Sovětský svaz byl státem založeným na ideologii, kterou bylo třeba dál rozšiřovat. Za tímto účelem byla vymyšlena internacionála. Bolševici infiltrovali odborová a levicová hnutí po celé Evropě. Jejich zpravodajská práce se netýkala pouze šíření propagandy. Mnohdy se snažili umlčet kritiky, vzpomeňme na útoky na Rádio Svobodná Evropa. Sovětské impérium se snažilo umlčet své kritiky a nikdy nezapomnělo. Pokud jste jednou nepřítelem, jste jím navždy. Mnozí ruští emigranti nemohli uvěřit, že mohou být zatčeni po 20 letech emigrace. Například syn carského důstojníka, který emigroval ve 20. letech k nám, po válce skoro jistě skončil v gulagu. Únosy československých občanů ruského původu měla na svědomí jednotka Směrš – Smrt špionům. Jedná se však také o skvrnu na našich dějinách, jelikož jsme nedokázali ochránit naše občany před perzekucí jiného státu.

Kde se vzal Směrš

Název jednotky je akronym СМЕРШ - Смерть Шпионам. Směrš vzniká v roce 1943, je vyčleněn z jednotek NKVD. Otcem a náčelníkem Směrš je Viktor Abakumov, podřízen je Státnímu výboru obrany a samozřejmě Stalinovi. Směrš byl odpovědí na stále větší paranoiu týkající se západních agentů – jednotka nebojovala jen proti nacistické špionáži, nýbrž také proti vybájeným imperialistickým agentům, kteří se vloudili do řad sovětské armády. Směrš prověřoval Rudou armádu, námořnictvo a také vojenské oddíly NKVD. Na územích, která osvobodila Rudá armáda, měli za úkol shromažďovat informace o ruských emigrantech a zatýkat nepřátele, a to i z dávné minulosti.

Směrš v Československu

Jednotky Směrš se k nám dostaly den po Rudé armádě, kterou následovaly v jejím týlu. Obyvatelstvo se nestačilo vzpamatovat z jednoho teroru, a na některé už čekal další. Směrš začal zatýkat lidi na našem území již 11. května 1945. Údajně mělo být odvlečeno přes sto Rusů žijících v Československu. V Sovětském svazu je většinou čekalo exemplární odsouzení na 10 let do pracovního tábora. O mnohých osudech se dozvídáme až po pádu Sovětského svazu – mnozí příbuzní se dozvěděli o osudu svých blízkých teprve v devadesátých letech. Mezi nejznámější osobnosti, které byly zavlečeny do Sovětského svazu, patří bělogvardějský generál Sergej Vojcechovský. Bývalý carský důstojník, jenž se na konci války přidal k našim legionářům, se v roce 1921 dostává do Československa, získává občanství a v roce 1929 se stává generálem československé armády. Byl odpůrcem nacismu. Jeho osud je o to víc tragický, když si uvědomíme, že byl generálem v naší armádě a tehdejší vláda, která ještě nebyla komunistická, si klidně nechala unést jednoho ze svých generálů a začala jej postrádat až po dlouhé době. Vojcechovský umírá v pracovním táboře roku 1951. Trvalo dlouho, než se českoslovenští představitelé vzpamatovali, bezpečnostní orgány byly zavaleny tisícovkami stížností. Po asi dvou protestních notách, které poslalo Československo Sovětskému svazu, následovala ohrazení se ze strany SSSR a žádost, aby stát již ve prospěch těchto lidí neintervenoval. A stížnosti přestaly. Takto můžeme uzavřít jednu z ostudných kapitol našich dějin.

ZDROJE:

rozhlas.cz, pametnaroda.cz, wikipedie, aktualne.cz