fb pixel
Vyhledávání

brexit

Brexit je označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Evropské unii. Jde o zkratku z anglických výrazů „Britain“ a „exit“. Původně byl termín odchodu stanoven na 29. března 2019 v 11 hodin večer britského času, později byl nejzažší termín odchodu posunut na 31. říjen 2019. Když se tento termín blížil, došlo k jeho posunutí na 31. leden 2020, kdy k brexitu skutečně došlo.

Poslední vývoj brexitu

17. října 2019 se představitelé Velké Británie a EU dohodli na podmínkách brexitu. Informoval o tom předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker i britský premiér Boris Johnson v době konání summitu EU. Britský parlament v sobotu 19. října 2019 rozhodl o odložení schvalování brexitové dohody a premiér Johnson kvůli tomu musel požádat předsedu Evropské rady Donalda Tuska o další odklad termínu odchodu Spojeného království z EU. Jedná se o podmínku, kterou stanovuje tzv. Bennův zákon z počátku září 2019. Podle tohoto zákona musí předseda vlády požádat o tříměsíční odklad brexitu, pokud by se mu nepodařilo vyjednat do 19. října 2019 dohodu s Bruselem či přimět parlament, aby souhlasil s odchodem země z EU bez dohody. Johnson poslal do Bruselu nepodepsanou žádost o odklad. Dále však odeslal také podepsaný dopis, ve kterém uvedl, že s odkladem v žádném případě nesouhlasí.

Odklad brexitu do konce ledna 2020 schválily členské země EU dne 28. října 2019. Poté Dolní sněmovna schválila zákon, který předložil premiér Johnson. Podle tohoto zákona se ve Spojeném království konaly ve čtvtek 12. prosince 2019 předčasné parlamentní volby

Britské parlamentní volby a dokončení brexitu

V předčasných britských parlamentních volbách, které byly vypsány,  protože se sněmovna nedokázala dohodnout na podobě dohody o brexitu,  získala absolutní většinu Konzervativní strana britského premiéra Borise Johnsona.  Johnson v pátek 13. prosince 2019 pronesl ve svém projevu, že Velká Británie odejde z EU k 31. lednu 2020. Uskutečnění brexitu pro něj mělo nejvyšší prioritu. Díky volebnímu vítězství  mohli konzervativci dokončit brexit dle svých představ. 

Po sečtení většiny volebních obvodů (647 z celkových 650) získali konzervativci 362 mandátů. Druzí skončili opoziční labouristé s 203 mandáty. Labouristé zaznamenali ztrátu 59 křesel. Na třetím místě skončila Skotská národní strana, která získala 48 mandátů.  Volební účast dosáhla 67,17 % (podle britské agentury Press Association).

Dne 31. ledna 2020 Velká Británie vystoupila z EU a začalo přechodné období, během kterého musí Británie dál plnit své závazky vůči EU. Do konce tohoto období, které trvá 11 měsíců, je nutné vypracovat detailní ustanovení pro další vývoj vztahů mezi EU a Británií.

Historie brexitu

Spojené království se stalo členem Evropského hospodářského společenství (předchůdce EU) v roce 1973 a už od té doby se vedou debaty o ukončení členství. První referendum k tomuto tématu se konalo v roce 1975, v něm se voliči vyjádřili pro setrvání ve společenství.

K odchodu z EU se přiklonili britští voliči v referendu, které se konalo 23. června 2016. Referendum vypsal konzervativní premiér David Cameron

O ukončení členství pak rozhodl Parlament Spojeného království. Velká Británie požádala o vystoupení z EU na základě článku 50 Lisabonské smlouvy, která stanovuje maximálně dvouletou lhůtu pro dojednání podmínek a ukončení členství.

Hlavní ikonou za vystoupení Velké Británie z EU je bývalý starosta Londýna Boris Johnson, který byl v letech 2016 – 2018 ministrem zahraničí. Z tohoto postu však na protest proti Therese May rezignoval.

Jako termín odchodu byl původně stanoven 29. březen 2019, po kterém mělo následovat přechodné období do konce roku 2020. To byly původní plány, ze kterých postupem času sešlo.

Vláda Theresy May dojednala s Evropskou komisí dohodu o brexitu, tu ale britští poslanci 15. ledna 2019 zamítli. Když se nepodařilo dojednat dohodu, požádala britská premiérka o odklad brexitu do 30. června 2019. Britští poslanci změnili v zákoně datum brexitu na 12. dubna 2019. Pro odklad hlasovalo 441 poslanců, proti bylo 105.

Dne 11. dubna 2019 se sedmadvacet zemí Evropské unie a Velká Británie dohodly na odkladu brexitu do 31. října 2019. Toto datum odpovídá konci funkčního období stávající Evropské komise. Pokud britský parlament schválí dohodu o vystoupení, odejde země z EU dříve.

Ve vzduchu v té době viselo několik scénářů dalšího vývoje. K brexitu mohlo dojít v nejbližší době, ale mohlo z něj také nadobro sejít. Předseda Evropské rady Donald Tusk uvedl, že do konce října má Británie možnost svou žádost o dochod z unie zcela stáhnout.

Rozhodující byly květnové volby do Evropského parlamentu, které se konaly mezi 23. a 26. květnem 2019. Pokud by je Británie neuspořádala, opustila by unii bez dohody už k 1. červnu 2019. Jelikož ale brexit uvízl ve slepé uličce, ve Spojeném království volby proběhly. Drtivého vítězství v nich dosáhla Strana pro brexit Nigela Farage.

Theresa May v květnu 2019 oznámila, že odstoupí ze svých funkcí (předsedkyně strany a premiérka), . Tlak na její odstoupení ustavičně sílil, protože se vytrvale snažila prosadit parlamentem již třikrát odmítnutou dohodu o brexitu. 

23. července 2019 oznámili konzervativci, že novým premiérem bude Boris Johnson, kterého podpořilo 92 153 členů strany. May oficiálně oznámila královně Alžbětě II. svou rezignaci na funkci PM 24. července 2019.  Ve stejný den byla nahrazena novým předsedou konzervativců Borisem Johnsonem.

Krátce na to oznámil složení nové vlády, sestavil ji pouze z tvrdý zastánců brexitu k 31. říjnu 2019, který nadále zůstává jako nejzazší termín odchodu Británie z EU. Johnsona do křesla premiéra vyneslo heslo „vystoupíme na konci října za každou cenu“. Aby měl klid na práci, požádal královnu, aby přerušila zasedání parlamentu až do poloviny října. Johnson tvrdil, že šance na novou dohodu s EU vzrostly.

Britská královna Alžběta II. na jeho návrh přerušila zasedání parlamentu do 14. října 2019, což vyvolalo bouři nevole na straně opozice. Odpůrcům vystoupení z Evropské unie se tak výrazně zkrátil čas na zastavení tzv. no-deal brexitu a zároveň učinil celou situaci ještě nepřehlednější.

Dne 3. září 2019 přišli konzervativci o většinu v Dolní sněmovně. Konzervativní stranu kvůli nesouhlasu s vládní brexitovou politikou opustil poslanec Philip Lee. Konzervativci neměli většinu jistou již delší dobu, rebelovalo totiž několik poslanců, kteří nesouhlasili s brexitem.

Na pořadu je hlasování o návrhu zákona, který má zabránit neřízenému brexitu. Johnson vzkázal, že pokud by prošel, nechá poslance hlasovat o vypsání předčasných voleb. Opoziční labouristé vzkázali, že předčasné volby v tuto chvíli nepodpoří. 

Zmiňovaný návrh zákona dává vládě čas na dosažení nové dohody s EU do 19. října 2019. Případně požaduje souhlas parlamentu v případě divokého odchodu z EU. Pokud by nenastala ani jedna z těchto variant, musel by Johnson požádat předsedu Evropské rady Donalda Tuska o další odklad brexitu, tentokrát do 31. ledna 2020.

Odpůrci neřízeného brexitu byli v časové tísni. Museli jednat rychle, protože od 9. září 2019 začala očekávaná přestávka v zasedání parlamentu. 

Dolní komora parlamentu nezasedala více než dva týdny. Zákonodárci se sešli znova 25. září 2019, neboť podle soudního verdiktu Johnson jednal nezákonně, když požádal na konci srpna královnu Alžbětu II., aby přerušila zasedání parlamentu do 14. října.