Britský král Eduard VIII. se do historie své země zapsal neslavnou abdikací kvůli plánované svatbě s rozvedenou Američankou Wallis Simpson. Navzdory přáním britské vlády se ale bývalý panovník rozhodl politicky angažovat, což vyvrcholilo v roce 1937 jeho návštěvou Třetí říše. Skandální návštěva Adolfa Hitlera ve vypjaté předválečné době nakonec vedla k jeho nucenému odchodu do ústraní.
Rebelující král bez královny
Necelá roční vláda krále Eduarda VIII. patří mezi klíčové momenty britské meziválečné politiky. Nový král svým neortodoxním přístupem šokoval jak vrcholové britské politiky, tak i velkou část společnosti, což nakonec vyvrcholilo jeho přáním oženit se s rozvedenou Američankou Wallis Simpson. Než aby riskoval ústavní krizi, rozhodl se Eduard v listopadu 1936 raději abdikovat ve prospěch svého bratra, budoucího krále Jiřího VI.
Nově sezdaný kontroverzní pár, kterému byl udělen titul vévodkyně a vévoda z Windsoru, byl prakticky okamžitě odsouzen v nemilost zbytku královské rodiny – nejvíce pak Eduarda urazilo, jak zacházela jeho vlastní rodina s jeho milovanou ženou. Nakonec se manželé rozhodli usadit ve Francii, kde se z nich staly prakticky přes noc místní celebrity. Přes výslovný nesouhlas své rodiny i britské vlády se bývalý král rozhodl politicky angažovat v evropské politice. Psal se rok 1937 a starý kontinent se děsil hrozby nové války ze strany stále sílícího nacistického Německa. Asi si dokážete představit šok britských občanů, když bylo oznámeno, že se rebelující bývalý panovník s chotí rozhodli vydat na oficiální návštěvu Třetí říše. Říct, že Eduard s Wallis byli podporovatelé nacistů, by bylo přehnané – nicméně zůstává faktem, že bývalý král měl vždy k Němcům poměrně blízko a sám svou návštěvu označoval za pokus zlepšit vztahy mezi oběma zeměmi.
Návštěva Goebbelse i koncentračního tábora
Britská vláda se sice tou dobou pokoušela o politiku appeasementu, nicméně o Eduardovu pomoc v žádném případě nestála. Bývalý král byl důrazně upozorněn, že jedná v rozporu s britskou zahraniční politikou a že by mohl být zneužit nacistickou propagandou. To se pak skutečně stalo – Adolf Hitler byl z nápadu více než nadšen a jelikož věděl, jak moc Eduardovi vadí ponížené postavení jeho ženy, nechal přikázat, aby byli vévoda i s vévodkyní přijati se všemi královskými poctami. Wallis se tak poprvé a naposled mohla cítit jako skutečná členka královské rodiny, zatímco se svým mužem pochodovala před nastoupenou jednotkou vojáků SS.
Téměř dvoutýdenní návštěva vévodského páru v říjnu 1937 vyvolala v samotném Německu velké pozdvižení a Eduard byl poměrně rychle uchvácen obrovským industriálním pokrokem v zemi. I když si to zřejmě ale neuvědomoval, stal se vlastně pouhým propagandistickým nástrojem nacistů, kteří celou vévodovu německou návštěvu pečlivě naplánovali tak, aby byl nacistický režim ukázán v tom nejlepším možném světle. Vše zašlo tak daleko, že byl králi dokonce ukázán tehdy ještě rozestavěný koncentrační tábor, který byl ale nacisty označen za pouhé kasárny.
Během skandální cesty se pak Eduard s Wallis setkali s téměř všemi vrcholnými nacistickými pohlaváry včetně Josepha Goebbelse, kterého král později označil „za ošklivého skřeta s obří hlavou“. Při návštěvě s Hitlerovým zástupcem Rudolfem Hessem později uvězněný nacista zase předvedl britskému vévodovi svou rozsáhlou sbírku modelů válečných lodí a podle svědectví Hessovy manželky měli oba muži s nehranou radostí svádět rekonstrukce bitev první světové války.
Vyvrcholením vévodova německého turné byla schůzka se samotným Adolfem Hitlerem, který se pokusil na bývalého panovníka udělat ten nejlepší dojem, aby tak získal cenného britského spojence. Záznam z hodinového setkání se naneštěstí během války ztratil, ale podle dochovaných svědectví z vévodova okruhu měl Hitler na Eduarda udělat dojem muže míru. Eduard však, snad i ze studu, později tvrdil, že Hitlera považoval za pouhého pomatence chrlícího bombastické fráze a odmítal, že by se s diktátorem bavil o politice.
V Británii vyvolalo vévodovo počínání obrovský odpor veřejnosti i politických špiček, a Eduard se tak stal osobou podezřelou ze sympatizování s nacisty. Není divu, že ho po vypuknutí války Winston Churchill raději nechal odvézt na Bahamy, než aby riskoval další (ať chtěnou či nechtěnou) spolupráci s nacisty.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
