Z farmáře vojákem
Michael Wittmann se narodil 22. dubna roku 1914 v bavorské vesnici Vogelthal farmáři Johannu Wittmannovi a jeho ženě Ursule Wittmannové. V době druhé světové války tedy rozhodně nepatřil k těm nejstarším a nejostřílenějším – v roce 1939 mu bylo pouhých 25 let. Když roku 1930 dokončil školu, začal pracovat na rodinné farmě. Tehdy pravděpodobně ani v náznaku netušil, že se přibližně za deset let stane přímým účastníkem největšího konfliktu v lidských dějinách.
Farmu opustil v únoru roku 1934, aby se mohl přihlásit do Říšské pracovní služby, tzv. Reichsarbeitsdienst. Odtud to byl do „opravdové“ armády už jen malý krok. Wittmann se rozhodl, že své vojenské štěstí zkusí a již 30. října roku 1934 nastoupil na dvouletou armádní službu do nově budované německé armády.
V rámci výcviku se poprvé setkal s tankem – se strojem, díky kterému se následně ve druhé světové válce světově proslavil. Jednalo se o typ PzKpfw I., se kterým se trénovala kooperace pěchoty s obrněnou technikou. V září roku 1936 dokončil dvouletou službu a jako svobodník armádu opustil – tehdy pochopitelně nemohl vědět, že se během několika let v Evropě rozběhne válečná mašinérie.
Brzy se ovšem začal zajímat o Schutzstaffel, tedy o nacistickou organizaci SS, do které se přihlásil a po složení náročných fyzických a zdravotních testů byl přijat. V září roku 1939 se jako velitel čety obrněných automobilů účastnil bojů v Polsku – ostatně, co se týče obrněných vozů, byl úspěšný i jako instruktor zrekrutovaných nováčků.
Michael Wittmann se jako velitel útočného děla Stug III. Ausf. A. do roku 1941 účastnil bojů v Jugoslávii, Řecku i v Sovětském svazu v rámci operace Barbarossa. Právě na východní frontě zaznamenal Wittmann své největší úspěchy. Například 12. července 1941 se Wittmannovi a jeho posádce podařilo zničit celkem šest nepřátelských tanků T-34/76 a zajmout tři členy jejich posádek. Jednalo se o obrovský úspěch, neboť nový typ sovětských tanků činil nacistům potíže.
Tank Tiger, etalon dokonalé zbraně
Wittmann byl vyznamenán železným křížem druhé třídy, jeho však v tu chvíli zajímalo jediné – aby byla všem třem zraněným ruským zajatcům zajištěna řádná lékařská péče. Již 8. září byl Michael Wittmann držitelem železného kříže první třídy. Na východní frontě bojoval Wittmann se svou jednotkou až do roku 1942, kdy se začal „přeškolovat“ na tankistu. Jako poručík byl přidělen k 500. školnímu tankovému praporu a poslán do výcvikového střediska, kde se učil zacházet s novými těžkými tanky Tigery.
V lednu roku 1943 se stala Wittmannova jednotka součástí nového 1. tankového sboru Waffen-SS, který byl poslán na východní frontu. V dubnu téhož roku usedl Wittmann poprvé do svého nového vlastního Tigeru s číslem 1331 – po jeho boku samozřejmě na pozici střelce musel vždy sedět Balthasar Bobby Woll, velice nadaný střelec. Na východní frontě se Wittmannově tanku dařilo, stejně jako se dařilo jeho dělu Stug III. Dne 5. července se jeho posádce podařilo zlikvidovat třináct nepřátelských tanků a dvě protitanková děla. Po skončení operace Zitadelle měl Wittmann na kontě již 30 zničených ruských tanků a 28 protitankových děl – jednalo se o skutečně fenomenální čísla.
Za své nevídané úspěchy obdržel 14. ledna 1944 rytířský kříž, tehdy měl na kontě již (symbolických) 88 zničených nepřátelských obrněnců. Od Adolfa Hitlera osobně později převzal také dubové ratolesti ke svému rytířskému kříži. Tehdy samotný vůdce Wittmannovi poslal osobní telegram: „Z vděčnosti za Vaše hrdinské skutky na bitevním poli pro budoucnost našeho lidu, Vám jako 380. vojákovi německého Wehrmachtu uděluji dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže. Adolf Hitler.“
Na východní frontě zaznamenal Wittmann se svou posádkou přes 100 úspěšných zničení nepřátelských obrněnců. V nacistickém Německu se stal doslova národním hrdinou a při každé příležitosti byl opěvován. Vojenskými hodnostmi pochopitelně Wittmann proplouval velice rychle stále výš a výš, byl velitelem celé jednotky německých Tigerů. Zlom nastal v červnu roku 1944, kdy byla Wittmannova rota poslána vstříc spojeneckému vylodění v Normandii.
Sherman Firefly jako posel smrti
Právě 13. června se Wittmannovi povedl jeho nejslavnější kousek. Wittmann spolu s dalšími šesti Tigery bránil vesnici Villers-Bocage, kudy se Britové chtěli přiblížit ke Caen. Toho dne se mu podařilo zlikvidovat neuvěřitelných 30 nepřátelských tanků, 30 obrněných vozidel a dvě šestiliberní protitanková děla – ačkoli se jednalo o úspěch nacistických vojáků, událost se zapsala do válečné historie. Největší podíl na celém boji měl samozřejmě Wittmannův tank, kterému se podařilo zničit 27 strojů, včetně 11 nepřátelských tanků.
Michael Wittmann za své dovednosti na bojovém poli obdržel druhé nejvyšší říšské vyznamenání, zanedlouho byl však ovšem nasazen v boji na západní frontě. Wittmann však tehdy neměl tušení, že v dané oblasti operují britské tanky Sherman Firefly s kanony schopnými probít pancíř těžkého Tigeru. Právě těmto britským strojům se nakonec „nezastavitelného“ Wittmanna podařilo zneškodnit.
Psal se 8. srpen 1944 a Wittmannův Tiger spolu s dalšími dvěma tanky projížděl po poli, které však bylo v hledáčku britských Shermanů. Wittmannův tank byl zasažen a přibližně po dvou minutách došlo k výbuchu munice na palubě tanku. Výbuch byl tak silný, že odtrhl 8 tun těžkou věž a od trupu tanku ji odhodil několik metrů. Toho dne ve svém tanku Michael Wittmann i se svou posádkou zemřel. Na svém kontě měl tehdy 138 zničených nepřátelských tanků, 132 děl a nespočet lehkých obrněných vozidel. Jednalo se o jednoho z nejlepších tankistů druhé světové války – válečné úspěchy kalí pouze skutečnost, že bojoval na špatné straně.
Zdroje: Česká televize, Armyweb, Wikipedia