Tibor Pápay byl jedním z těch, které hodně zjednodušeně řečeno stvořila Havlova amnestie. Mnozí na příchod svobody nebyli připraveni – neměli se třeba kam vrátit. Po amnestii zůstali věrni autoritě, která vládla mezi vězni v kriminále. Mnozí kriminálníci se tak stávali bossy ještě před svým propuštěním. Tibor Pápay si svou autoritu vydobyl částečně již ve vězení, kdy byl ještě před pádem komunismu uvězněn pravděpodobně kvůli krádežím aut. Pápay nebyl nikterak inteligentní, dost možná měl IQ na hranici průměrnosti, lze jej přirovnat k Tutimu Danišovi. Přímočarý, jednoduchý a hlavně velice agresivní. Za komunismu se věnoval bojovým uměním. Potkal se s Lajosem Sátorem, který má být podle jedné z teorií jeho budoucím vrahem.

Narodil se 18. září 1963 a místem jeho působení se stala Dunajská Streda. V devadesátých letech mělo být v bankách v Dunajské Strede nejvíce peněz z celého Slovenska. Byl to region, který po revoluci vzkvétal. Důvod je ten, že zde najdeme hodně farmářů a zemědělců, s podnikáním se zde začínalo už za komunismu v 80. letech. Zelináři a prodejci ovoce byli něco jako šlechta, jelikož se jednalo ve městech zpravidla o nedostatkové zboží. Své by vám o tom řekl známý podnikatel Tomáš Pitr, který právě takto začínal vydělávat do vlastní kapsy ještě za komunismu. Pápay se hned po propuštění zapojil do formujícího se mafiánského podsvětí v Dunajské Strede, zatím nebyl hlavním bossem. Tím byl Milan Sipos, Pápay byl jeho pravá ruka. Sipos byl daleko bystřejší než Tibor Pápay, raději se dohodl, než bojoval. Byl dost chytrý na to, aby se snažil proniknout i do sofistikovanějšího byznysu, než bylo vybírání výpalného.

Fakturační podvody

Jde o podvod, který byl hned na začátku devadesátek masově rozšířený, na Slovensku se nazývá fakturanství. Vše fungovalo tak, že se založila firma, jako vlastník byl nastrčen bílý kůň, který si na firmu objednával zboží, za které však nezaplatí. Bílý kůň byl v momentě, kdy se o celou věc začínala zajímat policie, odpraven. Pravda, mafiáni se snažili bílé koně likvidovat ještě dřív, než vzbudili pozornost státních orgánů. Samotný pojem bílý kůň vymysleli olašští Romové, kteří si na své podvody s úřady vybírali kvůli důvěryhodnosti pouze bílé spoluobčany. V okrese Dunajská Streda bylo v roce 1994 nezvěstných 17 jednatelů takových firem. Gangu nastal problém, když jednoho z výše postavených členů gangu nakonec zatkli, našli u něj v autě podrobné dokumenty o všech firmách a bílých koních, on i Siposi mířili do vězení. Přesněji řečeno do vazby, kde pobyli 3 měsíce. Zbylé bílé koně zatím někdo jednoho po druhém zlikvidoval a Siposi se společníkem byli propuštěni pro nedostatek důkazů. Tři měsíce však stačily na to, aby gang ovládl Tibor Pápay. Siposi pochopil, že prohrál, proti Pápayovým brutálním praktikám neměl šanci a odcestoval do Maďarska, kde žil pod ochranou známého mafiána Semjona Mogileviče.

mohlo by vás zajímat

Krvavé devadesátky: Nejhorší mafiánský masakr v Evropě se odehrál v Dunajské Strede. Příběh gangstera Lajose Sátora

Vznik Pápayovců

Pápay i přes svou nízkou inteligenci pochopil, že aby mohl jako mafián fungovat, musí být za dobře se Slovenskou informační službou (SIS). To znamenalo dostat se k náměstkovi SIS Svěchotovi. Fungovalo to tak, že Svěchota naznačil, co by bylo třeba udělat a Tibor Pápay se již neptal. Svěchota mu na oplátku udělal také laskavost – měl přece číslo na všechny vysoké policejní činitele ve státě. Ke Svěchotovi se dostal přes Miroslava Sýkoru, který jej do jisté míry vzal pod sebe. Vznikla jakási smlouva, že bude řídit určitá místa sféry jeho vlivu. Například posloužil i jako užitečný idiot – při likvidaci svědka únosu prezidentova syna Remiáše jej Sýkora požádal, aby na místě na celou akci dohlížel. Svěchota a SIS se později snažili dokázat, že Remiáš sám byl spojený s podsvětím – na místě činu stálo Pápayovo auto (kterého tam přes Sýkoru samozřejmě poslal Svěchota). Nicméně mu to nijak neuškodilo, naopak jeho pověst v Dunajské Strede stoupala. Někteří vzpomínají, že v noci to zde bylo jako za stanného práva – nikdo se neodvážil vyjít ven, když vyloženě nemusel. Pápay si na ulici vyhlídl člověka a zadíval se na něj, když jej nepozdravil (jak očekával), tak jej přímo na chodníku zmlátil. Často šířil strach právě tím, že napadl náhodné lidi. Vše ovšem přeháněli – brali si výpalné od každého, i od dědka, který přišel na trh prodat pár jablek, nebo od zmrzlináře. Problém také byl, že ve městě se každý znal – zákon mlčení, jak jej známe z italské mafie, se stal platným i zde. Když například zemřel někdo ze členů gangu, byl v Dunajské Strede vyhlášen neoficiální smutek. Byl ovšem vynucován více než oficiální, vyhlášený státem – pokud jste si třeba jen nahlas pouštěli hudbu, riskovali jste, že vás zmlátí do bezvědomí. Poslanec Béla Bugár se vyjádřil v parlamentu k tomu, co se děje ve Strede, ale i v jiných městech na Slovensku. Ještě ten samý večer, co byl projev v televizi, mu před domem vybuchl granát. Bylo to jasné varování.

Konec Tibora Pápaya

Dne 26. března 1999 se Pápay se svými kumpány sešel v místní restauraci, kterou často navštěvovali. Dnes bylo ale něco jinak, bossové zde seděli bez zbraní i bez své ochranky. Po chvíli nakráčí do místnosti několik zakuklenců, jeden zařve, že se jedná o policejní akci. Všichni jsou bez milosti postříleni. Masakr je tak brutální, že je v zahraničních médiích srovnáván se slavným chicagským masakrem na svatého Valentýna. Všech 10 gangsterů, včetně Pápaya, je zabito. Otázkou zůstává, kdo si vraždu objednal. Byl to snad Sipos, který ohlašoval svůj návrat z Maďarska? Stopy k němu vedou přes Lajose Sátora, jenž byl členem jeho skupiny a zůstal mu loajální, Pápaya jako nového bosse nepřijal. Koneckonců to byl on, kdo se stal dalším bossem Dunajské Stredy. Poslední neznámou je, proč všichni seděli bez zbraní a ochranky. Museli čekat na někoho, komu bezmezně důvěřovali. Dle některých informací měli čekat právě na Svěchotu, který si s nimi zde měl domluvit schůzku. Přišli však úplně jiní pánové...

ZDROJE:

wikipedia, aktuality.sk

Súmrak bossov (2017, dokumentární série)