Psal se 1. červenec roku 1942, když začala takzvaná první bitva o El Alamein. V jejím důsledku byl polní maršál Erwin Rommel zastaven ve veledůležitém souboji o kontrolu nad severní Afrikou, což později vedlo k vítězství Britů a „vyhnání“ nacistů z afrického kontinentu.
Bitva o severní Afriku
V červnu roku 1942 se Britům podařilo zahnat Rommela do obranné pozice v Libyi. Rommel však odrážel opakované vzdušné a tankové útoky, čímž způsobil těžké ztráty britské obrněné síle, a nakonec se mu pomocí svých tankových divizí podařilo přinutit Brity k ústupu. Ústupu tak rychlému, že za armádou zůstalo obrovské množství zásob.
Ve skutečnosti se Rommelovi podařilo zatlačit Brity do Egypta pomocí většinou ukořistěných vozidel. Rommelův Afrikakorps se tou dobou nacházel v Egyptě, v El Alameinu, pouhých asi 100 kilometrů západně od britské námořní základny v Alexandrii.
Afrikakorps
Síly Osy tehdy ucítily krev. Italské jednotky, které předcházely Rommelovým německým silám v severní Africe a byly Brity poraženy a poté zachráněny před úplnou porážkou příchodem Rommela, byly nyní zpět na vítězné straně, přičemž jejich již nižší počet bojoval po boku Afrikakorps.
Benito Mussolini to přirozeně viděl jako svou příležitost podílet se na kořisti vítězů. A Hitler předpokládal, že ke své roztahující se říši brzy přidá Egypt. Spojenci ale neskončili.
Protiofenziva
Britské, indické, jihoafrické a novozélandské jednotky, posílené americkými zásobami a reorganizované a oživené britským generálem Bernardem Montgomerym, bojovaly s Rommelem a jeho již vyčerpanými muži, až se nakonec zastavily v Egyptě. Erwin Rommel se opět nacházel v defenzivě, čímž nastal definitivní zlom ve válce v severní Africe.
Bitva však skončila na mrtvém bodě. Válka se stala nehybnou a obě strany vytvořily statickou frontu dlouho 60 kilometrů až do října roku 1942, kdy začala druhá bitva u El Alameinu. Válka v severní Africe skončila začátkem listopadu téhož roku vítězstvím Britů.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
