Gerda Taro. Elegantní, jemná, sebevědomá žena třicátých let a první válečná fotografka.
Na fotografii je Gerda Taro. Zdá se jako spící madona, laňka, co odpočívá uprostřed pustiny, nebo jako jedna z Charitek – bohyní krásy a půvabu, ale rozhodně ne jako první ženská válečná fotografka, která dokumentovala boje spolu s vojáky v první linii. Jako žena drží ještě jedno prvenství, při kterém však mnohým projde mráz po zádech. Její život skončil náhle v terénu. Bylo jí pouhých 26 let.
Narodila se jako Gerta Pohorylle roku 1910 ve Stuttgartu do rodiny haličských Židů. Roku 1934 utekla před rozrůstajícím se nacismem do Paříže, kde se seznámila s maďarským Židem Endre Friedmannem - v tu dobu ještě nepříliš známým fotografem, který později proslul pod pseudonymem Robert Capa. Stala se jeho asistentkou, potom partnerkou a začala fotit. Přijala pseudonym Gerda Taro a spolu s Capou odjela dokumentovat španělskou občanskou válku. „Malá blondýnka“, tak jí ve Španělsku přezdívali. Její fotografie vycházely pod Capovým pseudonymem, dodnes se tedy spoustu jejích prací mylně považují za jeho – možná i proto se její jméno postupně vytratilo z širšího kulturního povědomí.
Poslední den svého života byla nadšená velmi podařenými snímky, ale došel ji film. Vydala se pro nový, opustila zákopy a naskočila na projíždějící vůz s raněnými vojáky. Naneštěstí kolem projížděl „zbloudilý“ neovladatelný republikánský tank, který narazil do boku auta, shodil Taro na zem a rozdrtil ji. Zemřela 26. července 1937.
Pro její antifašistické smýšlení a levicovou orientaci ji francouzská komunistická strana vystrojila velký pohřeb a pověřila slavného sochaře Alberta Giacomettiho návrhem a realizací jejího náhrobku.
Předchozí díl Zapomenutých fotografií najdete ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
