Známý barman Jiří George Němec neustále zkouší něco nového. A to nejen v míchání drinků, ale i v osobním životě. Také proto se v Austrálii stal Barmanem roku.
Jak se člověk stane barmanem? Neumím si představit, že je to povolání, které si člověk vysní v pubertě a rodiče ho v zálibě k alkoholu podporují.
To byste se divil. Hodně mých kolegů už třeba v pěti letech vědělo, že mixování drinků bude jejich budoucnost. Je ale pravda, že jejich rodiče například vedli restauraci nebo měli vinice či jinou výrobnu alkoholických nápojů. Já šel klasickou cestou – začal jsem studovat hotelovou školu. Nechtěl jsem ale sedět někde v hotelové kanceláři nebo na recepci, takže barman byla jasná volba. Začal jsem pracovat v koktejlových barech a pak odjel do Austrálie, kde jsem zůstal devět let.
Prožil jsem samozřejmě i neúspěchy, ale v roce 2004 jsem se stal australským barmanem roku. O tři roky později jsem otevřel vlastní podnik, který získal ocenění. To mne nabylo energií – být barmanem není jenom dřina do čtyř do rána. Viděl jsem, že lidi ocení kvalitní produkt a já jsem schopný jim ho nabídnout.
Proč jste v Austrálii nezůstal? Evidentně jste si tam vybudoval jméno...
Po devíti letech jsme si s tehdejší přítelkyní položili otázku: „Chceme ještě žít v Austrálii?“ Od toho, abychom se stali občany, nás dělil jeden rok. Váhali jsme, co dělat. A najednou přišla nabídka z Číny, ze Šanghaje. Takže jsme po ní skočili a vydali se do Asie. V Číně měla distributora Becherovka, která mi nabídla spolupráci. K českému tradičnímu likéru mám velký vztah, takže jsem kývl. Vymýšlet jsem nové koncepty, jak Becherovku v očích veřejnosti omladit. Třeba receptury koktejlů. A protože jsem díky tomu víc času trávil na přeletech z Číny do Česka, nakonec jsem se vrátil domů.
Je rozdíl, jak lidé vnímají Becherovku u nás a ve světě?
U nás byla Becherovka vždy. Je tu s námi už 210 let a od chvíle svého vzniku byla součástí barové nabídky v každé restauraci, hospodě či klubu. Lidé si ji vždycky mohli dát. Po sametové revoluci ale přišel ze západu boom nových alkoholických značek a Becherovka se tak trochu dostala do pozadí zájmu. Lidé chtěli přirozeně ochutnat něco nového, na tom není nic špatného. V zahraničí je to přesně naopak. Becherovka je pro ně krásnou značkou s tradicí, kterou obdivují. Češi si dnes opět začínají uvědomovat své tradice, vracejí se k nim. Jsme opět hrdí na svůj původ, chceme nakupovat na trzích českou zeleninu a ovoce, a do toho Becherovka skvěle zapadá.
Vaší hlavní pracovní náplní je vymýšlet nové koncepty koktejlů. Jak se to dělá?
Podíváte na složení konkrétního drinku a jednotlivými přísadami se snažíte vytáhnout jeho chuť.
Českým národním drinkem je beton. Bylo těžké vymyslet z Becherovky nové variace koktejlů, které by mu mohly konkurovat?
Beton funguje skvěle nejen v barech, ale i na festivalech. Proto jsem se rozhodl vymyslet takzvaný twist na Beton z dostupných ingrediencí, které by si mohli lidé či barmani koupit kdekoli v Česku. Vznikl tak Beton Redtone, kde je základ Becherovka a tonik s červeným vínem zakápnutý bezinkovou šťávou. Pak je naší další komoditou pivo. Takže jsem vymyslel twist na Beton s pivem Pretzel BB, kde spolu skvěle funguje Becherovka, tonik, pivo a pár kapek citronové šťávy.
Kam se vydat za nejlepšími bary?
Historicky jsou barovou Mekkou Londýn a New York. Tam všechno vzniklo. V posledních deseti patnácti letech ale koktejlová a barová kultura zažívá novou vlnu. Doporučil bych Singapur, má nejrozmanitější barovou scénu. Nejenže je mladá, ale vznikly tam koncepty, které se navzájem nekopírují. Interiérově, nabídkou, atmosférou…
Existuje v míchání koktejlů nějaký aktuální trend?
Rozhodně je to zelenina. Ovoce je tradiční, ale začaly se používat i mrkvové či řepové džusy. Lidé chtějí žít zdravě a to se odrazilo i v míchání alkoholických nápojů.
Liší se v míchaných nápojích ženy od mužů?
Ženy víc ocení vizuální stránku koktejlu.
Koktejly Jiřího George Němce můžete aktuálně ochutnat v Becher zóně na hradě Bezděz (1. – 2. září 2017).
A TADY si přečtěte o jedenácti nejbizarnějších alkoholických nápojích světa.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
