Vila Tugendhat je jedinou památkou moderní architektury u nás, která je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. 

Návrh tohoto ojedinělého funkcionalistického díla vytvořil v roce 1928 německý architekt Ludwig Mies van der Rohe na přání manželů Grety a Fritze Tugendhatových.

Stavba byla zahájena v červnu 1929 a financoval ji textilní průmyslník Alfred Löw-Beere, otec Grety Tugendhat, který se rozhodl věnovat vilu své dceři jako svatební dar.

Náklady na stavbu se vyšplhaly na 5 milionů prvorepublikových korun. Za tuto cenu by v té době bylo možné vystavit tři desítky běžných rodinných domů.

Stavba postupovala velmi rychle, za 14 měsíců bylo hotovo a na konci roku 1930 se mohli manželé Tugendhatovi nastěhovat.

Architekt Ludwig Mies van der Rohe kromě výstavby vily, navrhl i část nábytku. Vila Tugendhat je považována za jeho nejvýznamnější předválečné dílo.

Manželé Tugendhatovi žili ve vile pouze do roku 1938, pak kvůli svému židovskému původu opustili zemi a dům se dostal do spárů německých okupačních úřadů. V roce 1939 jej zabavilo gestapo a mezi lety 1942 až 1945 obýval vilu německý letecký konstruktér a průmyslník Willy Messerschmitt, který inicioval rozsáhlé stavební úpravy.

Stavba byla poškozena během náletu na Brno, výbuch zničil většinu oken hlavního obytného prostoru. V roce 1945 zabrala vilu Rudá armáda a složila k ubytování sovětských vojáků i koní. Došlo k dalšímu poničení objektu i jeho interiérů.

Vila Tugendhat byla uznána kulturní památkou v roce 1969 a v 80. letech došlo k rozsáhlé rekonstrukci, která se však bývá často kritizována, protože například při zasklívání oken byl použit jiný materiál.

Další dlouho plánovaná rekonstrukce proběhla v letech 2010 – 2012.

Příběh brněnské vily Tugendhat se stal inspirací pro knihu Simona Mawera Skleněný pokoj, podle které natočil v roce 2019 režisér Julius Ševčík stejnojmenný film s Carice van Houten v hlavní roli.