Narodil se 6. září 1956 ve slovenských Levicích. Jeho rodina nikterak nevybočovala. Pocházel z pěti sourozenců. Jeho otec byl tesař a děti často bil, holdoval hojně alkoholu, maminka byla v domácnosti. Na své dětství nevzpomíná nikterak šťastně, již jako malý se často dostával do rvaček. Svou kriminální kariéru začal v čase své povinné vojenské služby. Když dostal „opušťák“, dopustil se krádeže auta, za což dostal 6 měsíců odnětí svobody. Nesl si jakýsi pocit nespravedlnosti ze strany společnosti – například jej režim nutil chodit na učiliště, ačkoliv měl určitě na víc, nedovolili mu, aby si udělal maturitu. Poté si zažil šikanu a buzeraci na vojně. Komunistický režim nenáviděl a chtěl utéct, v tom mu však bylo zabráněno. Když to nejde takto, musí to jít jiným způsobem...

Únos náměstka

Byl to snad jediný únos komunistického papaláše, který se u nás udál. To, že se soudruzi navzájem nechávali unášet StB a poté věšeli teď nepočítejme. Po nepovedeném prvním útěku se spojil s Rečkem, který na rozdíl od něj měl již pestrou kriminální minulost, a rozhodli se, že unesou vysoce postaveného komunistického politika. Vyhlédli si premiéra, ale zjistili, že je velice dobře chráněný, tak svůj zájem přesunuli jinam. Unesou náměstka ministra zdravotnictví Imricha Hatiara, a tak se také stalo. Vtlačili jej do jeho vládní Tatry 613 a ozbrojení mířili k hranicím. Vyhrožovali zastřelením rukojmích. Celá událost byla jaksepatří bizarní. Pornografie u nás byla za dob komunismu zakázaná. Auto ministra však bylo plné pornočasopisů, Roháč a jeho kumpán je nalepili na okna, aby ztížili práci případným odstřelovačům. Zasekli se na hraničním přechodu Petržalka-Berg. Po čas vyjednávání si Roháč kladl požadavky, chtěl cigarety Marlboro, museli pro ně jet až do Kyjeva. Na hranicích byli 10 hodin. Nakonec se v Roháčovi ještě v té době probudil člověk a celá akce skončila, když propustil náměstka poté, co se mu udělalo špatně. Ten vypověděl, že se k němu po celou dobu chovali únosci slušně. Byla to veliká rána pro rozpadající se režim a pocit bezpečnosti nejvyšších papalášů. Během vyšetřování se také zjistilo, že již v té době používal falešné doklady. Za teroristický útok byl odsouzen na 15 let. Podobně jako Kajínek se proslavil svým útěkem z věznice. Po útěku byl ihned lapen a dostal dalších 11 měsíců. Právě ve vězení přijde další jeho hvězdná chvíle.

Vzpoura v Leopoldově

V roce 1989 přichází sametová revoluce a svoboda. Té se domáhají také vězni, amnestie se totiž nevztahovala na všechny. Leopoldovská vzpoura začala 15. března 1990. Roháč se jí aktivně neúčastnil. Jeho čas přišel, když vláda začala vyjednávat s vězni. Jako předák a mluvčí vězňů se prosadil právě Roháč, který pomohl celou vzpouru uklidnit. Za to mu byla část trestu odpuštěna a nakonec požádal o podmínečné propuštění.

Talentovaný hitman

Po propuštění se profiloval jako intelektuál, kterým vlastně byl, ale svou inteligenci nasměroval špatným směrem. Měl literární nadání, díky čemuž si jej povšimli lidé ze spolku Veřejnost proti násilí, což byla slovenská obdoba Občanského fóra. Tenkrát ještě netušili, co se v něm skrývá.

Po propuštění se na něm pobyt ve vězení podepsal. Vždy dělal dojem klidného, naprosto vyrovnaného člověka, který byl však vždy ve střehu. Jeho oblíbenou zbraní jsou výbušniny. Postupně si vybuduje pověst muže, který rozumí výbušninám a nebojí se zlikvidovat člověka. Jedna z prvních jeho vražd byla spáchána v Maďarsku. Vyhodil zde do povětří za bílého dne mafiána Tamáse Borose, krom něho zahynul i jeho právník a dva civilisté. Byl to velký skandál, média přišla s teorií, že si tento čin objednala maďarská tajná služba u slovenské. Zkrátka, maďarská média si byla jistá, že stopy vedou na Slovensko. A nemýlila se. Další obětí byl Róbert Remiáš, agent, jenž pomáhal rozplést tajemný únos prezidentova syna, do kterého byla zapletena slovenská tajná služba. Dal Remiášovi bombu pod zadní nápravu auta, svědci slyšeli, jak po výbuchu hlasitě křičí bolestí, než zemřel. Likvidoval lidi pro různé skupiny, nejčastěji pro Sýkorovce.

Jozef Roháč byl nakonec dopaden a odpykává si doživotí. Žil si v klidu v Praze a občas si zajel udělat na Slovensko nějakou akci. Zatkli jej mimo jiné i kvůli sexuálnímu obtěžování dívek na Žižkově, jednu měl vydírat více než tři roky. Říkalo se o něm, že si po každé úspěšné vraždě koupí novou kšiltovku. Skutečně je po zatčení našli v jeho bytě – 25 kšiltovek, každá vystavená na vlastním věšáku.

ZDROJE:

wikipedia. tatra-club.com

Súmrak bossov (2017, dokumentární série)