Až letos vyrazíte na běžky do Jizerek nebo do Rychlebských hor, nezapomeňte se stavit v zimním kiosku Promenáda a v Lesním baru. Tedy pokud tam ještě budou...
Kiosek Promenáda najdete u silnice ze Smědavy na Jizerku, která se v zimě mění v běžkařskou stopu. Je přesně tady:
Dáte si tu polévku, svařák, kafe nebo tatranku a zaplatíte podle toho, jak se vám zachce. „Zde si ceny určuje sám zákazník!“ hlásá nápis v češtině i angličtině. Za kafe tak můžete zaplatit třeba jen korunu. Provozovatel kiosku Zdeněk Joukl se na vás zlobit nebude.
dscn1340_kopie.jpg
Kolik tu zaplatíte, je jen na vás. Bude to tak i letos? (Foto: Foto Ivan Brezina)
Většina lidí ale zaplatí běžnou cenu nebo spíš víc. Stydí se zneužít takhle „podané ruky“? Otevře se v nich něco dobrého? Nebo do hor prostě jen vyrážejí férovější lidé, než je statistický vzorek populace? Podle pana Joukla za to může výška. „Tahle obchodní strategie funguje jen na horách, srovnal bych to s hranicí výskytu klíšťat,“ vysvětluje. „Do 800 metrů nad mořem bych si na podobnou provozovnu netroufl, ale tady je to 922 metrů a tak už jsou tu lidé k sobě slušní.“
Psychologický experiment už několik provádí i Václav Pavlíček, provozovatel Lesního baru pod horou Smrk v Rychlebských horách. Je tady:
Pan Pavlíček zašel ještě dál než pan Joukl – „bar“ je celoročně bez obsluhy a jídlo a pití tu nikdo nehlídá. Prostě přijdete, občerstvíte se podle libosti a do kasičky taky zaplatíte podle libosti (ani kasičku nikdo nehlídá).
Lesní bar leží ve výšce 750 metrů nad mořem, tedy o padesát metrů níž, než je Jouklova „hranice slušnosti”. Běžní turisté a poutníci tu platí poctivě, ale bar občas vykradou mladíci z Horní Lipové, kteří by jinak do hor nezabloudili. Pan Pavlíček věří, že je časem převychová. „Protože je znám, chodím za nimi na návštěvu a přesvědčuji je,“ řekl novinářům. „V dnešní době se jim přece nemůže vyplatit ukrást ve čtyřech lidech věci za tři stovky. Věřím, že brzy to sem nebudou chodit vykrádat, ale hlídat.“
Z dobrodružných knih známe spíš opačný příklad: vzájemné vykrádání zásob mezi zlatokopy na Aljašce, krádeže teplých bot vojáků na zimních taženích, rvačky o poslední vodu v poušti… Jenže to jsou extrémní reakce ve výjimečných situacích. Venku spíš míváme tendenci chovat se k sobě slušněji než ve městě, a zvlášť když se někdo zachová slušně k nám.
Oba tyhle vzácné příklady lidské slušnosti teď nejspíš zničí Babišova elektronická evidence tržeb. V jizerskohorském kiosku Promenáda není elektřina, takže tam logicky není ani připojení k webu. V rychlebském Lesním baru dokonce ani není nikdo, kdo by vystavoval účtenky...
A TADY si přečtěte deset demystifikací Andreje Babiše.
Podobné články
Komerční článekDoporučujeme
Martin Miko
