Dospělého obvykle vyděsí prázdná šrajtofle nebo spadlá wifina. Děti jsou přece jen trochu komplikovanější.
Čeho jste se jako malí báli vy? Upír pod postelí? Ježibaba za komínem? Obrovští pavouci ve sklepě, duch mrtvého dědy na půdě? Podivné zvuky, vrzající schody, průvan v domě, to všechno (nejen) v noci vždycky dokázalo v našem dětství pustit uzdy fantazie. Pojďme se mrknout na ta nejznámější strašidla z celého světa. I bratři Grimmové jsou porovnání s těmihle zrůdičkami poněkud změkčilí.
1. Bek - The Black Eye Kid (USA)
O tom, že jsou děti občas strašidelné, nás přesvědčil nejeden horor. Fenomén prťat s černýma očima se po USA začal šířit kolem 90. let. Ukáží se vždy když jste doma sami a vyžadují, aby byly vpuštěny dovnitř. Černooká děcka jsou dnes už známá celosvětově např. z filmu Nenávist, což byla pěkná šílenost.
2. La Llorona (Kolumbie)
K plačící ženě, kolumbijské banshee, která zvěstuje neštěstí a napadá malé děti, se poutá spousta příběhů, základ se ale neliší - vždy jde o ženu, která zabila své potomky (z mnoha různých pohnutek). Hrozba Plačící ženy má malé děti odradit od nočních toulek.
3. La pisadeira (Brazílie)
Žena z našich nejhorších nočních můr. Vyhublá, s dlouhými žlutými nehty a rudýma očima. K večeru chodí po střechách domů, sleduje rodiny u večeře. A kdo dojí poslední a nejvíc se cpal, u toho si počká až usne, vleze do jeho pokoje a usadí se mu na hrudi tak, aby se nemohl ani pohnout.
4. Tiyanak (Filipíny)
Příběh Tiyanaka je stejně jako u La Llorony rozpitvaný v mnoha verzích. Na Filípínách se říká, že jde o dítě, jehož matka zemřela při porodu, nebo také plod, kterého se matka zbavila potratem. Tohle neviňátko osamělé cestovatele vábí hlasitým brekem. Když ono opuštěné dítě nešťastník zvedne a chce uchlácholit, narostou mu tesáky a drápy... A všechno to končí tak, jak si jistě každý dokáže velmi barevně představit.
5. Toyol (Malajsie)
Máme tu další legendu o nenarozeném plodu. Tenhle malý skrček s zářivě rudýma očima je přiváděn zpět do života černou magií, aby okrádal a škodil živým. Kdo vlastní Toyola, podepsal smlouvu s ďáblem. Malého skřeta musí jeho majitel, pokud pro něj zrovna nemá upotřebení, uchovávat ve sklenici v tmavém koutě. Jinak...
6. Skondhokatas (Indie)
Bezhlaví duchové lidí, kteří přišli o hlavu při vlakových nehodách, straší v noci na nádražích a podél železnic. Vzhledem k tomu, že Indie má jeden z nejdelších železničních systémů, není se čemu divit.
7. Dívka v umývárně (Japonsko)
Školní pověra, která se předává z generace na generaci už téměř sedmdesát let. Pokud vyjdete na záchodky do třetího patra školní budovy a vejdete do třetí kabinky od dveří, můžete se s ní setkat. Přivolat ji lze tak, že se třikrát poklepe na dveře a vysloví její jméno - Hanako. Jak v Japonsku vznikl tenhle folklorní duch? Nejpopulárnější historka o jejím vzniku praví, že při 2.světové válce padla bomba na školu, kde zrovna dívka konala na toaletě potřebu. Tam ale hned nezemřela - budova byla zničená, ovšem Hanako zůstala uvězněná v jejích troskách.
8. Žena s proříznutými ústy (Japonsko)
Tenhle japonský duch také stojí za povšimnutí. Na krásnou ženu s chirurgickou maskou může v noci narazit osamělý cestující při cestě vlakem či autobusem. Žena se vždy své oběti ptá, jestli je krásná. Když člověk, nevěda o co jde, odpoví kladně, žena si sundá masku a ukáže mu tvář s prožíznutými ústy - je to takový japonský strašidelnější Joker. Pokud oběť ale odpoví záporně, žena vytáhne nůž a sama ho podobně zohaví.
9. Jiang Shi (Čína)
Něco mezi zombií a upírem je tato obludka, o které se tradují historky už od počátků moderní Číny. "Skákající mrtvola" z lidí vysává energii, někdy dokonce i krev. O tom, jak vznikla tato legenda, je jedna teorie - když člověk zemřel daleko od svého rodiště, jeho tělo museli přinést zpět domů k pohřbu. Umrlci byli přivázáni ke dvěma bambusovým tyčím a protože se při nošení lehce pohupovali, říkalo se jim "Skákací mrtvoly".
10. Gjenganger (Skandinávie)
Duch obětí vražd, sebevrahů nebo dokonce vrahů samotných, má celkem velké pole působnosti. Nejenže trápí všechny pozůstalé, které měl kdysi rád, ale navíc šíří mor a zkázu. Nevinného člověka ve spánku štípne a od rány se začne šířit chlad a kůže začne modrat, až zcela znecitliví. Gjeganger byl původně vikingskou legendou a dnes si můžeme jeho vznik vysvětlit strachem z nákazy morem. Rozpoznat ho nelze - může vypadat jako normální člověk.
Pořád toho nemáte málo? Tady se můžete podívat na magické lesy jako z pohádek.
Podobné články
Komerční článekDoporučujeme
Martin Miko
