Není to film, je to společenská událost - tak distributor prezentuje nový dokumentární snímek Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti. O jeho konceptu a ději jste jistě slyšeli mnohé a pokud nejste teenager nebo rodič teenagera, zřejmě si tak kladete otázku "Proč bych to měl, sakra, chtít vidět?" Následující recenze na ni hledá odpověď stejně jako vy.
Vítej V síti, Víte!
Vít Klusák objevil internet a zjistil, že se na něm dějí ošklivé věci. Jeho dokumentárně laděný snímek V síti je už téměř rok předmětem diskuzí a nyní se konečně dostává do kin. Premisa je jednoduchá, téma také. Tři plnoleté herečky se ve falešných studiových pokojíčcích vydávají za dvanáctileté dívky a chatují si s cizími lidmi. Lépe řečeno s muži. Cílem je ukázat, kolik úchylů se na netu pohybuje.
Palčivé téma, které se dotýká celé společnosti, a o kterém je třeba mluvit a točit filmy, to tohle rozhodně je. Přesto se nelze zbavit pocitu, že aktuální 90% hodnocení na ČSFD je přestřelené a celá sláva kolem V síti mírně nepochopitelná.
Autorka článku je osmadvacetiletá žena, která už vyrůstala v generaci dětí fungujících na internetu a především sociálních sítích a na těch je i dnes aktivní na každodenní bázi. Nevybavuje si, že by ji v dětství oslovovali starší muži nebo jí rovnou posílali videa, na nichž masturbují. Za to si ale vybavuje, že na ni v poslední době pár nevyžádaných dick pics vyskočilo v soukromých zprávách na Instagramu a víc než živě si vzpomíná rovněž na nepříjemné až agresivní muže, kteří obyčejnou konverzaci dokázali stočit k sexuálním návrhům a posléze urážkám, když nepřišla žádaná reakce. Dokonce zažila i extrémně nepříjemný virtuální stalking. A můžete jí věřit, že je úplně jedno, že v té době byla zletilá - nepříjemné a traumatizující to bylo velmi.
Internet je problematický, protože je neregulovaný a vlastně neregulovatelný, ne tolik, jak by bylo žádoucí. Váš profil skončí za to, že postnete fotku odhalené bradavky, ale že šedesátníci posílají fotky penisů malým dětem, to nikdo není schopen ohlídat. To je ale problém, který se řeší snad už od jeho počátku. Klusákovo V síti se neustále tváří, jako kdyby každou scénou zas a znovu objevovalo Ameriku, což se pro diváka, který film sleduje zasazený do kontextu vlastních zkušeností, bohužel po čase stane extrémně otravným. Ona k tomu ale přispívá i jistá formální přeprodukovanost, která dává na odiv, že na tento počin měli tvůrci dost peněz. Není to příjemný divácký zážitek a nesouvisí to s "šokujícími" záběry a zjištěními, která se ve snímku objevují. Jeden má skoro až chuť dát tomu filmu facku, aby se probral, a tak moc nežral sám sebe.
V síti v síti škol
Na druhou stranu, v rámci celé Klusákovy filmografie se určitě jedná pokud ne o jeho nejlepší, tak určitě jeden z těch vydařenějších kousků. Proč? Protože je tu znát vliv spolurežisérky a Klusákovy studentky Báry Chalupové. Klusákův manipulativní rukopis je tu ale stále dost znát, opět tu trochu chybí vyváženost. Na přání tvůrců nelze zmínit část snímku, ve které je tento problém nejcitelnější, a tak to řekněme jen takto: internet je ošklivé místo plné divných lidí, to ano, ale není to 100% černá žumpa, prostě ne, a tvrdit opak je manipulace.
Už před uvedením V síti se znovu otevřela stará známá diskuze, jestli to, co Klusák točí, jsou vlastně ještě vůbec dokumenty. Ta otázka ale stojí úplně jinak, a sice - není to jedno? Pro pozorovatele s víc než prodlouženou míchou je jeho styl spíš divácká výzva než něco, za co by se měl zlobit. Stačí konkrétní snímek aktivně sledovat, vynaložit trochu snahy a zpracovávat přijímané informace vlastní hlavou a výměnou za to dostane divácky poutavý/zábavný snímek přinášející zprávu o důležitém tématu. A to je ono - pořád je tu to silné téma...
V síti bude totiž do budoucna sloužit jako edukativní materiál. Film existuje ve dvou verzích, z nichž jedna je přímo určená pro distribuci do škol. V roce 2020 chladné reportážní dokumenty už opravdu nikoho nezajímají a vlastně působí skoro až nevěrohodně, takže u tohoto kousku je ozbvlášť důležité, že "nějak vypadá". Teenageři nebudou usínat a snad alespoň třetina z nich pochopí, že některé věci je na internetu opravdu dobré nedělat. Snímek taky nadchne těch (snad jen) pár naivních rodičů, kteří se dosud domnívali, že si jejich dítko na webu vyměňuje se spolužáky veselé kreslené obrázky zvířátek. Za tohle mu patří dík.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
