Článek je sice o přesném opaku, ale neuškodí, když si jej přečtou i ženy.
Slušný člověk je vždycky a za všech okolností sám a sám, tvrdí esejista, biolog, sociolog a estetik Bohuslav Brouk. Jakkoli se zaplést s lidmi totiž zavání strašným průserem. Jsou horší než vetřelci. Podáte jim prst a sežerou vám hlavu. Možná ne doslova, obrazně však určitě, a nepomůže vám pak ani integrální helma.
Největší vyjídači mozků jsou ženy. Nenápadně se k vám připlíží a rozptýlí vaši pozornost bombastickou předehrou, za jakou by se nemusel stydět ani Richard Wagner. Pak vás nechají si sem tam na sebe máknout, pak nějaké to ric pic, a než se proberete z postkoitální malátnosti, už si vás vede jak vola na porážku. Na velmi pomalou a bolestivou porážku.
SINGLE?
Fajn, vztahovačné pipiny snad teď přestaly číst, takže už se můžeme bavit normálně. Společnost dobrých a sympatických lidí, pochopitelně včetně žen, je příjemná, jak jsme si každý, snad i opakovaně, mohli ověřit.
Problém je v tom, že ze stádního a partnerského života se stal diktát. Pilní sledovači trendů mě teď okamžitě opraví: co ten obrovský nástup single žen, single mužů a single hotelů bez příplatků za jednolůžkové pokoje? Jedinci vyznávající životní styl single sapiens to přesto nemají vůbec jednoduché. Mainstreamová společnost je neustále nahání do dvojic, a singlisti si musejí své hodnoty neustále bránit.
SOLITÉR
Když chce žít chlap sám a s ženami se přátelit (či s nimi jen nezávazně souložit), tak si vyslouží akorát nálepku nezodpovědného děvkaře (jestliže je trochu k světu), nebo divného pavouka (jestliže je divný). A to ještě s temným dovětkem, že na něj stejně jednou dojde. Zoufale nám chybí tradiční a úctyhodná role starého mládence, o nějaké moderní roli nezávislého, nezadaného muže, Freiherra [čti: frajera], ani nemluvě. Vždyť to vítáme i obráceně - ženy, které nikoho neuhánějí, jsou fajn, v pohodě.
Částečně si za to můžeme sami: sotva se vymaníme zpod rodičovské kontroly, už zase hledáme, kde bychom se uvázali. Přijde nám to jako skvělý nápad a už vůbec nezkoumáme, jestli nás tam náhodou nezamknou.
BUĎ, A NEBO
Nic proti partnerským vztahům. Naopak! Pokud jsou ovšem výsledkem informované volby.
A pokud to je opravdová volba, tak bychom měli mít i jinou, reálnou možnost. Být single jenom proto, abych byl sám, je kokotina. Člověk potřebuje nějaký hodnotný životní projekt, například konstrukci raketových motorů, gymnastiku, alkoholismus, filozofii, obchod s cennými papíry nebo profesionální zevlování.
Proč se pak řídit vkusem většiny a rozmělňovat své síly partnerskými rituály? Opravdu slavní chlapi žili často sami, ale taky něco dokázali (i když kvůli tehdejšímu mizernému zdravotnictví syfilis trochu komplikoval konec života).
Je to přece férové rozhodnutí: když mám pocit, že by mě partnerka omezovala, tak si prostě vystačím sám. Vždyť bych přece na druhou stranu omezoval i ji! A to jí přece nemůžu udělat. Když se budete snažit dělat naplno obojí, může se stát, že nebudete dělat ani jedno pořádně, což je stresující. A ženy vás do tohoto stresu nutí!
Chtějí, abyste se jim věnoval, a ještě byl v práci úspěšný (a prachatý). Nechápou, že i zdroje takového giganta, jako jste vy, jsou omezené. Ženy, vzpomeňte na pohádkové poučení, že ten, kdo chce pořád víc, nakonec nemá nic!
PŘIJATELNÁ DVOJKA
Ne každý z nás je ale extremista: většinou volíme kompromis, a necítíme se kvůli tomu méněcenně. Při vyjednávání bychom měli ale trvat na dvou věcech: za prvé, na významném, ne-li rozhodujícím podílu na organizaci fungování bytu, včetně způsobu a místa močení a příchodů a odchodů. A za druhé, na nedotknutelných chvílích samoty: jsou nezbytné pro duševní hygienu, pro rozvoj našich zájmů, pro pěstování společenských kontaktů a pro poznávání jiných žen.
A TADY máte 8 klasických vět, které lidé říkají těm, kdo jsou single + překlad, jak je slyší oni.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
