Nemáte rádi auta a filmy, které stopáží dotahují pomalu na tři hodiny? Věřte, že v případě Le Mans '66 ani jedno z toho nevadí. Snímek Jamese Mangolda sklízí maximální hodnocení zcela právem, protože má opravdu všechno, co si divák u velkofilmu může přát; silný příběh, skvělé herecké výkony, akci, humor, slzy dojetí, brilantní kameru, skvělý soundtrack. Le Mans '66 se dá něco důrazně vytýkat jen v tom případě, že kritik chce být za každou cenu proti všem.
Láska z garáže
Jste-li z těch, kteří propadli rychlým kolům a zvukům motorů, ať už přímo nebo coby fanoušci motosportu, pravděpodobně znáte závod 24 hodin Le Mans. Jeden z nejnáročnějších autozávodů má za sebou několik napínavých, kontroverzních či přelomových ročníků; jedním takovým byl i ten1966, kdy svéhlavý a trochu problémový řidič Ken Miles ve spolupráci s bývalým závodníkem Carrollem Shelbym pro automobilku Ford sestavil neskutečného závoďáka, se kterým pak Ford závod vyhrál a porazil tak do té doby dlouhodobě nezničitelného italského konkurenta, vozy Ferrari. Skutečný příběh inspiroval režiséra filmů Narušení, Logana či Walk the Line James Mangold, do role Milese obsadil Christiana Balea, jako Shelbyho si zvolil Matta Damona a vytvořil 157 minutový film Le Mans '66.
Ano, pokud to zjednodušíme, chápete to správně; jsou to necelé tři hodiny o autech. Pokud si říkáte, že vás něco takového nemůže bavit, dýchejte zhluboka a čtěte dál - absolutně se mýlíte. Mangoldův velkofilm s nenápadnou kampaní má totiž všechno, co si asi jakýkoliv druh diváka může přát; od kvalitního scénáře a skvělých hereckých výkonů přes velkolepou kameru až po přiměřenou dávku všech druhů uvěřitelných emocí.
Je totiž už asi jasné, že to vlastně nejsou tři hodiny o autech. Mangold na historickou událost navázal perfektní buddy movie o tom, co je to být chlap a jak to vypadá, když takové dva chlapy pojí upřímné přátelství i vášeň pro tutéž záležitost. V roce 2019 působí vztah Milese a Shelbyho nezvykle "klasicky maskulině", zároveň ale citlivě a uveřitelně. Le Mans '66 je poctou filmařině Hollywoodu 70. let, a to ve všech ohledech, tedy i v kladení důrazu na dvě výrazné mužské/mužné postavy. U snímku z prostředí motosportu zcela adekvátní, díky brilantním hereckým výkonům Damona a Balea (mimochodem, pokud ne oba, tak minimálně Bale si již teď může za ztvárnění Milese 100% připsat další oscarovou nominaci) obecně zábavné.
Jak ale ukázalo sci-fi Ad Astra, jen kvalitní herecký výkon nestačí, když nemá, co hrát. Le Mans '66 ale disponuje i dobře napsaným scénářem a především dialogy. Prvkem, který udržuje dynamiku snímku po celou dlouhou stopáž a lepí všechny jeho prvky dohromady tak, že to funguje, je také bravurní kamera Phedona Papamichaela, která má největší sílu v momentech, kdy diváka zavádí do kabiny jezdce.
Le Mans je '66 podívanou, která vtáhne každého od malého kluka s angličákem na klíně přes jeho mámu až po aktivního dědečka, který si do kina zašel na propustku z důchoďáku. Mangold předvedl, jak se dá z tématu pro poměrně úzkou zájmovou skupinu díky dokonalé symbióze vysoce kvalitní formy i narativu vytřískat více než důstojný přírůstek do mainstreamové kinematografie, kterému se dá jen stěží něco vytýkat. Všechno v něm do sebe zapadá přesně jako součástky pod kapotou, a tak až na pár sotva znatelných cuknutí jede prakticky bezchybně.
A tady si přečtěte o další novince v českých kinech, moderní verzi válečného filmu Bitva u Midway.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
