Soudci Jana Husa pravděpodobně nevěděli, co způsobí jeho upálením. Husitské hnutí totiž nezměnilo pouze chod v českých zemích, ale pohnulo celou Evropou. Vždyť kvůli husitům se na naše území musely vypravit i křížové výpravy. 30. července roku 1419 došlo k první pražské defenestraci, která je obecně považována za počátek husitských válek. Protihusitští novoměstští radní byli toho dne vyházeni kališníky z oken radnice.
Husitství dobré i špatné
Názory na husitství jsou opravdu velmi různorodé. Někdo na husitství pohlížel a pohlíží jako na zlo, které dostalo do katastrofálního stavu středověké hospodářství a které také může z části za to, že došlo k výraznému úbytku obyvatelstva. Někdo také jako na dobu, kdy byly výrazně omezeny obchodní a diplomatické styky s ostatními zeměmi. Nesmíme ale zapomenout na epidemii moru, která také svým dílem přispěla. A v neposlední řadě katolická církev pro husity také nikdy nehorovala a nehoruje stále, i když svůj vztah a pohled na Husa a husitství posléze značně zkorigovala.
Na druhou stranu je husitské hnutí bezpochyby jedním z určujících období v dějinách naší země. Zakladatel moderní historiografie František Palacký chápal husitství spolu s celou českou reformací jako vrchol národních dějin a velmi ho obdivoval, což mu bylo také některými lidmi později vyčítáno. Podle některých kritiků byla adorace husitů Palackým nekritická a účelová. Prý úmyslně vytvářel umělá spojení s tehdejší sociálně-politickou situací. Kdo ale husitství obdivoval, byl Tomáš Garrigue Masaryk a skupina kolem něj. Tito lidé hledali v husitství společenský zápas o humanitu a zároveň se jednalo o inspiraci pro moderní český národní program, jenž měl být právě na husitském odkazu postaven. Každopádně prosazování Masarykovy vize husitského odkazu se v politickém životě společnosti projevilo již za první světové války. Vezměte si například názvy pluků československých legií: „Mistra Jana Husy“, „Krále Jiřího z Poděbrad“, „Jana Žižky“, „Prokopa Velikého“, „Jana Jiskry z Brandýsa“, první divize „Husitská“.
První pražská defenestrace
Husité se s ničím moc nemazali. Kdo ví, odkud vlastně pro defenestraci, která byla sice první pražská, ale určitě ne poslední, čerpali příklad. Zdali v Bibli, protože o vyhazování z okna se píše již ve Starém zákoně. Stejnou metodu vyřizování si účtů ale znali již ve starověkém Římě. Jako nejpravděpodobnější se ale jeví jiná varianta. 17. července 1418 vyházeli obyvatelé polské Vratislavi tamní úředníky z oken radnice. Reakce Václava IV. nebyla nijak dramatická a razantní, a to dost pravděpodobně povzbudilo nespokojené Pražany.
To, že se husité radikalizovali po násilné smrti jejich kazatele Jana Husa v roce 1415, je známou skutečností. Václav IV. sice některým jejich požadavkům v průběhu následujících čtyř let vyhověl, to se ale nelíbilo jeho bratrovi Zikmundovi a také katolickým pohlavárům. Václav IV. tedy postupně odvolával a odvolával a podporovatele Husova učení o předtím nabyté výhody zase připravil. Těm se to pochopitelně nelíbilo, a tak začala šarvátka, která výrazně ovlivnila další chod historie.
Jan Želivský
Jak popisuje historik Robert Novotný, výraznou roli si v tomto dění střihnul i radikální husitský kněz Jan Želivský. O tomto muži se až do roku 1418 příliš nevědělo, ale měl být původně členem želivské řeholní komunity. Některé prameny uvádějí, že se jednalo o želivského premonstráta Jana, který působil jako farář v obci Jiřice. Nikdy to však nebylo prokázáno. Po Husově upálení ale pravděpodobně premonstrátský řád opustil, protože katolíci i konzervativní kališníci ho označovali za zběhlého mníška. A on začal kázat prostému lidu. Nejprve v kostele svatého Štěpána na Rybníčku. V únoru 1419 přešel do chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském. A Želivského a jeho plamenná slova jeho stoupenci, kterých přibývalo, doslova hltali. Velkou výhodou bylo, že kněz mluvil jejich rodným jazykem a oni mu rozuměli. Zároveň pražská chudina aplaudovala jeho slovům o lepším životě a majetkově vyrovnané společnosti. Ano, měl u nich úspěch a stal se tak postupně lidovým vůdcem a také mluvčím husitů.
Právě onoho osudného 30. července v roce 1419 se nespokojení obyvatelé Prahy sešli v chrámu Panny Marie Sněžné na Želivského kázání. Jemu se povedlo je pořádně nabudit a vyburcovat. Z chrámu pak dav vedený Želivským došel vyzbrojený sudlicemi a kopími až před Novoměstskou radnici. Nejprve se zastavili před zavřenými vraty kostela sv. Štěpána, které vyvrátili, a Želivský zde odsloužil mši podobojí. Až potom se přesunuli k Novoměstské radnici a nejprve požadovali propuštění vězňů, kteří byli příznivci Želivského kázání a kališníků. V hloučku lidí stál údajně i jejich pozdější legendární vojevůdce Jan Žižka, o kterém se také říká, že byl kdysi jen obyčejným lapkou.
Narazili ale na odpor purkmistra Jana Podivínského, jenž propustit vězně odmítl. Když pak ještě údajně z radnice hozený kámen zasáhl monstranci, kterou Želivský nesl v čele davu, tak dav povstal. Lidé vtrhli na radnici a konšely bez smilování vyházeli z oken přímo na hroty sudlic a kopí. Pozabíjeni byli i ostatní přítomní na radnici. Mezi zavražděnými byl samozřejmě také vzpurný purkmistr Jan Podivínský. Průvod tak vyvrcholil první pražskou defenestrací, která byla prakticky začátkem celé husitské revoluce. V následujících dnech došlo k vyplenění pražských kostelů a hromadným útěkům katolických obyvatel z Prahy. Atmosféra ale houstla i mimo hlavní město. Protikatolicky smýšlející obyvatelé vedli útoky na kláštery napříkad v Lounech, Žatci nebo Klatovech.
A co král? Toho tato situace již klidným a chladným nenechala. Na Novém Hradu u Kunratic dostal Václav IV. z události takový záchvat vzteku, že ho valná většina historiků považuje za příčinu jeho smrti, která jej postihla o několik týdnů později. Husitské války vypukly.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pražská_defenestrace_(1419)
https://plus.rozhlas.cz/600-let-od-prvni-prazske-defenestrace-husitstvi-prispelo-ke-vzniku-moderni-8027283
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
