Deska obsahuje 11 plnohodnotných tracků a 6 bonusových věcí, které stojí za poslech. Exkluzivně pro G.cz textař a zpěvák kapely J.A.R. Oto Klempíř spolu s malou pomocí Dana Bárty okomentoval písně z desky Eskalace dobra.

Spral to ďas

bontonland.jpg

(Foto: bontonland.cz)

Opravdoví rappeři jsou nekompromisně jednoznační a rádi vysvětlují lidem, zejména mladším, že udržet si po celý život svůj ultra hustej názor a bít se za něj proti všem přináší zasloužený úspěch. My si, na rozdíl od těchto raperů, myslíme, že když je takových textů mnoho, vlastně všechny, tak z nich snadno vzniká klišé, a to my nepodporujeme. Nenávidíme takový blbý černobílý názory a vždycky se budeme bít za to, aby byla tato klišé bita. Proto vznikl tenhle text, je to text proti donekonečna se omílajícím vytuplým rapovým kliškám. Spral je všechny ďas!

Hlídá nás satelit

Ať děláme, co děláme, tak Boží špeh je stále nad námi a sleduje všechno, co tady provádíme. Zapisuje si ty skutky, nahrává si ty kecy, fotí fotky jako důkazy, natáčí filmy, aby měl jeho šéf co vyhodnocovat a snadněji se rozhodoval, co s námi v příštím životě provede. Tak se to vždycky říkalo. Jenže, kde dnes spí Bůh? Zneklidňuje nás elektronicko-digitální současnost a proto je refrén plný touhy po šedesátých letech, kdy páskové s šviháci nosívali sponku v klopě.

Jsem vymletej

Co nám život přináší? Pár zkušeností a znalostí, které bychom měli rozvíjet a obnovovat, ale též bychom měli správným způsobem vyprovodit do života své potomky, pak to všechno moudře zrekapitulovat a ve finále uvolnit místo mladším. Tož, to je koloběh, kterej tě unaví, ke konci už si přijdeš takovej jakoby vymletej a místo hlavy máš něco jako hlavua, která je, z toho cos vyváděl, kompletně v dezolátním stavua. Ua!

Ještě se připlazíš

Z technicky textařského hlediska se jedná o souboj protikladů, který sám o sobě vytváří napětí. Napětí v tanečním disco stylu. Máme zde totiž několik mimořádně nekompromisních a chlapsky šovinistických slok, které se pak částečně pokouší zjemňovat refrén, věnovaný hezčím věcem tohoto světa – dcerám, míru, medu, mléku, horám, ropě a prachům – copak si můžem žít líp?

Zhublas

Tady je těch věcí víc! Tady je to jádro pudla! Tady musíme asociovat, aby to nebylo tak jednoduché, třeba moje strana - moje holka! Teď ale vážně: v textu není jediné slovo navíc, vztah muže a ženy je tady přímo úměrný tomu, co ti dva na sobě vidí: jí se líbí, že je konečně hubená, on s tím má trochu problém, spíš trochu dost velkej problém. Režisérovi klipu to přišlo dementní, a tak mu tam místo holky zhubly preference politický strany. Drobnokresby členů volebního štábu jsou ovšem těžká prdel... každej přece ví, že tuk váže chuť.

Žárlíme na Romana

holy.png

Shakespeareovský motiv žárlení na milovanou bytost a následnýho poctivýho vyvražďování všech, kteří by nám ji mohli vzít, se nevyhnul ani naší tvorbě. Obětí žárlících maniaků je většinou jejich nejbližší okolí, a tak i zde to celé odskákala jedna nám velmi spřízněná kapela... budeme je likvidovat a stopy zametat!

Je to nejistý

Když si v blízkém vztahu přiznáš hlubokou osobní nejistotu provázenou faktem, že všechny úkoly, které tě v budoucnu čekají nemusíš vůbec zvládnout a chvílema dokonce fyzicky cítíš, jak moc tě život ořezává a uvědomuješ si, že každá trampota zdaleka nemá svou mez, tak hledáš někoho, kdo tě vyslyší...prosíš o pomoc. Osobně mám tenhle text nejradši.

Nemá nižádný význam chtít být stále mlád

(Odpověď napsal Dan Bárta)

S drobnými narážkami na některé okolo mne jde o sebeironickou črtu, ve které se vyznávám z hříchů mládí, čímž velebím stáří, nicméně vím, že nejsem bloud, ponivač ve středním věku.

Když ti před Moskvou dojde pervitin

Tady jsme si vzali na paškál Wehrmacht, který ve válce tabletky pervitinu skutečně používal.

Video jsme sestříhali ze starých fotek, co mám ve válečných knížkách a na úvod jsme použili kousek filmu, který natočil děda Karla Holubičky... prostě blitzkrieg naopak.

Tři elektrálové

Některý věci jsou tak temný a tak osobní, že na ně v pop music platí nepsaný zákon: O tomhle ne! S několika takovými tabu mám i já zkušenost. Zažíváte u toho pocit absolutní bezmoci a zoufalství. Hledáte vyšší sílu, která spravedlivě zasáhne, osvobodí vás, všechno vyřeší a vy můžete v klidu umřít. V mém dětství tou silou byly podivné postavy v bílých jemných kápích, které se nade mnou skláněly, pozorovaly mě velkýma očima a říkaly, že už nemusím plakat. Tři elektrálové.

Sentimentu záchvat

Vyprávíme svý příběhy. Zapomenutá jména. Situace, které zdánlivě vyšuměly. Pocity, zasunuté v hlubinách vědomí. Být trochu zasněný, lehce zasmušilý, mírně na měkko a pak to v refrénu položit z nadoblačné výše nostalgie až kamsi dolů, k zaprášeným střevícům ironie a sarkasmu….kdo z vás může říct, že mu vydělává sentimentu záchvat?

A zde se po Praze celý den potuloval smutný Alzák.