Už je to víc jak 45 let, co první lidé přistáli na Měsíci. Určité věci se ale nezměnily dodnes. Současní astronauti na ISS se sice pohybují v čistém prostředí, ale znáte to – i kdybyste se doma jen váleli v posteli, je maximálně po pár dnech potřeba si vyměnit oblečení. Zapáchá potem, respektive tím, jak se v něm množí bakterie. Co ale dělat ve vesmíru, kde není žádná pračka a je tam naopak málo místa na skladování stohů oblečení na jedno použití?

S tím už si ale hlavičky z americké NASA určitě poradily, ne? Ne. Dodnes neexistuje žádné pořádné řešení tohoto problému. Na prvního pohled triviálního, ve skutečnosti ale závažného.

Astronauti pracují na ISS v šichtách dlouhých až půl roku a jednorázové oblečení pro šest takových ‚rezidentů' na takhle dlouhou dobu váží bezmála půl tuny. Aby nevážilo ještě více, je astronautům povoleno vyměnit si spodní prádlo až po bezmála týdnu nošení.

Vzduch uvnitř obytného modulu má sice perfektně vyváženou teplotu i vlhkost a nepoletuje v něm téměř žádný prach. Navíc se oděvy díky nulové gravitaci tak moc nelepí ke kůži. Jenže astronauti musejí pravidelně cvičit, aby jim právě následkem dlouhodobého pobytu neatrofovaly svaly. Takže pravidelně, každý den, se pánové i dámy pořádně zpotí.

Zkuste chodit do posilovny a nemýt se byť jen pár dnů po sobě. NASA teď proto kromě Země a okolního vesmíru zkoumá, jak využít běžné pozemské sportovní oblečení v kombinaci s antimikrobiálními prostředky.

Loni v červenci odstartovala k ISS kosmická loď Cygnus, která vedle dalších věcí měla v nákladovém prostoru také čerstvou zásobu čistých svršků a spodků spolu s tubami naplněnými speciální desinfekcí.

Jedná se zatím jen o první experiment, celý výzkumný projekt byl oficiálně ukončen až letos. Co ale budou do té doby dělat astronauti? Někteří už se snažili pomoci si sami. Například bývalý astronaut Kenneth Bowersox tvrdí, že vynalezl velmi snadný a účinný způsob praní prádla v plastové tašce. Nikdo jiný ho bohužel za snadný ani účinný nepovažoval. A tak většina obyvatel ISS nosí stejné prádlo stále dokola. Třeba Donald Pettit je údajně známý tím, že nosí jedny kalhoty i několik měsíců.

Astronaut Frank De Winne odpovídá na otázku, jak se ve vesmíru pere špinavé prádlo. No, nepere se! (Foto: youtube screenshot)

Když však dlouho nošené oděvy zapáchají tak, že už se ani v uzavřené pánské společnosti nedají nosit, nastupuje poměrně drastické konečné řešení – incinerace (česky spálení) při návratu do atmosféry. Ruské nákladní lodě Progress, které dnes pravidelně ISS zásobují vším potřebným, jsou v podstatě jednocestné a při svém návratu z oběžné dráhy shoří v atmosféře.

Než však ISS opustí, naloží se do nich všechny odpadky včetně špinavého prádla. Ve skutečnosti jsme tedy čas od času oblažováni velmi jemnou sprškou popela z něčích spálených špinavých spodek. Existují ale i kreativnější řešení – již zmíněný Donald Pettit použil již zmíněné několik měsíců nošené spodní prádlo, udělal z něj hutnou kouli a vypěstoval na ní rajčata! Velmi vynalézavý postup vzhledem k nedostatku úrodné půdy na ISS.

Další kreativní zpracování (nejen špinavého) prádla předvedl 18. května 2009 japonský astronaut Koiči Wakata – vypadá to jako létající koberec, ale ve skutečnosti jde jen o účinnou metodu, jak v nulové gravitaci prádlo bez námahy skládat.
(Foto: Profimedia.cz)

Ruští vědci zkoušeli využít speciální kmeny bakterií, které by mohly doslova ‚sežrat‘ jak zbytky lidské kůže, které z největší části způsobují znečištění prádla, tak přímo i textile na bázi bavlny a papíru, z nichž je prádlo vyrobeno. Metan, který při takových ‚mikrohodech' bakterie vyprodukují, by se teoreticky mohl využít k vytápění či pohonu stanice. Jenže tahle jistě zajímavá a nekonvenční myšlenka zatím nikdy nebyla použita v praxi, protože by to odhadem trvalo mnoho (možná i desítek) let zkoušek, než by se přišlo na ten správný mix textilních vláken a zároveň i bakteriálních kmenů.

Celkově vzato nám problém špinavého prádla na vesmírné stanici ukazuje, jak ošidné mohou být naše předpoklady, co se týče možnosti dlouhých vesmírných cest s lidskou posádkou. Ne psychika, řídnoucí kosti nebo radioaktivita, ale i taková maličkost jako špinavé prádlo se nakonec mohou ukázat jako ten největší a nejhůře překonatelný problém. Zde se podívejte nejen na start rakety Cygnus, ale hlavně na to, jak si astronauti užívají nové prádlo a antibakteriální prostředky:

A TADY ještě máte několik pohledů na světová velkoměsta z ISS.