Kdo a kdy tě vlastně naučil řídit?
Naučil jsem se to sám. Respektive jsem nějaké geny získal od svého otce, který zhruba 15 let závodil za komunistů se škodovkama a žigulama. Pak už to byla léta dřiny za volantem. Zhruba v patnácti jsem začal řídit. Vždycky, když táta odjel ze servisu pro díly, tak jsem skočil do nějakého auta a objížděl blok kolem našeho baráku. Pak jsem střídal různá auta od Škody 120 přes Favorita až po Renault 11 a vždycky jsem se z nich snažil vymáčknout jízdní maximum. Od začátku mě zajímala jízda na limitu, poznávání hranic auta, a takhle jsem začínal. To pokračovalo i při mé novinářské práci a samozřejmě mi pomohlo několik kurzů od automobilek, kde jsem měl štěstí na instruktory jako například u Lamborghini, kde mě pětašedesátiletý ostřílený matador učil progresivní brzdění se supersportem s motorem uprostřed a lehkým předkem.
Závodní kariéru jsem začal v sedmnácti letech, kdy jsem natajno vystřídal bráchu v jednom závodě hobbyrallycrossu, takovém autošťouchu. Nasadil jsem si kulicha, na to helmu a vyrazil jsem. Nakonec z toho bylo hned druhé místo v první rozjížďce.
Jaké nejčastější chyby v technice jízdy lidé dělají?
Těch chyb je docela dost. Ono jde o to, že se tady učí spousta věcí, ale přitom je zásadní nelekat se, pokud přijde nějaký krizový okamžik. Pokud se přes tohle člověk nepřenese alespoň částečně, nedokáže s tím stejně nic udělat. Ale abych byl konkrétnější, tak samozřejmě základ je věnování se pozornosti, odhad, předvídavost, protože většina lidí najede do zatáčky příliš pozdě a pak řeší neřešitelný problém místo toho, aby už před zatáčkou měli auto připravené. A pak jsou to samozřejmě brzdy a jejich minimální využívání (pracovat se musí hlavně s plynem), stejně jako se nesmíte spolehnout na magické pomocníky a elektronické asistenty. Ti zasahují až ve chvíli, kdy už jste chybu udělali.
Co osobně ti po autoškole dalo nejvíc do tvého jezdění?
Autoškola mi nedala vůbec nic i proto, že už jsem před autoškolou uměl jezdit. Rozhodně jsem se hodně posunul až při novinařině, kde jsem prošel hned několika sportovními kurzy jízdy (Opel performance driving, Lamborghini driving experience nebo kurzem u Porsche na ledu a sněhu). Potkáš se tam s opravdovými profi závodníky a ty ti předají hodně zkušeností. Tím se zkrátí doba, kterou potřebuješ k nasbírání těchto zkušeností. Na druhou stranu k tomu prostě musíš mít nějaké vlohy, především cit pro auto. Bez toho nikdy nebudeš jezdit rychle, dobře ani bezpečně. Kdo nemá talent, musí to dohnat biflováním, tak jako u sportu.
Na stará kolena jdeš závodit, co tě k tomu vede?
Vede mne k tomu obrovská láska k motorsportu, k řízení závodního vozu a adrenalinu. A na stará kolena proto, že se mi až teď podařilo najít partnery, kamarády a mecenáše, kteří jsou ochotni mě v tom podpořit. Jsem za to ale rád, protože si tím plním opravdu velký sen.
Kde všude tě v následujících měsících uvidíme?
Nakonec se toho letos uděje docela hodně. Náš časopis Faster a web ifaster.cz je mediálním partnerem Autoklub rallytalentu, takže se svezu v sobotu 26. března na testovací RZ Žiželice v Peugeotu 208 R2, zároveň jsme partnery nového Škoda Octavia Cupu, takže 20. dubna budu mít test na okruhu v Mostě a pojedu asi závod na Hungaroringu. Okruhy i rally, což jsem vždycky chtěl zkusit, nemůžu být šťastnější.
Ale hlavní bude moje letošní sezóna v rallysprintovém šampionátu, kde pojedu s Citroenem DS3 R3 v týmu Cers Performance Ondřeje Bisahy. Nedávno jsem navíc dostal ještě jednu úžasnou nabídku - jeden závod Audi TT Cupu, který je součástí víkendu DTM. V úterý odjíždím na testy přímo do závodního oddělení Audi. Je to slušná nadílka, takže už teď trénuju tělo, aby to vydrželo.
Jaké auto bys vybral začínajícím řidičům, co hledají něco z druhé ruky, na čem se hodně naučí?
Je to vcelku jednoduché, na úplném začátku bych pro lidi preferoval nějakou malou rychlou předokolku s manuálem. Například Citroen Saxo VTS, Peugeot 106 S16 nebo třeba Ford Fiesta ST. S tím se budeš pohybovat do 100 000 Kč, nejsou na to drahé díly a ani se nemusíš prát s výkonem. Je to ideální na to se naučit pracovat s hmotností, brzděním a volantem. Pokud by někdo chtěl vyloženě zadokolku, tak určitě Mazdu MX-5. Stejný charakter jako u jmenovaných předokolek. Výkonu je minimum, takže se naučíš krásné čisté průjezdy a na mokru si vyzkoušíš drifty. Všechno se děje v nízkých rychlostech, které lze ukočírovat, a v krizových chvilkách se auto rychle zastaví.
Kubovo závodění můžete sledovat jak na jeho webu ifaster.cz, tak na našich stránkách. Připravujeme s ním do budoucna ještě několik materiálů.
A TADY se podívejte na 8 názvů aut, které určitě vyslovujete špatně.