Jeruzalém, Izrael 2003. Stará paní s poetickým jménem Pearl Good ukazuje prstem na nové jméno, které přibylo na památníku obětí holokaustu Yad Vashem. Je to jméno Karla Plaggeho, nacisty, jenž svého vstupu do NSDAP doživotně litoval. Paní Good je jedna z mnoha, kterým Plagge zachránil život.

Raná léta

Karl Plagge se narodil v Darmstadtu. Jeho rodina měla dlouhou vojenskou tradici, jeho předci byli vojenští lékaři. I mladý Karl se chtěl stát doktorem. Jeho vyhlídky byly však malé. Otec mu zemřel, když mu bylo 6 let, musel tedy již jako dítě pracovat a podporovat rodinu. Taktéž na studium si musel vydělat sám, a na medicínu to bohužel nestačilo. Z pilného Karla se tak stal alespoň inženýr. Za první světové války padnul do britského zajetí, kde zůstal 3 roky. V mládí byl, stejně jako tisícovka dalších mladých Němců, zklamán a rozčílen poraženeckou poválečnou atmosférou. Byl národním konzervativcem, v roce 1931 vstoupil do NSDAP.

karlplagge.jpg

Karl Plagge (Foto: By Erika Vogel , https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24432872)

Zklamaný nacista

Plagge brzy začal ztrácet víru v nacismus. Nesouhlasil s perzekucí Židů a opozice ani s rasovou teorií, také kritizoval masovou korupci nacistických pohlavárů. Do roku 1933 působí jako stranický organizátor ve svém rodném městě, dostává se ovšem do sporu ohledně ideologie s vedením strany. Stále však věří, že vše co považuje v nacistické straně za špatné, může změnit. Jednoduše řečeno se rozhodl stranu reformovat zevnitř. Přijal tedy místo vědeckého lektora v nacistickém vzdělávacím institutu v rodném Darmstadtu. Zde však vydržel pouze do roku 1935, odmítal totiž učit rasovou teorii. Byl obivněn ze styků s Židy a zednáři, také jej obviňovali, že v domácí laboratoři ošetřuje Židy, vyhrožovali mu stranickým soudem. V témže roce se rozloučí s nacistickou stranou. Beztak je již v hledáčku gestapa, ale jelikož je vysoce kvalifikovaný inženýr, má pro nacisty velkou cenu.

Vůdce tábora

Poté Plagge pracoval ve strojírenském podniku Hessenwerks, byl však povolán Wehrmachtem. Po invazi do Polska byl poslán sem a stal se svědkem zvěrstev páchaných na polských civilistech. Zde nastává okamžik, kdy se definitivně rozhodne, že je proti nacismu nutno bojovat. V roce 1941 je povolán do vedoucí pozice v táboře Heereskraftfahrpark 562 (HKP 562) v litevském hlavním městě Vilnius.

a_picture_from_the_place_where_hkp_562_was_5.jpg

Takto tábor HKP 562 vypadal (Foto: By Amikamraz - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=79292467)

Kousek bezpečí v pekle

Příběh Plaggeho je v mnohém podobný příběhu známého Oskara Schindlera. V jeho továrně se opravovala německá vojenská vozidla a Plagge trval na tom, že zde musí pracovat Židé. Bylo to ovšem jiné než v ostatních táborech. Rodiny mohly žít pohromadě, navštěvoval je doktor, zaměstnanci tábora se k nim chovali slušně. Byl však v neustálém podezření a také sporu s SS. Ti nejdříve protestovali proti tomu, aby rodiny bydlely společně, poté poukazovali na to, že ženy a děti nepracují, chtěli je tedy odvézt do vyhlazovacího tábora. Plagge pro ně tedy otevřel novou dílnu, což je zachránilo. Jednotkám SS se však neodporuje, toto rozhodně nebyl poslední pokus zlikvidovat Židy z HKP. Zajímavé také je, že se většinu věcí museli učit, šlo ponejvíce o intelektuály a profesory. Plagge lhal nadřízeným o tom, že jsou to kvalifikovaní dělníci.

Kinderaktion

Plagge má obavy, že vše vyjde na světlo a bude z tábora odvolán. Z toho důvodu dovoluje Židům v táboře vytvořit si tajné úkryty – maliny (z jidiš). Tábor vypadal jinak, než jsme zvyklí, dnes v něm bydlí nájemníci, byl to de facto panelový dům. Schovat se tak nebylo těžké. Dělaly se úkryty ve zdech, v podlaze, tajné chodby ve sklepě. Jednoho dne však mělo všechno skončit. Plagge odjel za příbuznými do rodného města – dlouho se rozmýšlel, zda má jet. Krátce po jeho odjezdu, 27. března 1944, se rozjela tzv. Kinderaktion – tábor obklíčily jednotky SS a začaly pátrat po dětech, počínaly si brutálně. Ty, které našly házely na korbu náklaďáku, jako by to byly melouny, bylo slyšet jak jim praskají kosti, mnohé umřely při převozu do plynových komor na frakturu lebky, jak jimi esesák mrštil. Takto zavraždili 200 dětí. Od této chvíle již žádné dítě v táboře být nesmělo, přesto se jich ještě asi sto schovávalo v malinách.

Krutý konec

V létě 1944 byla Rudá armáda již na předměstí města Vilnius. Vězni v táboře už měli nějakou dobu zakázáno pracovat na externích pracovištích. Ve vzduchu je napětí a strach. Jejich ochránce Plagge jim řekne, aby se připravili (ukryli), že se s nimi musí rozloučit, a že správu tábora nyní přebírá SS. Všem bylo jasné, co to znamená. Němci se snažili zahladit stopy po svých zločinech ve strachu před postupujícími Sověty. Všechny z tábora vyženou a popraví v nedalekém lese. Tedy skoro všechny, v úkrytech se povedlo přežít 250 lidem, mezi nimi byla i (tehdy ještě malá) Pearl Good.

Karl Plagge dostal od Izraele ocenění Spravedlivý mezi národy. Soud jej osvobodil, což jej zarmoutilo – cítil se vinen do konce života. Dříve byl křesťan, luteránského vyznání, po hrůzách holokaustu však víru ztratil. Zemřel v roce 1957, zlomený.

ZDROJE:

https://en.wikipedia.org/wiki/Karl_Plagge

https://en.wikipedia.org/wiki/Yad_Vashem

https://en.wikipedia.org/wiki/German_occupation_of_Lithuania_during_World_War_II

https://en.wikipedia.org/wiki/HKP_562_forced_labor_camp