1. Expartner
Však to znáte - venku hrozí konec světa, všude je panika, hospody a kavárny zavřené a Tinder je vám k ničemu, když máte omezit styky s lidmi na minimum. Víc než kdy jindy to svádí povolat si starou známou osvědčenou firmu na trochu odpoledního dovádění, kterou pak zase můžete v klidu vykopnout. Jenže momentálně se taky může stát, že vám to vykopnutí z ničeho nic zakáže vláda a hups, ani nevíte jak a jste o půl roku zpátky v čase, zavření v garsonce s člověkem, který vás vytáčí už tím, že dýchá.
2. Rodiče
"A nechceš přijet do karantény k nám?" Vaše maminka to myslí dobře, když vám nabízí váš starý pokojíček a péči ve formě třech teplých jídel denně, ale být s ní 24/7 v jednom bytě, když už tak mají všichni nervy na dranc, jestli nebude když už ne úplný konec světa, tak aspoň konec společnosti jak ji známe? Slovy klasika: "Já myslim, že ne."
3. Vaše děti
Ale platí to i naopak. Momentálně se nacházíme v situaci tak výjimečné, že i vyjít s teenagerem je momentálně snazší než s mladším děckem. Puberťák si zaleze do pokoje, paří hry, tweetuje o tom, jak doufá, že mu posunou maturitu, fotí si až moc selfíček, ale nechává vás na pokoji. Mladší děti ale vyžadují zábavu, jídlo a hravou formu domácí výuky. Záhul i pro ty nejlepší. A to si představte, že těch harantů máte víc!
4. Dítě od sousedů
Když už jsme u toho - dokud je to aspoň vaše dítě, tak to ještě jde. Ale jak už víme, karanténa bude trvat ještě minimálně do 1. dubna, mluví se o tom, že vládní opatření se budou uvolňovat dokonce až ve druhé půlce příštího měsíce. Je jen otázkou času, než vaší sousedce rupnou nervy, požádá vás, jestli byste jí nepohlídali ratolest, že musí do obchodu pro dalších 10 kilo mouky a už ji nikdy neuvidíte. Hrůzná představa.
5. Turista
Obligátní, ale logické. Jakmile vám domů vstoupil někdo, kdo se zrovna vrátil ze zahraničí, automaticky s ním padáte do dvoutýdenní totální karantény, i když byste třeba jinak mohli být jen v té obyčejné. Takže je to něco, jako byste zůstali v jedné cele s policajtem, co vás do ní dostal. Nic moc.
6. Netflix, paradoxně
Ono je ve finále možná nejlepší zůstat v té karanténě úplně sám, že? No, není, přátelé! Z toho vám začne hrabat ještě rychleji, protože jedinou společnost vám dělají věci. Třeba Netflix. Jakkoliv nádherné se může zdát ležet doma a nonstop zírat do obrazovky, taky to nejde dělat věčně. Za chvíli přestanete vnímat, po pár dnech vám začne odumírat mozek a vám pak přijde srandovní i komedie s Adamem Sandlerem. A když to přetáhnete, skončíte s migrénou a zánětem spojivek. Ale jestli vám to nevadí, tak pro vás máme aspoň pár tipů, co na tom Netflixu vidět...
7. Instagram
O level níž než nonstop zírání na Netflix je nonstop zírání na Instagram. Z toho scrollování a přehrabování se screenů lidí, co v karanténě kalí a u toho si volají přes Skype a nekonečného spamingu fotkami bytů lidí, o kterých normálně nic nevíte, z toho zešílíte úplně nejrychleji.
8. Alkohol
No, a to virutální kalení... To taky není úplně nejlepší. Možná využijte příležitosti a užijte si "suchej březen/duben". Dvě, tři skleničky na rozehnání chmur při telefonování s blízkými se rychle změní ve dvě, tři lahve a z vás bude alkoholik dřív, než řeknete korona.
9. Drogy
Ještě horší proviant do domácí izolace jsou drogy. Jasně, zatáhnout závěsy, udělat si pevnost z peřiny a nasypat do sebe nesmyslné množství něčeho, co vás zaplaví pozitivním teplým pocitem, to je super, ale všichni víme, že po uměle dodané extrémní dávce pohody přichází zákonitě taky extrémní dávka nepohody v podobě dojezdu. Takže si představte, že po třech profetovaných dnech máte pět dnů paniky, úzkosti, deprese - a ani to nemůžete jít rozchodit. To je cesta do blázince. Jeidnou výjimku v tomhle případě tvoří marihuana, kterou ale my rozhodně nekouříme ani nepodporujeme a už vůbec vás k tomu nenabádáme. Jen tak for the record...
10. Zbraně, provazy... A trámy
A nakonec - zajistěte, abyste ve svém domácím vězení neměli žádnou vražednou zbraň. Jistě, v nouzi i kuchyňský nožík z Ikey poslouží, ale pojďme se tohoto scénáře zkusit vyvarovat. Protože ten den, kdy budete s prostěradlem v ruce a palčivou otázkou v hlavě zírat na nosník pod stropem, přijde, jestli tohle všechno brzo neskončí.