Život vidláků v Americe

V desáté sérii seriálu Simpsonovi je epizoda, v níž se Homer spřátelí s tehdy reálným hereckým párem Alecem Baldwinem a Kim Basinger a jejich kamarádem, režisérem Ronem Howardem. Tomu pak otec Simpson předloží brilantní scénář o robotovi z budoucnosti, jehož nejlepší přítel je mluvící kobliha. Pokoutný Howard se v závěru epizody pokouší ze studia vymámit peníze na svůj nový projekt, bohužel všechny jeho projekty končí "silným, emocionálním vyvrcholením, v němž se hlavní hrdina musí rozhodnout, které dítě bude žít, a které... zemře". Uspěje až ve chvíli, kdy ukradne Homerův nápad. Takže to zase dokázal!

Více než 20 let starý vtip neztrácí ani dnes na platnosti. Ron Howard natočil několik velmi dobrých filmů - třeba Těžkou váhu, Duel Frost/Nixon nebo Rivaly - ale i několik velmi špatných filmů - například adaptace bestsellerových knih Dana Browna. Ve svém nejnovějším projektu s názvem Americká elegie se režisér pustil do filmového přepracování rovněž beststellerové autobiografie amerického spisovatele J. D. Vance, jejíž plný původní název zní Hillbilly Elegy: A Memoir of a Family and Culture in Crisis.

Kniha vyšla v roce 2016 a vzbudila rozruch, který byl přiživen tehdy probíhajícím volebním soubojem Donalda Trumpa a Hillary Clinton. Vance vzpomíná na letní prázdniny strávené u prarodičů v Apalačském regionu, na své dětství, ale i na poměry, které na jeho rodné hroudě dodnes panují. Jeho svědectví o životě americké pracující třídy někteří chválili za autenticitu. Jiní tvrdili, že Vance nemá na základě kusých vzpomínek na dětství, co mluvit. Krátce po maturitě z rodného Middletownu odešel do armády a po studiu na státní univerzitě v Ohiu se dostal na prestižní Yale. Vancovi "vlastní lidé" ho za svého vůbec nepovažují, a právě na to autor v diskuzích se svými kritiky většinou narazil.

mohlo by vás zajímat

Jak Trump vyrazil šéfa FBI: Série The Comey Rule připomene kauzu ruského zásahu do amerických voleb

Možná i proto se Howard v adaptaci Americké elegie rozhodl zvolit tu jednodušší cestu a případné kritice se zcela vyhnout lišácky - tedy tak, že veškerý celospolečenský přesah z díla prostě odstraní. Film točil pro Netflix; a streamingová služba je známá tím, že tvůrcům nechává opravdu hodně volné ruce. V případě tak zavedeného, Oscarem oceněného jména to určitě nebylo jinak. Howard se způsobem sobě vlastním rozhodl vzít diskutovanou, jistě ale i kontroverzní problematiku, sesadit ji z pozice hlavního motivu filmu a nechat ji jen těžce viset v pozadí průměrně dojímavého příběhu o disfunkční rodině.

Zároveň ale nejde do extrému. Americká elegie není špatný film a rámcový vhled do života pracující třídy v USA nabízí. Opravdu se toho ale jen dotýká, v porovnání s knihou je ten rozdíl opravdu citelný. I to je zřejmě důvod, proč američtí kritici film rovnou strhali, zatímco zahraniční diváci jej hodnotí superlativně. To minimum, které Howard do filmu přetavil, je asi ne přímo šokující, ale minimálně poutavé pro každého, kdo nemá ani základní představu o tom, jak americká střední třída reálně žije. Komukoliv jinému to ale bude zoufale málo.

GALERIE Americká elegie

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Vyčítat Howardovi, osvědčenému tvůrci slzopudných dojáků, že se místo ponoru do komplikovaného a velmi živého tématu rozhodl natočit to, co dobře zná, a co mu už roky funguje, se ovšem dá jen stěží. Režisér měl k dispozici Amy Adams v úloze Vancovy na heroinu závislé matky a je jasné, že toho využil. Adams je jednou z nejlepších hereček své generace a v Americké elegii se poprvé pořádně ukazuje v pro ni dosud netypické roli ženy ve středním věku a matky. Že v takové poloze bude výtečná naznačil její výkon v životopisném dramatu Vice (2018), kde ztvárnila manželku Dicka Cheneyho, tam ale nedostala tolik prostoru, jako má nyní v úloze Beverly Vance. Ještě lepší je Glenn Close v partu Vancovy babičky, která ze sebe vydává maximum a poctivě si pro sebe krade většinu pozornosti. Pro třiasedmdesátiletou hvězdu Osudové přitažlivosti je to první filmový projekt od roku 2017.

Americká elegie mohla přesáhnout žánr a být jedním z nejzásadnějších filmů letošního roku, to by ji ale musel točit někdo jiný než Ron Howard. Ten ale i tak odvedl dobrou řemeslnou práci a nabízí snímek stojící dokonce lehce nad jeho tvůrčím standardem. Předkládá emotivní rodinné drama s uvěřitelnými a silnými hereckými výkony, které díky nim dokáže oslovit široké spektrum diváků. Film byl mimo Netflix uveden i v několika amerických kinech, což mu zajišťuje možnost oscarových nominací, po kterých zcela zjevně touží. Minimálně ty pro představitelky obou hlavních ženských rolí jsou s největší pravděpodobností jisté. Mně to nevadí.