Talent mezi banány
Ve 30. letech minulého století bylo jasné, že je nacismus na vzestupu a z Německa se rozšíří po Evropě jako mor. Rozhodně si to myslel lékárník Blahník z pražské Kampy, a tak zavřel krám a odstěhoval se na kanárský ostrov Santa Cruz de la Palma. Tam poznal krásnou Španělku, vzal si ji za ženu a 27. listopadu 1942 se jim narodil syn Manuel zvaný Manolo. A tak přišel na svět jeden z největších módních návrhářů současnosti.
Manolo vyrůstal spolu se svou sestrou Evangelinou na rodinné banánové plantáži. Jeho matka měla velký zájem o módu a podle magazínů se snažila i do svého šatníku dostat nejnovější trendy. S čím ale nebyla vůbec spokojená, to byla ostrovní nabídka bot. A tak si osvojila základy ševcovského řemesla a začala si některé páry, které nosila na speciální příležitosti, sama vylepšovat a zdobit. Její syn ji při tom moc rád pozoroval a zažehlo to v něm vášeň pro vlastní tvorbu. Jak dnes slavný designér říká, první malé modely bot šil pro své psy a opice, kteří na Santa Cruz volně žili.
Rodiče ho ovšem v jeho nadšení příliš nepodporovali. Nejprve ho poslali do švýcarského internátu a poté ho donutili jít studovat politologii na univerzitu v Ženevě. To už byl ale chlapec, ze kterého doma chtěli mít diplomata, dospělý a svéhlavý, a tak přešel na jiný hlavní obor, jenž mu byl bližší; začal studovat literaturu. Po promoci se přestěhoval do Paříže. Našel si práci v butiku s vintage módou, začal studovat návrhářství a příležitostně psal do pánské verze magazínu Vogue. Díky tomu se v roce 1969 během cesty do New Yorku setkal s někdejší šéfredaktorkou Vogue Dianou Vreeland, což znamenalo zásadní zlom ve směřování jeho života.
Blahnik Dianě ukázal svůj skicák plný náčrtů a návrhů bot. Ta hned poznala talent a jeho osobité kresby ji oslovily, proto ho popíchla, aby začal boty a doplňky sám šít. Manolo nebyl vyučený švec, ale chodil po fabrikách, aby odkoukal a vyzvěděl, jak se co dělá. Už dva roky poté ho anglický návrhář Ossie Clark požádal, aby mu navrhl boty pro velkou přehlídku. Po velkém úspěchu si Blahnik půjčil 2 tisíce liber, aby odkoupil obuvnickou společnost Zapata, a tak založil vlastní značku bot a krásné střevíčky začal oficiálně vyrábět a distribuovat na veřejnost.
Blahnik má na svědomí několik experimentů a extravagantních kousků, známé jsou například jeho „ještěrčí“ sandály. Jinak je ale jeho osobní styl jasně daný a rozpoznatelný. Typické jsou pro něj především tenké „jehly“. V 70. letech, kdy frčely tlusté platformy, to bylo něco nového. Blahnik navíc celoživotně nesnáší ploché podrážky, podle něj vysoké podpatky znamenají instantní sexappeal. Jeho střevíčky bývají zdobené saténem, brokátem a dalšími luxusními materiály a na špičce jim nechybí ozdobná spona.
V roce 1974 se stal teprve druhým mužem, který se objevil na obálce Vogue. Lidé z módní branže jeho nádherné výtvory vždy milovali (a stále milují), ale celosvětovou a hlavně celospolečenskou proslulost Blahnikovi přeci jen přinesl až seriál HBO Sex ve městě. Hlavní hrdinka Carrie Bradshaw je botami posedlá a právě ty od Blahnika považuje za vůbec nejcennější ve svém botníku. A jedny konkrétní modré lodičky se pro ni nakonec stanou vyloženě osudovými. Kdo Sex ve městě zná, ten ví, kdo ne – ten se víc dozví v galerii tady:
A tady se podívejte, jak se měnily dámské plavky v průběhu 20. století.