Na jaře letošního roku to skoro vypadalo, že Piráti se Starosty budou pomalu sestavovat jedno (chcete-li dvou) barevnou vládu. Preference atakovaly 35 % a na sociálních sítích se začali příznivci pirátského tábora přesvědčovat, že Ivan Bartoš bude první premiér s dredy v české historii. Pak ale přišlo léto a naděje se rozplynuly. Úděsně špatný start kampaně reprezentovaný dnes již legendárním postem s Jakubem Michálkem točícím laso nad hlavou byl jen začátkem všech problémů. Přidejte k tomu brutální dezinformační kampaň ze strany hnutí ANO a není se čemu divit, že koalice Pirátostan skončila na 15 %. To samo o sobě není to hlavní. 15% výsledek je pořád poměrně slušným výsledkem. Pirátská strana ovšem volby drtivě prohrála, když za pomoci kroužkování přeskákali kandidáti Starostů a nezávislých všechny pirátské nominanty kromě čtyř. Důvodů bude asi více.

Zmatená kampaň pro nikoho

Byť by bylo velice snadné hodit prohru Pirátů na triko Andreji Babišovi a jeho šílené protiuprchlické kampani, prvně by Pirátská strana měla hledat chybu u sebe. Již od léta bylo jasné, že kampaň postavená primárně na Pirátech neměla valnou šanci na úspěch. Jarní průzkumy zřejmě vytvořily falešný pocit nástupu nové síly, což prostě a jednoduše nebyla pravda. Pirátská strana rozkročená mezi „zavedenou parlamentní stranou“ a „protestním pusťte-nás-na-ně hnutím“ působila přinejlepším schizofrenicky. Na jednu stranu chtěli Piráti mířit na maloměstské voliče, ale nabízeli jim image pražských levicových liberálů ze Žižkova, kteří ve volném čase raději řeší třicítku v centru než problémy občanů malých měst.

Česká republika tak zřejmě ještě nebyla připravena na vládu liberálních progresivistů, což je ale věc poměrně známá. Z některých vyjádření členů Pirátské strany to ale působilo, jako by to snad ani nechtěli slyšet. Velice úsměvný je pak pohled na všechny ty twitterové posty, které nadšeně hlásily, jak pan Bartoš vyhrál všechny debaty. Přitom bylo minimálně poslední měsíc jasné, že ve všech předvolebních debatách, kam Pirstan vyslal Víta Rakušana, si předseda Starostů vedl daleko lépe než Bartoš. A ve střetech z věčně ukřičeným premiérem Babišem pak dvojnásob. Kde se Bartoš chtěl pouštět do souboje, tak Rakušan zvolil úplně jinou taktiku, kdy pana premiéra fakticky nechal, ať se zesměšní, a pak klidným hlasem odpověděl na případný dotaz.

Právě sílu Starostů Piráti zřejmě velice silně podcenili. STAN dal na regionální kandidátky své nejúspěšnější politiky a například v Libereckém kraji bylo zcela jasné, že si Piráti takříkajíc „ani neškrtnou“. Nicméně, prozatím to vypadá, že projekt společné koalice toto zemětřesení přesto ustojí a český volič by měl tleskat jak Ivanu Bartošovi za skutečně chlapské přijetí porážky, tak Vítu Rakušanovi za pokoru a neutichající víru ve společný projekt, navzdory radikálně novým poměrům v koalici.

mohlo by vás zajímat

Průzkumy vs. realita: Jaký je rozdíl mezi volebním modelem a potenciálem? Proč se volební průzkumy často liší od reálných výsledků?

Ivan Bartoš – ministr digitalizace

Co čeká Piráty teď? Byť jedna část členů Pirátské strany již teď volá po odchodu do opozice a druhá část o pokusech liberalizovat celou nově vznikající vládu pod vedením Petra Fialy, nejrozumnější by teď bylo, aby se Piráti zaměřili na to, co umí nejlépe. Na digitalizaci a na IT. STAN připustil, že bude pro Piráty žádat dokonce až dvě ministerstva, což je vzhledem k zisku 4 křesel neskutečně velkorysá nabídka. Možná by tak nebylo na škodu znovuobnovit již jednou zaniklé Ministerstvo informatiky, třeba pod novým názvem jako Ministerstvo digitalizace. Právě tam mohou Piráti pod vedením Ivana Bartoše převést všechny své nejlepší ajťáky a společně mohou český stát i jeho správu převést do digitálního 21. století. A pokud se jim podaří republiku zdigitalizovat alespoň z poloviny tak dobře jak slibují ve svém programu, nevidíme důvod, proč by se jim za to voliči neměli u dalších voleb královsky odměnit.