O existenci ráje a pekla debatují teologové a filosofové již po mnohá staletí a my jim jejich debatu můžeme s klidem přenechat. Přesto se dnešní článek věnuje tzv. Bráně do pekla – její symbolický název ovšem neodkazuje na náboženské pře, ale na vzezření kráteru na území Turkmenistánu, v němž už přes padesát let nepřetržitě hoří unikající zemní plyn.
Brána do pekla
Brána do pekla, anglicky The Door to Hell a v turkmenštině Jähennem derwezesi, je totiž ve skutečnosti kráter na území Turkmenistánu uprostřed pouště Karakum, nedaleko oázy Darvaza. Kráterů je po celém světě rozeseto mnoho, Brána do pekla je však specifická jedním aspektem, který z ní činí pozoruhodný přírodní úkaz.
V turkmenském kráteru s přiléhavým názvem totiž již od roku 1971 nepřetržitě hoří unikající zemní plyn. Brána do pekla však není hříčkou přírody, vznikla totiž jako výsledek lidské činnosti. V roce 1971 prováděli na místě sovětští geologové průzkum předpokládaného ložiska zemního plynu.
Během vrtání ovšem došlo k propadnutí podloží, načež vznikl kráter o průměru asi 70 metrů a hloubce kolem 30 metrů. Dle dostupných informací tehdy sovětští geologové narazili na podzemní jeskyni, do které se následně propadl strop. V souvislosti s propadem stropu následně došlo k proražení izolačních vrstev horniny, což v důsledku umožnilo únik ložiska zemního plynu na povrch.
Hořící plyn
Nabízí se otázka, jak vlastně plyn začal hořet a proč. Opět v tom nehrála roli příroda, ale ti stejní sovětští geologové. Kvůli obavám a z důvodu bezpečnosti, že by se plyn mohl rozšířit do okolí, se geologové ze Sovětského svazu rozhodli unikající zemní plyn v roce 1971 zapálit.
Od té chvíle hoří až doposud, což z lokality udělalo významnou turistickou destinaci na území Turkmenistánu. V roce 2021 hořel plyn v kráteru Brána do pekel nepřetržitě již padesát let. V roce 2010 přišel prezident Turkmenistánu Gurbanguli Berdymuhamedov s plány, které by únik zemního plynu v ideálním případě mohly uzavřít.
Od té doby se o uzavření unikajícího plynu vedou dlouhé diskuze, přesto se plány zatím nepodařilo realizovat. Na počátku roku 2022 totiž prezident Turkmenistánu avizoval, že se nejprve musí nalézt vhodné metody, které by dokázaly zamezit úniku plynu co nejšetrněji ve vztahu k životnímu prostředí a veřejnému zdraví v okolí.
George Kourounis na dně kráteru
Za zmínku ještě nepochybně stojí listopad roku 2013, kdy se průzkumník a takzvaný „lovec bouří“ George Kourounis v rámci své expedice stal první člověkem, který pronikl do hlubin kráteru. Na dně kráteru se mu podařilo shromáždit vzorky půdy v naději, že zjistí, zda může život přežít i v tak drsných podmínkách.
V souvislosti s touto otázkou se objevila ještě jedna podobná otázka, totiž jestli by mohl život za podobných podmínek přežít kdekoliv jinde ve vesmíru. Plánování celého projektu zabralo 18 měsíců. Kourounisův tým původně vytvořil lanový systém nad říční roklí, kde posléze procvičoval Kourounisovo spouštění do Brány do pekla. Hollywoodský kaskadérský expert jej během nácviku dokonce několikrát zapálil, aby se mohl Kourounis připravit na to, že nezpanikaří, když bude blízko plamenů. Teplota v kráteru se v některých místech totiž pohybuje okolo 1000 °C.
Zdroje: National Geographic, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
