Právě dnes uplynulo 70 let ode dne, kdy byl osvobozen největší nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. Celý svět v čele s Polskem dnes v rámci pietního aktu vzpomíná na ty, kteří si prošli hrůzami holocaustu. Paradoxní, nebo spíš lehce nepřekvapivou zprávou je fakt, že ačkoli koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda, prezident Vladimir Putin se jubilejního vzpomínkového setkání u osvětimské brány nezúčastní.  Vzpomínat se bude po celém světě. My vám nyní připomeneme 5 statečných žen, které válečné hrůzy nejen přežily, ale následně se do života vrhly s neuvěřitelnou vervou a pozoruhodným talentem.  

1. Eva Keulemansová- Smolková

Narodila se roku 1927 jako Eva Weilová v pražské Libni. Její rodina považovala Československo za svou vlast, a proto bez ohledu na nástup nacistů k moci odmítala jakékoliv úvahy o emigraci. Od března roku 1943 až do konce války prošla několika koncentračními tábory včetně Terezína, Osvětimi, Hamburku a Bergen-Belsenu, kam se dostala krátce před koncem války. Namísto toho, aby se po osvobození tábora dostala zpět do své milované Prahy, ji Červený kříž převezl na léčení do Švédska. Jelikož jí v Praze zůstaly pouze babička a teta, které se konce války dočkaly v Terezíně, mohla se do stověžaté domoviny vrátit až v listopadu 1945. Za tu dobu se však naučila švédsky a potkala jednu ze svých nejlepších přítelkyň, tudíž prodlouženého "vyhnanství" nikdy nelitovala. Krátce po válce nastoupila na přírodovědeckou fakultu a zaměřila se na analytickou chemii a postupně se stala jednou z předních odbornic v oblasti chromatografie a vůbec první profesorkou chemie v Česku a jednou z prvních v Evropě. Ve svém oboru je stále aktivní a dodnes je zvána na mezinárodní konference. Ve věku téměř 90 let je to hodně slušné skóre...    

2. Helga Hošková

Helga rozená Weissová se v pražské Libni narodila o dva roky později, tedy roku 1929. Vychodila zde čtyři třídy základní školy, do páté měla už jako Židovka vstup zakázán. S maminkou a tatínkem byla roku 1941 deportována jedním z prvních transportů do Terezína, kde byla ubytována v dětském domově L 410. Tatínka umístěného v mužských kasárnách kontaktovala pouze pomocí tajných dopisů. Poté, co mu poslala malou idylickou kresbu, jí otec vzkázal: "Maluj, co vidíš", a to se jí stalo osudným. Ještě v koncentračním táboře vznikl její významný soubor kreseb dokumentující život terezínských vězňů. Po Terezínu následovala Osvětim, Freiberg a Mauthausen, kde se spolu s maminkou dočkala osvobození. Tatínek však nepřežil. Po válce studovala Helga Umělecko-průmyslovou školu v Praze pod vedením Emilla Filly a poté v ateliéru Aloise Fišárka. V 60. letech zpracovala cyklus Kalvárie, v němž se vyrovnává s tématem války a šoa. Rok 1965 jí přinesl unikátní možnost stipendijního pobytu v Izraeli. Její další plány byly přerušeny invazí sovětských vojsk v srpnu 1968 a Helga proto přijala místo na Lidové škole umění, kde působila až do svého odchodu do důchodu. Po roce 1989 se postupně začala vracet k vlastní tvorbě a roku 2012 vyšel její deník z let 1938-1945 obsahující texty a kresby z této doby. Byl přeložen do celé řady cizích jazyků.    

3. Lenka Reinerová

Narodila se roku 1916 v tehdy samostatném městě Karlíně do česko-německo-židovské rodiny. Navštěvovala německé gymnázium ve Štěpánské ulici, ale v necelých šestnácti letech musela vinou špatné finanční situace rodiny ukončit studium a nastoupit do zaměstnání. Pro svůj židovský původ a politickou orientaci věděla, že by pro ni život v Česku znamenal nebezpečí a roku 1939 se jí podařilo uprchnout do Paříže. Když ale Němci v červnu 1940 obsadili Francii, byla jako Židovka zatčena a internována nejdříve v pařížském ženském Petite Roquette a posléze v ženském internačním táboře Rieucros. Po původně nezdařeném pokusu přeplavit se do Mexika byla opět vězněna v uprchlických táborech francouzského kolaborantského režimu ve francouzské západní Africe, dnešním Maroku, ale  s pomocí přátel se jí nakonec do Mexika uniknout podařilo. Zde pracovala na Velvyslanectví české exilové vlády, a poté se provdala za jugoslávského lékaře. Po válce se vrátila do Evropy a vzhledem k tomu, že všech jedenáct členů její rodiny zavraždili nacisté v Terezíně, Osvětimi a Birkenau, vrátila se s manželem tam, kde byl doma on, do jugoslávského Bělehradu.  Prostřednictvím československé ambasády (a s ohledem na špatný zdravotní stav manžela) se i s dcerou dostali zpět do Československa, kde jim ale kvůli sovětsko-jugoslávské roztržce byl návrat do Jugoslávie již znemožněn. V Československu byla Lenka Reinerová následně podrobena vyšetřování a vazbám pro podezření z trockismu, sionismu a byla jí zakázána jakákoli intelektuální činnost, především pak publikační, kterou milovala. Od roku 1983 mohla konečně vydávat knihy v NDR, kde její německy psané publikace dodnes vydává berlínské nakladatelství Aufbau. Uznání se dočkala až po revoluci, kdy byla oceněna Schillerovým prstenem, tedy jednou z neprestižnějších cen pro německy píšící autory, prezidentským státním vyznamenáním za zásluhy a Goetheho medailí. Až do své smrti žila v Praze a neustále publikovala, převážně ve své mateřštině, tj. v němčině, ačkoliv stejně dobře ovládala i češtinu. Její knížky tak vycházejí v českých překladech, přičemž silně autobiografické prózy zahrnují zážitky z doby, kdy byla vězněna nebo nucena žít v exilu.    

4. Dina Gottliebová- Babbitová

Tato česko-americká výtvarnice židovského původu se narodila roku 1923 v Brně jako dcera obchodního jednatele. Studium školy uměleckých řemesel přerušila její deportace do Terezína, odkud byla přesunuta do Osvětimi. Zde byla umístěna v rodinném táboře B II. a její mimořádný výtvarný talent jí zajišťoval prominentní postavení. Obávaný "Doktor Smrt" Josef Mengele si ji totiž vybral k portrétování osob, na kterých prováděl své hrůzné experimenty. Tyto ilustrace chtěl Mengele použít pro svou chystanou pseudovědeckou monografii, protože s černobílými fotografiemi nebyl spokojen. Dininy akvarely dokázaly barvu cikánské kůže zachytit mnohem lépe, a tak malovala jako o život. O svůj život. Modelem se prý jednoho dne stal také sám doktor Mengele. Celý život se pak bála, že dobře ví, že ona jediná, by jej u soudu, k němuž nikdy nedošlo, dokázala spolehlivě identifikovat. Po válce se Dina Gottliebová uchýlila do Paříže, kde začala pracovat jako animátorka a seznámila se zde s americkým animátorem Artem Babbittem, kterého si později vzala za manžela. Společně pak odjeli do USA, kde se usadili v Kalifornii a Dina zde pracovala jako výtvarnice pro společnosti Warner Bros nebo Hanna-Barbera. Podílela se na vytvoření známých kreslených postaviček jako je kanárek Tweety nebo kojot Vilda.    

5. Dagmar Hilarová

Tato česká spisovatelka a básnířka našla těžiště své tvorby v knihách pro děti. Narodila se roku 1922 v Praze a hned jedním z prvních transportů byla deportována do Terezína. Zde jako čtrnáctileté dívenka začala psát svůj deník, jehož autorství musela po válce pracně dokazovat. Knihu totiž vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, vyšlo v českém jazyce až po více než třiceti letech. Deníková kniha Dagmar Hilarové „Nemám žádné jméno“ svým obsahem volně navazuje na povídku Oty Pavla "Smrt krásných srnců". Otův bratr Jiří je zde coby terezínská láska dospívající Dagmar druhou hlavní postavou. Po válce psala verše, povídky, aforismy, texty k písním, epigramy a knížky pro děti. Její verše vyšly ve francouzštině, holandštině, němčině, angličtině, maďarštině a drobná próza v esperantu. Dětské verše byly zařazeny do knihy My Favourite Storybook v anglickém a německém vydání. Dagmar dále publikovala asi ve třiceti novinách a časopisech v zahraničí a účastnila se četných literárních pořadů a besed s posluchači. Její zhudebněné texty byly uvedeny v Umělecké besedě v Praze v pořadu Šanson 77 . Jiné zhudebněné verše byly uvedeny v Klubu skladatelů, Klubu školství a kultury, Muzeu Bedřicha Smetany a ve Šternberském paláci. Překládala také poezii západoněmeckých básníků a snažila se je uplatnit v českých novinách a časopisech.   A na odlehčení si můžete přečíst o SKANDÁLU s osvětimským pyžamem.