Vítejte v ‚Říši divů‘ plné červených sporťáků, huňatých koček a výběrových whisky. Aneb když má někdo sen a získá prostředky, jak si ho splnit.
Kdyby vás někdy napadlo cestovat po východním pobřeží USA, určitě nesmíte vynechat Cape Cod. Východní výběžek zasahující hluboko do oceánu, který si kdysi Marconi vybral pro odeslání své první bezdrátové depeše. A hlavně luxusní výletní místo celé Nové Anglie, které se v létě nafoukne na desetinásobek své kapacity. Jezdí sem dovolenkovat hlavně bohatí a báječní, ostatně v nejprofláknutejším městečku celé oblasti, Hyannis Port, je dodnes víkendové sídlo Kennedyových, přičemž JFK tu má muzeum, sochu i památník.
Bill Putman se sem přestěhoval už coby vdovec v roce 1988 a začal si plnit svůj dávný sen. Dalo by se říct, že Bill pocházel z dobré rodiny – jeho otec a matka se ve čtyřicátých letech přistěhovali do Greenwiche v Connecticutu, oblasti, ze které se poměrně rychle stalo nejbohatší předměstí New Yorku. Bill chodil do nejlepších škol, měl skvělé vzdělání, byl třídním prezidentem a stal se z něj významný newyorský právník, který byl partnerem ve vlastní firmě. Co to znamená? Šestimístný měsíční plat a tedy i spousta peněz na rozhazování.
Cesta k právnickému ráji ale nebyla tak přímočará, Bill zkoušel i kariéru u stíhacích pilotů, angažoval se v ropném průmyslu a vydělal spoustu peněz ještě předtím, než se začal věnovat právnické praxi.
Bill Putman vždycky miloval auta, konkrétně tedy britská a japonská (ta japonská, která pomáhali postavit a vymyslet Britové). Moc dobře věděl, že jeho předkové pocházeli z Anglie a v něm se tak nějak těch ostrovních genů usadilo nejvíc. Začal tedy kupovat sportovní auta a začal s nimi závodit.
Trofeje se mu hromadily, ale vzhledem k právnické kariéře to vždycky byly víkendové amatérské podniky. Jeho tým se jmenoval Minuteman Racing – podle silnice, která vedla podél jeho domu a na které často zkoušel, co jeho vozy zvládnou. Nesla název Minuteman Drive. V jeho garáži se vystřídaly lehké britské roadstery, japonské Datsuny, ale třeba i AC Cobra a její britský bratranec Sunbeam Tiger. Vždycky měl minimálně pět aut. A všechna byla červená.
Proč červená? Protože Bill Putman si v dětství zamiloval knížku Žabákova dobrodružství. V té se zámožný Žabák věnoval na svém panství nejrůznějším aktivitám, ale především hrozně rád závodil ve svých autech. A všechna byla červená. Žabák byl spokojený a Bill chtěl být v dospělosti taky spokojený.
To nás přivádí do roku 1988. Billova manželka zemřela v roce 1987 na následky vážného astmatického záchvatu a Bill koupil velký dům v Hyannis Port, který zároveň fungoval a dodnes funguje jako penzion o čtrnácti pokojích. Bill se nechtěl pouštět do žádného vážnějšího vztahu (má jednoho syna, se kterým dobře vychází), ale ani nechtěl být úplně sám. Což znamená, že s ním momentálně dům nalevo (oddělený od samotného penzionu) sdílí osmadvacet koček.
Osobně jsem viděl zhruba dvě třetiny tohoto počtu v nádherném baru, který je plně obsazen single malt skotskými. To je další Billova vášeň. Jeho úctyhodnou sbírku šesti stovek různých skotských whisky (prý má minimálně jednu z každé palírny ve Skotsku) mu pomáhají rozšiřovat hosté z Velké Británie – kdo přiveze lahvinku, má výraznou slevu. Těmi šesti stovkami myslíme různé druhy, lahví jako takových má Bill tak desetinásobek – jsou pečlivě naskládané a zařazené v obřím sklepě. A na co jsme ještě zapomněli? No přece na Žabákovo panství!
Tak se jmenuje obrovská garáž za domem, kde Bill ukrývá svoje automobilové poklady. Po smrti manželky začal totiž sbírat auta. Akciový trh mu přišel dost nespolehlivý, a tak začal s tím, co většina investorů objevuje až teď. Nejdřív koupil dvě, tři auta z dob, ve kterých závodil. Pak se dostal k dalším... a dneska má padesát sportovních klenotů. Všechny jsou červené – většinu jich v této barvě koupil, asi půltucet pak nově nalakoval, aby zapadly do sbírky.
Návštěva Billova panství je opravdovým zážitkem. Všude jsou výstřižky nebo trofeje, figurky žabáků a živé kočky procházející se mezi rudými vozy. Samotného Billa byste si snadno spletli s distinguovaným britským lordem. Obklopen svými kočkami a se sklenkou skotské v ruce zasněně vypráví o svém životě a vysvětluje nám, že je vlastně ohromně spokojený. Jezdí k němu pravidelně lidé z celého světa, penzion slušně vydělává a jeho rudé vozy všechny do jednoho běží jako hodinky, takže je kdykoliv může protáhnout na místních silnicích. Navíc mu Cape Cod – svým způsobem poloostrov – hrozně připomíná Velkou Británii.
Spokojený člověk, který se obklopil tím, co má rád. Vezměte si z něj příklad.
A nemusí se jednat pouze o veterány aut – dobře investovat se dá i do starých letadel: TADY je 10 nejlepších tipů.
Podobné články
Martin Miko
Jana Mrákotová
Doporučujeme
