Před 148 lety se v norském Østfoldu narodil polární badatel Roald Amundsen, který se proslavil především dobytím jižního pólu. Jedná se o jednoho z nejvýznamnějších badatelů a polárníku všech dob, za svůj život dosáhl několika světových úspěchů. Za těmito úspěchy ovšem stojí Amundsenova paličatost, cílevědomost a místy i obrovská odvaha, kterou by někteří označili spíše za šílenství a honbu za jistou smrtí. Celý svůj život zasvětil jen jedné věci – zapsat se do historie, což se mu nepochybně podařilo.
Amundsenova rodina byla spojena s mořem
Roald Engelbregt Gravning Amundsen se narodil 16. července roku 1872 jako čtvrtý syn do rodiny norských kapitánů. Jelikož rodina Amundsenů vlastnila loď a s oceánem byla spojená, je pochopitelné, že láska k vodnímu světu se rodila také v nitru Roalda. S tím však nesouhlasila jeho matka, která se rozhodla, že bude syna držet mimo námořní průmysl a naléhala na něj, aby se stal lékařem. Jednalo se v podstatě o běžný rodinný scénář, se kterým se setkáváme dnes a denně na stránkách knih a ve scénářích filmových snímků - rodiče mají pro své dítě vysněné povolání, do kterého jej nutí, dítě si ovšem stojí za svým a životní cestu si vybere proti vůli rodičů, v ideálním happy endu se dostaví celosvětové uznání. A přesně to je příběh Roalda Amundsena.
V kolejích, které mu nalajnovala jeho matka, se mladému Roaldovi podařilo udržet do 21 let. V tu dobu totiž Amundsenova matka zemřela, a ať už to zní jakkoli hrozně, přestože se jednalo o velkou ztrátu, s matčiným odchodem odešly také závazky, které ji slíbil. Amundsenovu touhu po poznávání krás a hrůz oceánů i celého světa podpořil Fridtjof Nansen svým přechodem Grónska v roce 1888 i zmizelá britská námořní Franklinova expedice. Roald Amundsen se začal plavit jako kormidelník po mořích, až konečně v roce 1897 přišla první expedice.
Amundsenova první expedice a Severozápadní průjezd
První expedice, které se Amundsen účastnil, měla cíl cesty na Antarktidě a jednalo se o čistě vědeckou cestu. Během putování se Amundsen seznámil s americkým polárníkem Frederickem Albertem Cookem, jenž mu předal velmi cenné zkušenosti a později dle svého vlastního neověřeného tvrzení roku 1908 jako první člověk v historii dobyl severní pól. Zkušenosti a informace, které Amundsenovi poskytl, se prý týkaly zejména praktických postřehů, například důležitost kožešinového oblečení a psího spřežení, které Amundsenovi pomohly na následujících expedicích i při dobývání jižního pólu.
Velice významným obdobím Amundsenova života jsou léta 1903 až 1906, kdy jako první proplul Severozápadním průjezdem (který spojuje Atlantský a Tichý oceán) mezi Grónskem a Aljaškou podél pobřeží Severní Ameriky. O nalezení tohoto průjezdu se pokoušela zmíněná Franklinova expedice, která byla jednou z Amundsenových inspirací, kvůli které se chtěl v mládí stát badatelem. Zatímco Franklinova výprava z roku 1845 měla k dispozici plachetnice Erebus a Terror, jež byly vybavené parními stroji, Amundsen zvládl Severozápadní cestou proplout na rybářské lodi Gjøa o výtlaku pouhých 47 tun, která byla vybavena malým motorem a šestičlennou posádkou.
Závod o dobytí jižního pólu
Nalezení Severozápadního průjezdu bylo opravdovým úspěchem, proto Amundsen začal plánovat dobytí severního pólu, což bylo tehdy snem každého badatele a dobrodruha. Dobýt severní pól chtěl pomocí driftování (unášení v ledu) na lodi Fram, kterou postavil jeho krajan Fridtjof Nansen, další ze zmíněných Amundsenových vzorů. V roce 1909 se však roznesla zpráva o tom, že dobytí severního pólu si nárokují badatelé Robert Peary a Frederick Cook. To však Amundsenovi nezabránilo ve vyplutí v létě roku 1910. Až poté, co loď Fram vyplula na moře totiž Amundsen nečekaně ohlásil změnu plánu, že místo severního pólu hodlá dobýt v té době stále nepokořený jižní pól. Změna plánu to byla opravdu extrémní, jelikož expedice tohoto rozsahu potřebovala obrovskou přípravu. Na zdolání jižního pólu se v tu dobu již několik let připravoval Brit Robert Scott. Do Zátoky velryb u Rossova ledovce (největší šelfový ledovec Antarktidy) dorazil Amundsen na lodi Fram 14. ledna roku 1911.
V tu chvíli nastal závod o dobytí jižního pólu mezi skupinou Amundsena a Scotta. Štěstí přálo Amundsenovi, který také díky lepší výbavě, organizaci a radám, jež obdržel od Fredericka Cooka, dorazil se svými společníky na jižní pól 14. prosince roku 1911. Svůj úspěch si chtěl řádně pojistit a vyloučit jakékoli pochybnosti, proto strávil se svou skupinou na jižním pólu celé tři dny, opakovaně prováděli měření polohy a mapovali okolí pólu, aby případně pokryli odchylku změřené polohy. Amundsen poblíž jižního pólu objevil také pohoří vysoké místy až 4 500 metrů, které pojmenoval pohoří královny Maud. Stan Polheim (Dům pólu), ve kterém Amundsenova expedice pobývala, zůstal postavený a uvnitř byly zanechány zprávy pro skupinu Roberta Scotta. Ten dorazil na pól až 17. ledna roku 1912, tedy o více jak měsíc později. Na jižním pólu na Roberta Scotta čekalo nemilé překvapení, v té době totiž Amundsen nemohl poslat Scottovi smsku z cesty, že už na pól dorazil. Scott se tedy trmácel na pokraji vyčerpání zmrzlou krajinou, aniž by tušil o Amundsenově úspěchu, aby na konci cesty zjistil, že jde o měsíc později. Na zpáteční cestě všichni členové Scottovy skupiny zahynuli.
Letecké průzkumy polárních oblastí
Amundsen po dalším světovém úspěchu podnikl ještě několik dalších menších expedic a průjezdů, načež se začal zajímat o průzkum polárních oblastí letecky, proto si také pořídil letecký průkaz. V roce 1925 se spolu s dalšími dvěma společníky pokusil dobýt severní pól na hydroplánu Dornier Wal, ovšem let skončil havárií. Naštěstí se skupině badatelů podařilo v polární pustině po třech týdnech zbudovat dostatečnou vzletovou dráhu na ledu a vrátit se zpět na Špicberky. Člověk by si řekl, že havárie je dostatečným varováním – ne však pro Amundsena. Hned následující rok se stejná trojice vydala k severním pólu znovu, tentokrát na palubě vzducholodi Norge. K výpravě se navíc připojili další dva členové, italský konstruktér vzducholodi Norge Umberto Nobile a polárník Oscar Wisting, který s Amundsenem došel na jižní pól. 12. května roku 1926 přeletěli přes severní pól, což bylo dva dny po Byrdově přeletu letounem Fokker F.VII. Protože jsou ale pozemní výpravy Cooka a Pearyho i letecká výprava Richarda Byrda zpochybňovány, je některými badateli považován let vzducholodi Norge pod Amundsenovým vedením za první dosažení severního pólu. Přeletem pólu se navíc Amundsen s kolegou Wistingem stali prvními lidmi, kteří dobyli oba zemské póly.
Poslední cesta Roalda Amundsena
25. května roku 1928 ztroskotala poblíž Špicberků vzducholoď Italia, kterou sestrojil konstruktér Umberto Nobile. Ihned se spustily rozsáhlé záchranné akce, jichž se účastnil také Amundsen, který 18. června téhož roku vyrazil na pátrací akci v hydroplánu Latham 47. Plánované přistání letounu mělo být na Špicberkách, kam ovšem Amundsen už nikdy nedorazil. Letoun se pravděpodobně kvůli mlze a nepříznivému počasí zřítil jižně od Medvědího ostrova do Barentsova moře, později se na pobřeží u Tromsø podařilo najít Amundsenův stan a plovák letounu. Tělo samotného Roalda Amundsena se nikdy nenašlo.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
