Jakov Džugašvili

Sovětský svaz možná v propagandistické komunistické dikci „neměl“ hranice a v čele se Stalinem prakticky ovládal půl světa a několik stovek milionů obyvatel. Realita však byla jinde, jak už to u velkých říší postavených na ideologických základech bývá. Ovládat miliony a miliony lidí, a přesto ztratit kontrolu nad vlastním synem. Zní to zvláštně, ale Josifu Stalinovi se to povedlo.

Jakov Džugašvili se narodil 18. března roku 1907 v gruzijské vesnici Borji jako nejstarší Stalinovo dítě, ještě v dobách Ruského impéria. Josif Stalin jej měl se svou první ženou Jekatěrinou Svanidz, která však zemřela devět měsíců po porodu. Přibližně do 14 let žil se svou tetou v hlavním gruzijském městě, Tbilisi, jež se nachází ve vnitrozemní části Gruzie a leží na řece Kura. Řečeno kulantně, Stalin ho u příbuzných své ženy zanechal na výchovu. Poté byl mladý Džugašvili poslán do Moskvy za svým otcem, kde se mimo jiné začal učit ruštinu.

Stalin si svého syna příliš nevšímal, proto byl Jakov v mládí údajně plachým a tichým dítětem, jež se v mládí několikrát pokusilo o sebevraždu. Stalin se k Jakovovi choval nepřátelsky, a dokonce mu zakázal přijímat jméno „Stalin“, proto syn dále užíval Stalinovo rodné příjmení. Džugašvili se chtěl stát inženýrem, podle čehož také náležitě studoval. Většina rodičů musí své děti do studia smysluplných oborů nutit a odrazovat je od mladických nerozvážností, v Džugašviliho rodině to však bylo přesně naopak. Stalin na syna naléhal, aby se nechal zapsat do výcviku na dělostřeleckého důstojníka.

mohlo by vás zajímat

Katyňský masakr aneb jak dal Stalin popravit dvacet dva tisíc Poláků

Nezdařená sebevražda

Se studiem započal Džugašvili až roku 1930, ve svých třiadvaceti letech, a dokončil jej roku 1935. O dva roky později nastoupil na dělostřeleckou akademii, jak si otec přál, a absolvoval ji 9. května roku 1941. Jakov Džugašvili to měl po všech stránkách těžké. Když poprvé roku 1928 oznámil otci, že se hodlá oženit s dívkou vlastního výběru, Stalin se rozzuřil v takové míře, že se v reakci rozhodl Džugašvili raději spáchat sebevraždu.

Střelil se do hrudi a těsně minul srdce. Stalin údajně na tento nevydařený synův pokus reagoval slovy: „Neumí ani střílet rovně.“ Co bylo důvodem pro tak znatelnou Stalinovu zášť je záhadou, ovšem pravděpodobně mu Jakov připomínal období, kdy byl se svou první manželkou, které patřilo k těm šťastnějším v jeho životě.

10. ledna roku 1936 se Džugašvilimu narodil syn Jevgenij, u kterého se postaral o to, aby si vzal jeho příjmení. I přes to jej Stalin nikdy neuznal jako svého vnuka. Džugašvili postupem času prostřídal několikero manželek, snad aby byl konečně šťastný nebo aby se zavděčil otci.

Zajetí

Když dne 22. června roku 1941 zahájilo nacistické Německo operaci Barbarossa, Stalin zajistil, aby jeho syn Jakov jako důstojník dělostřelectva stanul v přední linii. Džugašvili musel poslechnout. Nato byl 16. července v bitvě u Smolenska zajat, údajně se slovy: „Jsem syn Stalina a nesvolím k ústupu.“ Podle některých zdrojů se Džugašvili vzdal dobrovolně, protože nesnášel sovětský systém. Tuto verzi naznačuje i materiál z ruských archivů.

Když 19. července vydali Němci zprávu o Džugašviliho zatčení, Stalin reagoval popuzeně. Nařídil totiž, aby se nikdo z vojáků nevzdával. Skutečnost, že se vzdal jeho vlastní syn, považoval za ostudu. Nepřipouštěl si, že by se syn raději vzdal, než aby se zabil, a domníval se, že ho někdo zradil.

U výslechu Jakov Džugašvili údajně nešetřil kritikou Sovětského svazu a celkově vlastně všeho. Silně zkritizoval připravenost sovětských vojsk a metody sovětských velitelů. Spojené království označil za slabé a sebestředné, a naopak vyzdvihl Německo, bez kterého by dle jeho slov byla Evropa ničím. Údajně byl také velice antisemitský a kritický k Židům, přestože jeho žena byla Židovka.

Zatčení Džugašviliho bylo poměrně značným úspěchem, čehož hned využila nacistická propaganda: „Toto je Jakov Džugašvili, Stalinův syn a dělostřelecký důstojník, který se 16. července vzdal spolu s dalšími tisíci vojáky. Následujte jeho příklad, je zdráv a cítí se skvěle. Proč bojujete na život a na smrt, když se vzdal i syn vašeho vůdce?“

mohlo by vás zajímat

Nejhorší Stalinův gulag: Ostrov smrti děsil i sovětské komisaře

Pobyt v Sachsenhausenu

Zdráv a skvěle se možná cítil do té doby, než ho nacisté poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen. Tam měl Stalinův syn pobývat a vyčkávat na chvíli, kdy by se nacistickému Německu mohl hodit. Ta chvíle přišla až v únoru roku 1943, kdy byl v bitvě zajat německý polní maršál Friedrich Paulus. Němci Stalinovi nabídli, že za něj Džugašviliho vymění. Stalin byl ale vždycky spíše Stalinem než Džugašvilim, spíše vůdcem a diktátorem než otcem. Nabídku rezolutně odmítl s vysvětlením, že nemůže vyměnit maršála za poručíka. „Jen si pomyslete, kolik synů skončilo v táborech! Kdo by je vyměnil za maršála Pauluse? Byli snad horší než Jakov?“

Tím byly veškeré naděje pro Jakova Džugašviliho pryč. Otec doslova pohřbil vlastního syna zaživa. Není jasné, kdy a za jakých okolností Jakov zemřel. Dle oficiálních zpráv zemřel 14. dubna roku 1943, když vběhl do elektrického plotu v Sachsenhausenu, kde byl vězněn. Není jisté, zda šlo o sebevraždu nebo o útěk, nicméně vzhledem k sebevražedným sklonům v mládí je často akcentována první možnost. Po válce se k německým archivům dostali britští důstojníci, kteří údajně zjistili, že byl Džugašvili zastřelen při pokusu o útěk, krátce předtím, než ho zasáhl proud z elektrického plotu. Britské ministerstvo zahraničí krátce zvažovalo předložení důkazů Stalinovi na Postupimské konferenci jako projev soustrasti, nicméně jim posléze došlo, že by se museli s nalezenými dokumenty v archivech velice pravděpodobně podělit, což nepřipadalo v úvahu. Mimochodem, když se Stalin dozvěděl o synově smrti, údajně obměkl a prohlásil, že je Jakov „skutečný muž“ a že „s ním osud zacházel nespravedlivě“. Pokud se osud jmenuje Josif Stalin, tak měl asi pravdu.