Moskvu a Miloše Zemana spojuje víc, než se na první pohled zdá. Třeba zbabělé chování.
Taky jste včera sledovali trapné zmizení ruského mančaftu? Když je Kanaďané vyklepli 1:6, sebrali se a zmizeli z ledu jako smrad. Kovalčuk svůj tým odvelel ještě před kanadskou hymnou a předáním poháru vítězům. Rusové to prostě nezvládli. Prohru neunesli jako chlapi a zdrhli.
Připomíná nám to trapas v lednu 2003, když se volil český prezident. Miloš Zeman tehdy vypadl hned v prvním kole. Volba tehdy byla ještě nepřímá a poslanci a senátoři prokázali větší rozum než o deset let později řadoví čeští občané. Zeman ani nepočkal na oficiální vyhlášení a po zveřejnění neoficiálních výsledků prvního kola potají opustil Pražský hrad. Později se vymlouval, že spěchal slavit svátek, ale byl to zbabělý útěk. Zeman totiž nepřenesl přes srdce, že ho jako kandidáta ČSSD nepodpořila ani vlastní strana. Zmizel na Vysočinu a dlouho o něm nikdo neslyšel.
V obou případech zůstává pachuť trapnosti. Skautská modlitba radí: "Popřej mi pane, abych v boji, který jde životem, měl odvahu riskovat a udeřit. Mám–li zvítězit, dej, ať je to po právu. A mám–li prohrát, dej, abych dovedl stát u cesty a pozdravit vítěze, až půjde kolem.”
Skauting vede mladé lidi k čestnosti, odvaze a mravní síle. Ruští hokejisté ani Miloš Zeman o těchto ideálech zjevně vůbec nic nevědí. Připomínají bázlivce olšového – ustrašeného broučka, který sice ničí stromy, ale ustrašeně se přitom schovává pod jejich listy. A nebo švába, který se po rozsvícení zběsile rozběhne pod postel.
Ruští hokejisté i český prezident proto v našich očích zůstávají takoví upatlaní. Prohra by nevadila, ta k boji prostě patří a přijmout ji s noblesou je čest. Hanba je ale neumět čestně prohrát a bát se pohlédnout pravdě do očí.
Další důkaz, že Moskvu se Zemanem spojuje víc, než se na první pohled zdá.
A TADY můžete vidět, jak Putin drtí svět hokejkou.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
