Tohle je obcasny cestovni denicek redaktora g.cz na druhem konci sveta. Tentokrat jej pisu v kavarne na pocitaci bez ceske klavesnice - kde maji byt hacky a carky snad pochopite.
Pisu ho ve vzacnych chvilich, kdy se mi tvari v tvar zaplave novych vuni, zvuku a zazitku konecne podari srovnat virici myslenky do jedne lajny. Doma mi v koncentraci pomaha kafe – jenze prave v tom je ve Vietnamu trochu problem.
Doma nedam dopustit na poradneho turka. Hnusy v podobe nejruznejsich instantnich kav mi nesmeji do hrnecku, nebo nanejvys jen v nouzi nejvyssi, kdy mym telem zmita kofeinovy abstak. Instantni brecka totiz pripomina vodu z nadobi, zatimco turek je orgasmus chuti a vune - a to i kdyz samozrejme vim, ze s Tureckem nema cesky “srot” zality horkou vodou vubec nic spolecneho. Turek by se vam tak akorat vysmal, protoze on kavu svaruje v dzezve a nechava ji nejmene trikrat vzkypet.
Absence chemicke instance
Vietnamec je pred instantnimi patoky nastesti zcela imunni. Proc by pil jakesi chemicky extrahovane svinstvo, kdyz zdejsi obchody doslova pretekaji nabidkou desitek nebo spis stovek druhu fantasticky lahodne mlete kavy? Vietnam je jejim druhym nejvetsim producentem na svete po Brazilii a kava je tu neco jako na Morave vino.
Krome beznych jednodruhovek Arabica, Robusta nebo Excelsa tu koupite i lokalni variety, to cele ve spouste chutovych odstinu, danych sezonou, pudou, zpusobem prazeni a kdovi, cim jeste.
Ceskeho turka Vietnamci samozrejme neznaji a nezakotvil tu ani french press. Jednoznacne vitezi prekapavana kava, pripravovana v mistnim vynalezu zvanem phin. V kuchyni kavu naplni do plechoveho valecku, ktery ma dole male otvory a shora ji upechuji derovanym stouchatkem. Cele to posadi na hrnek nebo na sklenici, zaliji vrouci vodou a prinesou vam to na stul.
Sedite, cekate az voda pomalu prokape phinem, mate cas odpocivat, rozmyslet... A muzete se spolehnout, ze vas salek kavy bude silny, horky a hlavne pokazde jiny – podle toho, jakou z mnoha odrud, druhu a variant zdejsi kavy vam do phinu nasypou.
Jako facka jednoduche!
V Cesku jsem nic podobneho nikdy nevidel, coz vybizi k filozofovani. V ramci kulturni antropologie se asi pred sto lety stretly dve skoly. Tzv. etnocentriste tvrdili, ze zapadni kultura je nejvyspelejsi, nejvyssi a nejskvelejsi a musi tedy slouzit jako referencni ramec k posuzovani jinych svetovych kultur.
Etnocentrista by tedy rekl: “Fujtajbl, tohle pit nebudu! Nejlepsi kafe na svete prece dela moje prazska {brnenska, plzenska, bruntalska...} mama. Vietnamci at se to od ni koukaji supito presto naucit, protoze jinak zustanou kavovymi barbary!”
Postupem casu ale nad etnocentrismem prevladl kulturni relativismus. Jeho zastanci jsou presvedceni, ze neexistuji zadne kultury vyssi ani nizsi a uz vubec pak neexistuji meritka k jejich porovnavani.
To byla samozrejme tezka rana pro nafoukanou Evropu, kterou to skoplo z pomyslneho trunu. A plati to i pro kavu. Zadny nejlepsi zpusob, jak ji varit, proste neexistuje. Komu chutna instantni, at pije cely zivot jen instantni, ale na svete je prece nejhezci pestrost.
Poridte si vietnamsky phin {pry se da koupit v prazske trznici Sapa} a zkuste si dat kafe jinak. Bud vam zachutna jako mne, nebo se pokorne vratite k ceskemu turkovi. Ale aspon si nad kavou uvedomite, ze na svete jsou i jini lide, kteri delaji veci jinak nez my. A to je vzdycky osvezujici – podobne jako kourici salek odrudy Arabica, ktera vyrostla nekde v kopcich kolem vietnamskeho Dalatu, uprazili ji nekde na predmesti Hanoje a uvarili mi ji dnes odpoledne v Tham Coc.
A jak se chlasta ve Vietnamu si muzete precist ZDE!