že to s vlastním alkoholismem nebo senilitou ještě není tak hrozné, jsou již sečteny a pan prezident je pro část populace, jejíž inteligenční kvocient je blíže savci než amébě, již pouze osinou v zadku, ne nepodobnou té, kterou byly internety pro paní Pohlovou.
Jak říká Russell Crowe: „Pokud se nemůžu prát s rakovinou, můžu se poprat aspoň s člověkem, co má rakovinu.“ Pokud nelze zakázat internety ani Zemana, lze aspoň odstranit Zemana z internetů. A když už jsme přitom, odstraňme jej i z televize, novin, rozhlasu, časopisů; jednoduše jej nechme dělat si, co chce a věnujme svou pozornost záležitostem, které si jí zaslouží a u kterých to má alespoň nějaký smysl.
Miloš Zeman se možná zdál být pro mnohé novináře darem z nebes. Frekvence, se kterou dává najevo svoje buranství, absolutní neúctu ke všem a ke všemu, svoje problémy s alkoholem, neschopnost uznat sebemenší omyl, obsedantní nutkání jít proti proudu i tím nejabsurdnějším způsobem a tendenci, slušně řečeno, neříkat úplnou pravdu je tak vysoká, že zásadně ulehčuje nutnost hledat nová, zajímavá společenská či politická témata.
Jenže všeho moc škodí a stokrát opakovaný vtip začne časem zahnívat a čpět trapností a nudou. Se Zemanovými trampotami je to podobné jako se sérií Policejní akademie – ani na začátku to nebyl humor pro náročného diváka, ale s každým dílem to bylo horší a horší a stále na jedno brdo. Milošova zbrojnice imbecilních provokací je již prázdná a tak se vrací k tomu, co fungovalo. Konkrétně je to aféra „oslava konce 2. světové války, díl 2.“.
O tom, jestli má, nebo nemá Zeman jezdit do Moskvy, se popsalo tolik stránek, že by to stačilo na sto závěrečných řečí Davida Ratha. Sic se dosáhlo částečného „vítězství“ a náš vážený prezident se nezúčastnil vojenské přehlídky, Zeman jel tak jako tak a vzhledem k tomu, že zahraniční tisk měl více než dostatek zdrojů, ze kterých mohl ke kauze čerpat informace, ostudu to nijak nezmírnilo.
Daleko efektivnější tudíž je nechat Miloše ať si jezdí, kam chce - do Ruska, Severní Koreje, Číny, Běloruska, Laosu, Vietnamu, Uzbekistánu, Turkmenistánu, Íránu, Ugandy, Čadu, Rovníkové Guiney, Eritrey, Angoly, Súdánu, Zimbabwe, Saúdské Arábie, Venezuely nebo na Kubu; ať si tam dělá, co chce – účastní se vojenských přehlídek, hromadného obřezávání otrokyň, poprav protiletadlovými střelami, slavnostního odhalování nových masových hrobů, degustace kvašených srdíček novorozeňat, oslav výročí historicky nejvýraznější genocidy, zahájení dřevorubecké sezóny v deštných pralesích, odstřelování archeologických památek, celoplošných přenosů zatýkání politických odpůrců atd.
Čím méně času bude trávit Zeman v České republice, tím lépe. A pokud už tu bude, otočme se k němu zády a nechme jej brázdit po boku svého věrného Ovčáčka kraje v jeho gumovém člunu, trousit hospodské bonmoty a navážet se do všech těch Ferdinandů Peroutků. Prezident je u nás reprezentativní funkcí a tu Miloš Zeman z jednoho úhlu pohledu neplní vůbec a z druhého velmi špatně. Dokud je stále svéprávný, dopřejme mu dělat vlastní rozhodnutí a být za ně zodpovědný.
A jak nejlépe dohnat Miloše Zemana k zodpovědnosti, než o něm nepsat, nevysílat, nemluvit ani nešeptat? Smysl Zemanovy existence se bez konfrontace s negativní reakcí, resp. s vůbec žádnou reakcí dříve nebo později, ale spíše dříve vypaří jako pára nad hrncem. Nějakou tu mezinárodní ostudu nám možná ještě stačí utrhnout, ale v blízkém horizontu přestanou jeho levné klauniády bavit i novináře ze zahraničí.
Vymažme Miloše Zemana ze svých životů. Jsou přeci daleko důležitější věci. Třeba fotbal nebo farmářské trhy.
Anketa
Co je Miloš Zeman?
A TADY si můžete přečíst o genocidním genu aneb proč jsme tak zlí jeden na druhého.