Ačkoliv v roce 2020 zasáhla pandemie i Českou republiku, většina lidí se i tak cítila šťastně a spokojeně. Koronavirová situace dopadla tíživě pouze na pětinu z nás. To je výsledek průzkumu agentury STEM, která v prosinci loňského roku mapovala psychický stav Čechů a Češek. Průzkumu pro nadační fond Šťastné Česko, který proběhl již popáté, se loni zúčastnilo 1 016 respondentů.
„Zhruba na pětinu respondentů dopadla ale situace tíživě, jejich život se zásadně změnil,“ uvedl analytik STEM Ondřej Kopečný. Podle průzkumu 68 % tázaných uvedlo, že v roce 2020 bylo spíše spokojeno. Úplně spokojených bylo 15 %, nespokojených a velmi nespokojených 17 %. Jen 12 % dotazovaných pak udalo, že bylo v době pandemie vyloženě nešťastných.
Přestože většina rodin zůstala v minulém roce nuceně doma (školy byly většinu roku zavřené, mnoho lidí zůstávalo na home office), rodinné soužití se dle většiny respondentů zlepšilo. „Téměř 9 z 10 Čechů označilo rodinné soužití za šťastné, jen 13 % uvedlo opak,“ řekl Kopečný.
Veliký nárůst průzkum ukázal ve věci vnímání důležitosti osobních svobod a lidských práv. Jako zásadní je vnímalo 24 % respondentů, oproti loňským 15 %. „Souvisí to s tím, že život byl omezený řadou restrikcí. Lidé začali v souvislosti s opatřeními vnímat, že se stav demokracie zhoršil,“ uvedl Kopečný.
Negativních ukazatelů se ve výzkumu objevilo více. V době covidové se na 35 % zvýšil počet lidí, kteří mají pocit, že žijí ve stresu. To je meziročně pětiprocentní nárůst. Více než čtvrtina lidí také trpěla pocitem osamocení. Nejčastěji mladí lidé a o něco hojněji ženy. Mezi dospělými také stoupl výskyt depresí a rizika sebevraždy, některým z běžných duševních onemocnění trpí přibližně každý třetí muž či žena.
„Epidemie sice nenarušila naše štěstí, ale záleží na tom, jestli nepatříme k ohroženým skupinám. Narostly však obavy o svobodu a demokracii. Z výzkumu také vyplynulo, že uzavření rodin doma překvapivě spíše utužilo rodinné vztahy. I když máme ekonomické obavy, hledíme do budoucnosti s relativním optimismem,“ shrnul jednotlivé výstupy výzkumu analytik Ondřej Kopečný.
Na semináři v Senátu vystoupili kromě analytika STEM Ondřeje Kopečného také ekonom a filosof Tomáš Sedláček, pedagožka Anna Kubíčková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV), které se snaží o systémové uchopení wellbeingu ve vzdělávání, filosofka Anna Hogenová, skautská dobrovolnice u orlickoústeckých sanitářů Lucie Froggy Rybková nebo ředitel centra Elpida pro aktivní seniory Jiří Hrabě.
Diskutující řešili i otázky spojené s vyhlídkami konceptu wellbeingu v ČR. Má výzkum wellbeingu šanci stát se platným hlediskem při měření kondice společnosti, jak je tomu na severu Evropy nebo Novém Zélandu? Minulé měsíce odhalily slabiny v našem společenském předivu, ale i fakt, že v některých situacích nejsou peníze řešením. Ve vyspělých zemích se věnují zkoumání tzv. wellbeingu. „Pokud se chceme v oblastech jako vzdělávání, komunitní život, duchovní a kulturní rozvoj, zdraví, životní prostředí a dalších těmto zemím vyrovnat, měli bychom se tímto přístupem inspirovat,“ řekla na akci spoluzakladatelka nadačního fondu Šťastné Česko Lilia Khousnoutdinová.
Filosofka Hogenová komentovala zaměření současné společnosti na předměty a zajišťování zajištěného, které má za následek odtržení jednotlivce od skutečného bytí. Ekonom Tomáš Sedláček označil život současného člověka jako život v předklonu, život pro okamžiky v budoucnosti.
Pedagožka Anna Kubíčková zase zdůraznila nezbytnost budování wellbeingu na školách. „Dlouhodobé uzavření škol a omezení sociálních kontaktů budou mít na vyvíjející se dětskou psychiku ještě větší dopad než v případě dospělých.“ Doba covidová negativně zasáhla nejen rodiny, kde stouplo domácí násilí, ale i učitele. Po prázdninách čeká na školy nejen úkol doučit, co se nestihlo, ale také uzdravit pochroumané psychické zdraví dětí.
