Mladý génius Prokofjev

Skutečností je, že nejen v Evropě se rodilo značné množství talentovaných skladatelů, malířů, básníků a dalších umělců. V tomto ohledu bylo v průběhu let velice plodné i Rusko. Zvláště pak na poli skladatelů klasické hudby se mohou Rusové pochlubit opravdu četnými jmény. Petr Iljič Čajkovskij, Sergej Rachmaninov, Igor Fjodorovič Stravinskij, Dmitrij Šostakovič nebo právě Sergej Prokofjev.

Dle zvučnosti jmen to sice zní, jako bych zrovna uváděl přední představitele politbyra, nicméně se skutečně jedná o skladatele světového měřítka. Sergej Prokofjev se narodil 23. dubna roku 1891 na území dnešní jihovýchodní Ukrajiny, tehdy se však jednalo o území Ruského impéria. Hudební talent zdědil Prokofjev po své matce, jež pocházela ze šlechtického rodu Šeremetěvů, byla nadanou pianistkou a byla to právě ona, kdo přivedl mladého Sergeje k Chopinovi, Beethovenovi a klasické muzice.

Hudební géniové se vyznačují svou skladatelskou plodností již od nejútlejšího mládí a Sergej Prokofjev nebyl výjimkou. Svou první skladbu složil již v pěti letech, na první opeře začal pracovat v devíti letech a během následujícího života je zvládl úspěšně doplnit o množství baletů, pět klavírních koncertů, devět klavírních sonát a sedm symfonií. Stejnou celoživotní vášní, jakou pro něj byla hudba, byly i šachy.

Prokofjev prošel konzervatoří a již v roce 1910, tedy ve svých 19 letech, byl velice uznávaným, ale také kontroverzním skladatelem. Často se uchyloval k moderně a neobvyklým prvkům budícím kontroverze, proto i jeden z jeho klavírních koncertů byl přijat slovy: „K čertu s touhle futuristickou hudbou! I kočky na střeše znějí lépe než tohle!“ Sergej Prokofjev se posléze vydal na cesty skrze celý svět. Navštívil kromě Francie a Velké Británie také Řím, Švýcarsko, Japonsko, Spojené státy americké a Kubu.

mohlo by vás zajímat

Ludwig van Beethoven: Génius, který koncertoval již v osmi letech a v závěru života skládal hluchý

Exil v Novém světě

V období před první světovou válkou se Prokofjev uchýlil k tvorbě baletů, které měly zvlášť pod kritickým dohledem S. P. Ďagileva značný úspěch. S příchodem první světové války se pak Prokofjev vrátil zpět na konzervatoř, kde se začal učit hře na varhany, aby se tím vyhnul vstupu do armády. A vyhnul se úspěšně. Roku 1917 složil svou první symfonii, která byla velice úspěšná. Přesto si Prokofjev začal uvědomovat, že nemá v bolševickém Rusku dostatek tvůrčího prostoru. Rozhodl se tedy v květnu roku 1918 odcestovat do USA.

Po příjezdu do Nového světa byl nucen projít několika kontrolami, během kterých se distancoval od bolševismu, načež mu byl pobyt v zemi povolen. Zpočátku se mu ovšem nedařilo tak, jak očekával, a finanční situace se znatelně zhoršovala. Na konci roku 1918 se však se svým hudebním umem dostal až do newyorské Carnegie Hall. Ani poté se mu ale nedostalo takového uznání, o jakém při příchodu do Spojených států snil. Rozhodl se tedy přestěhovat do Paříže.

Zanedlouho vstoupil do Prokofjevova života další důležitý aspekt - rodina. Prokofjevovi a jeho manželce Carolině se zde totiž narodily dvě děti, s nimiž se musel stěhovat z místa na místo. Sousedé si totiž často stěžovali na hluk klavíru. Po určité době si Prokofjev navíc zažádal o sovětský pas, aby mohl koncertovat i na území domoviny. Krom toho vystupoval zcela apoliticky a odmítal se do rodné země z mnohých důvodů vrátit, na druhou stranu byl svými přáteli často přemlouván k tvorbě oslavující komunistické zřízení. Prokofjev nakonec podlehl a napsal hudbu k baletu s názvem Ocelový skok, jehož dějištěm je železniční stanice a tovární hala… od Čajkovského Labutího jezera se téma diametrálně odlišovalo.

mohlo by vás zajímat

Zrzavý kněz Antonio Vivaldi: Komponoval pro císaře, papeže i krále, přesto skončil na mizině a zemřel v zapomnění

Nemilost v SSSR

Přes všechny strasti a nevýhody se Prokofjevovi po domovině začalo stýskat, původ se prostě nezapře. Roku 1936 se tedy i s rodinou vrátil do Sovětského svazu. Skladatelskou volnost zde ale nenašel ani po letech v exilu, ba naopak, byl svázán ještě víc. Skladatelé byli tehdy „motivováni“ skládat podle vyhovujících tendencí a na schválené texty sovětských básníků. V těchto mezích Prokofjev hudbu tvořil a vedlo se mu dobře… obrat nastal po druhé světové válce. Na jeho hudbu se začalo nahlížet s odstupem a přes prsty. Byl podroben tvrdé propagandistické kritice a mnohá jeho díla byla v SSSR zakázána. Prokofjev se ocitl v existenčních problémech, roku 1948 těžce onemocněl a jeho žena byla obviněna ze špionáže a uvězněna až do roku 1956 v gulagu.

Přestože od roku 1948 trpěl těžkou nemocí, posledních pět let života stále neúnavně tvořil a pracoval. Sergej Prokofjev, celoživotně kontroverzní skladatel, zemřel ve věku 61 dne 5. března roku 1953, shodou okolností ve stejný den, kdy zemřel Stalin. Na Prokofjevovu počest mu byla věnována 116. strana v sovětském hudebním deníku – těch prvních 115 bylo totiž věnováno Stalinovi.