Tenochtitlán, město v podzemí
Tenochtitlán bylo svého času největší město amerického kontinentu. Začalo jako významný městský stát a nakonec se z něj stalo hlavní město Aztécké říše. To se bavíme o začátcích šestnáctého století. Což znamená, že v jednu chvíli mohl být Tenochtitlán větší než kupříkladu Londýn. Třináct kilometrů čtverečních naprosto dechberoucích staveb se rozprostíralo po ostrovech ohromného jezera Texcoco.
Dnes je většina Tenochtitlánu naprosto pohřbená pod ulicemi Mexico City, hlavního města Mexika. Podobně jako v Evropě, i Mexico City se prostě stavělo na základech předchozího města, takže tam někde dole je pořád hromada historických pokladů. A mexičtí archeologové je pomalu odkrývají.
Největší vykopávky probíhají nedaleko centra ve čtvrti Temlo Mayor, kde můžete i jako turisté navštívit zbytky velkého chrámu. V něm se konaly aztécké slavnosti a probíhaly zde krvavé oběti, kterými středoamerická civilizace nechvalně proslula. V roce 2017 byla pod ulicemi města nalezena sbírka šesti set padesáti lidských hlav a nedávno se objevila další stovka.
Sto lidských lebek vyskládaných do hrůzy nahánějící stěny. Aztékové jí říkali Huei Tzompantli.
Huei Tzompantli
Nebyla to jen nějaká samoúčelná brutalita, i když i ty Aztékové rádi páchali. Huei Tzompantli sloužila v podstatě jako strašák na poli. Ale neměla odhánět ptáky od plodin, ale Španěly od města. A podobně jako strašáci na poli, ani Huei Tzompantli nebyla úplně úspěšná. Přestože na ni obyvatelé města docela dřeli.
Výzkumníci se domnívají, že většina lebek patří mužům. Vedoucí vykopávek Raúl Barrera Rodriguez dodává: „Nemůžeme nicméně určit, kolik z nich byli zajatí válečníci. Někteří nejspíš byli rituálně obětováni přímo pro tento účel.“ Téměř pětimetrová zeď je podle něj jeden z nejvýznamnějších mexických objevů za posledních několik let. A místní ministryně kultury Alejandra Frausto souhlasí. „Templo Mayor nás nikdy nepřestane překvapovat,“ řekla.
I přes tenhle vymakaný výstražný systém Tenochtitlán padl roku 1521 do rukou španělského dobyvatele Hernána Cortése. Cortés měl na své straně jednak hromadu místních kmenů, které by se upsaly i ďáblu (nebo ještě hůř, Španělům), aby se Aztéků zbavily, jednak několik jednotek svých conquistadorů, kteří měli naprosto nedostižné zbraně i výstroj, a navíc hráli špinavou hru. Velice slavně nechával katapultovat do města nakažené mrtvoly, a vedl tak v šestnáctém století v podstatě biologickou válku.