Mount Everest jako turistická atrakce

Mount Everest byl ještě před několika desítkami let považován za nezdolný vrchol světa. Vždyť Edmund Hillary s Šerpou Tenzingem Norgayem dosáhl vrcholku hory ve výšce 8 848 metrů teprve v roce 1953. Letadlem byl Everest zdolán o dvacet let dříve, 3. dubna roku 1933. Není to tedy zdaleka tak dávno, jak by se mohlo zdát, přesto se dnes na nejvyšší horu světa leze jak o závod.

Za senzací a fotkou se na nebezpečnou výpravu často vydávají i nezkušení a netrénovaní horolezci a cestovatelé, kteří za svou lehkovážnost často platí životem. Za zvrhlou turistickou atrakci často platí také Šerpové, kteří celoročně udusávají cestu pro všechny ostřílené i méně zkušené návštěvníky.

Doby, kdy se podobné výkony považovaly za světový úspěch, již zcela jednoznačně vzaly za své, jako historické milníky budou však v kronikách horolezectví a letectví zaznamenány navždy. Jedním z těchto milníků byl i přelet Everestu v dubnu roku 1933, kdy se dvěma mužům povedlo vrchol zdolat z otevřených kabin dvou letounů.

mohlo by vás zajímat

Praví hrdinové vysokohorského horolezectví: Himálajští Šerpové zdolávají velehory až dvacetkrát za sezónu

Přelet nad vrcholem světa

Myšlenku o letecké expedici přes vrchol Mount Everestu vnesl do veřejného prostoru roku 1918 britský horolezecký fyziolog Alexander Kellas ve svém časopise s názvem „Možnost leteckého průzkumu v Himalájích“. Na uskutečnění onoho snového plánu se však čekalo dalších patnáct let. Celou akci sponzorovala britská filantropka Lady Houston, jež se domnívala, že přelet Everestu posílí britskou vládu v Indii. Lady Houston totiž smýšlela velice nacionalisticky, proto se jí nápad ihned zalíbil.

Sir Douglas Douglas-Hamilton, 14. vévoda z Hamiltonu a 11. vévoda z Brandonu, byl mimo své šlechtické tituly také nejmladším vůdcem letky v Královském letectvu. Velel 602. letce a stal se tedy hlavním pilotem letecké expedice na Mount Everest, na níž ho doplnil poručík David Fowler McIntyre. Letci na legendární expedici usedli jednak do originálního letounu Westland PV-6, což byl prototyp bombardéru Westland Wallace, druhak do upraveného letounu Westland PV-3. Oba letouny byly upraveny uzavřenou pozorovatelnou, pilotní kabiny ale zůstaly otevřené. Dále byla letadla vybavena kyslíkovými systémy a zařízením pro vyhřívaní. Letadla byla v těchto úpravách převezena lodí do Karáčí a následně letecky dopravena do Purnea.

Letadla nesla zásoby na patnáctiminutový přelet přes hory, disponovala také zmíněným zabudovaným vytápěním. Proti mrazu byli piloti chránění také vícevrstvými oděvy z ovčí kůže. Rozhodně se nejednalo o procházku růžovou zahradou, piloti v otevřených kabinách měli kromě chladného počasí problém také s nadmořskou výškou, tlakem vzduchu a zásobou kyslíku. Všechny parametry byly zcela odlišné od těch, s nimiž se později začalo létat v přetlakových kabinách.

Když byla poprvé nadnesena myšlenka o přeletu Everestu, jeden ze zakladatelů RAF admirál Mark Kerr řekl, že dle jeho názoru to bude trvat dalších sto let, než budou letadla připravena na takový výkon. Zkušení piloti však navzdory všem překážkám vzlétli 3. dubna roku 1933 v 8:25 z letiště Lalbalu. Letu se také zúčastnil Stewart Blacker, který akci od počátku organizoval. Nad vrcholem Everestu přeletěli ve výšce kolem 30 metrů, několikrát jej obkroužili a pořídili mnoho fotografií. Na svou dobu se jednalo opravdu o mimořádné výkony, a to jak letadel, tak jejich pilotů.

mohlo by vás zajímat

Eugene Burton Ely jako první vzlétl a přistál s letounem na palubě lodi. Tvrdil, že létání je stejně jednoduché jako řízení auta

Křídla nad Everestem

Přestože se expedici kvůli prachu nepodařilo pořídit jasné fotografie, byl o ní natočen dokumentární film „Wings Over Everest“, který v roce 1934 dokonce získal Oscara. Vzhledem k částečnému „neúspěchu“ byl tedy naplánován pokus další, a to konkrétně na 19. dubna téhož roku. Použita byla kamera Williamson Automatic Eagle III, která fotografovala povrch ve specifických intervalech, jak letouny přelétaly nad místem průzkumu. Cílem bylo získat jakousi fotografickou mozaiku terénu, z níž by poté vzešla přesná mapa.

Na druhý pokus již byla expedice úspěšná, fotografie expedice byly však zveřejněny až roku 1951, když je Michael Ward vyhrabal z archivu Královské geografické společnosti, aby s jejich pomocí našel novou cestu na vrchol světa. Do té doby se totiž na Mount Everest lezlo neúspěšně. Nalezené materiály této legendární letecké expedice tak pomohly roku 1953 právě Hillarymu a Norgayovi stanout na vrcholu Everestu.