Zní to jako příběh z dobrého špionážního thrilleru, ale jedná se o čistou pravdu. Populární britský premiér Harold Wilson musel dokonce dvakrát čelit pokusům o státní převrat, který měl do čela země vynést královnina bratrance Lorda Mountbattena. Proti premiérovi se spikli jak bohatí průmyslníci, tak i bývalí vojáci či britská kontrarozvědka MI5.
Wilson musí jít!
Harold Wilson patří k nejslavnějším britským premiérům 20. století. Labourista, který během své vlády v letech 1964 až 1970 a opět v letech 1974 až 1976 prosadil dekriminalizaci homosexuality, odmítl i přes americký nátlak poslat vojáky do Vietnamu a navrhl udělit Beatles Řád britského impéria, byl ale po celé své vládnutí pod ostrou kritikou ze strany pravicové opozice. Řada podnikatelů, politiků, ale i příslušníků armády měla pocit, že Wilsonovi labouristé neřídí zemi tak, jak by se jim líbilo. Byť Wilson později tvrdil, že několikrát musel čelit pokusům o převrat, dlouhou dobu se myslelo, že se jednalo o pouhé paranoidní myšlenky způsobené Alzheimerovou chorobou, kterou premiér po svém odchodu z úřadu trpěl. Jak se ale ukázalo, Wilson byl skutečně pod hrozbou státního převratu. A to dokonce dvakrát.
Wilsonova levicová a liberální politika byla sice obecnou populaci přijímána poměrně dosti vlídně, nicméně zámožnější Britové a konzervativnější prvky v politice Harolda Wilsona doslova nenáviděli. Mnozí v něm dokonce viděli až nastrčeného komunistického agenta, což navíc podporovaly nejrůznější zvěsti, které o Wilsonovi kolovali mezi příslušníky armády, a především mezi vysoce postavenými důstojníky britské kontrarozvědky MI5. Znáte výraz „deep state“? Tak přesně o tom teď mluvíme.
Situace se vyostřila poté, co měl bývalý agent KGB Anatolij Golitsyn po svém přeběhnutí na Západ tvrdit, že Wilsonova předchůdce v čele labouristů, Hugh Gaitskella, měla zabít právě sovětská tajná služba, aby se Wilson mohl dostat, v souladu se zájmy Kremlu, k moci. Gaitskell byl na rozdíl od Wilsona bezpodmínečný podporovatelem Spojených států, který by se zcela určitě nezdráhal podpořit americkou válku ve Vietnamu, což Wilson odmítal, jelikož neviděl důvod, proč by měli britští vojáci umírat ve válce, se kterou neměla Británie nic společného. Byť Golitsyn nepatřil mezi nejspolehlivější zdroje (jeho často fantaskní tvrzení byly v mnoha případech čiré lži), nebyl jediný, kdo Wilsona podezříval ze spolupráce s Moskvou.
Podobně měl o Wilsonovi mluvit i vysoce postavený příslušník CIA James Angleton, který vedl kontrašpionážní divizi tajné služby. Dva českoslovenští přeběhlíci jménem Josef Frolík a František August, pak po svém útěku na Západ dokonce označili celou Labouristickou stranu za doupě sovětských agentů. MI5 pak měla na Wilsona po celou dobu jeho působení v politice složku, ale podle dostupných odtajněných zpráv bylo údajné bratříčkování se Sověty pouhou fámou – jednoduše řečeno, Wilsonova nezávislá liberální politika prostě jen nebyla po chuti určitým vlivným lidem, kterým se nelíbilo, jak je Británie vedená a byli ochotni Wilsonovu politiku zastavit i za cenu státního převratu. Mezi tyto lidi patřil i bývalý armádní velitel a poslední Brit, který vládl Indii, královnin bratranec Lord Mountbatten.
Lord Mountbatten a jeho vojenská junta
Byť oficiálně královská rodina i Mountbatten opakovaně odmítali, že by měl mít lord s těmito činnostmi cokoliv dočinění, nebyla to podle dostupných materiálů a historiků tak úplně pravda. Lord Mountbatten sice přiznal, že se v roce 1968 sešel s významným mediálním magnátem Cecilem Kingem, kde byli přítomní i další členové „protiwilsonovské koalice“, sám ale tvrdil, že v okamžiku, kdy byl jen naznačen převrat, okamžitě opustil místnost. Lord Mountbatten měl být totiž jako respektovaná osoba postaven do čela nové vlády, která by po převratu vznikla, což dle svého oficiálního prohlášení ostře odmítl. To ale nebyla tak úplně pravda.
Lord Mountbatten se v soukromí několikrát nechal slyšet, že Británie je pod Wilsonovým vedení na špatné cestě, kterou by měl někdo schopný, co nejdříve zvrátit. I když o tom britská veřejnost nevěděla, měl navíc bývalý indický místodržící neutěšené politické ambice, které ale nemohl jakožto člen královské rodiny naplnit. Hrozba převratu ale byla nakonec odvrácena, když byl v roce 1970 zvolen konzervativní premiér Edward Heath, který již britské vrchnosti tolik nevadil. Když se ale Wilson po opakovaných volbách o 4 roky později triumfálně vrátil do Downing Street 10, rozhodli se spiklenci oprášit své plány a tentokrát dokonce poslat Wilsonovi jasnou zprávu. Tentokrát se tito zcela zjevní vlastizrádci zaklínali ekonomickou stagnací země, kterou měla jejich vojenská junta zastavit.
Pokus o převrat jako výstraha premiérovi
Iniciativy se chopila tentokrát nespokojená část armády, která ve spolupráci se zakladatelem elitních jednotek SAS Davidem Stirlingem, připravila plán vojenského převratu v Británii, který měl do čela země opět vynést Lorda Mountbattena – Stirling se navíc mohl spoléhat na podporu bývalých členů SAS, kteří se nebáli pozvednout zbraň proti legitimně zvolené vládě. V roce 1974 armáda narychlo obsadila londýnské letiště Heathrow, oficiálně pod záminkou manévrů, které měly simulovat útok členů irských separatistů z IRA – podle Wilsona i jeho osobní tajemnice Marcii Williams ale šlo o přípravu puče. Celé to trochu, tak říkajíc, smrdělo něčím nekalým. Premiér totiž nebyl o akci předem informován, přičemž se jednalo o poměrně rozsáhlou, a především důležitou operaci, která zahrnovala jeden z nejdůležitější strategických a transportních bodů v zemi.
Wilson nakonec nebyl svržen a když v roce 1976 nečekaně rezignoval, nebyl již důvod v plánech dál pokračovat. I když oficiálně za to mohly jeho zdravotní problémy, část Britů si dodnes myslí, že v tom byl i politický nátlak. Politika je zkrátka pěkně hnusná branže.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
