Šestiletá Jordynn Baskerville seděla posmutněle na Santově klíně a na otázku, co by si nejvíc přála k Vánocům špitla: „Aby se můj táta vrátil domů.“ Její roční sestřička, která okupovala Santovo druhé koleno, z toho neměla zatím moc rozumu, ale táta jí chyběl jakbysmet.

christine-mendoza.jpg

Táta čeká v zákrytu a do očí už se mu derou slzy. (Foto: Foto: Christine Mendoza)

Santa slíbil, že se s tím něco zkusí provést. Zaúkoloval Jordynn, aby si zakryla oči, a tatínka připraveného v zákrytu povolal do akce. Překvapená holčička se mu vrhla do náruče a byla v ten moment nejšťastnější bytostí široko daleko. V obchoďáku v Clarksville v Tennessee se strhl potlesk. Jen málokoho tahle láskyplná scéna nedojala k slzám.

Plakal i statečný voják. „Slzy mi tekly od momentu, kdy začala mluvit se Santou. Když mi vběhla do náručí, byl to ten vůbec nejlepší pocit, který jsem kdy zažil. A ten její výraz ve tváři byl vážně neskutečný. Podívala se na mě zmateně – jako že se to určitě ve skutečnosti neděje, a pak ten její výraz úžasu – to bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná Trent na přivítání od své dcerušky.

„Nemyslím, že vůbec existuje něco, co by přebilo tenhle moment, to je alespoň to, co moje dcerka pořád říká,“ dodává.

A aby z vás to dojetí trochu spadlo, podívete se SEM, proč je štěstí, že u nás nosí dárky Ježíšek.