Režisér epických snímků

Neuměl anglicky, a přesto v Americe udělal kariéru jako málokdo před ním i po něm. Italský režisér Sergio Leone je všeobecně známý pro svou sérii legendárních spaghetti westernů, které v 60. letech natočil. Ať už se bavíme o Dolarové trilogii s Clintem Eastwoodem nebo o kultovním Tenkrát na Západě, Sergio Leone prostě patřil k celosvětové špičce. Nejednalo se ale o „jednožánrového“ režiséra. V 70. letech se Leone pustil do natočení svého posledního realizovaného filmu, který připravoval dlouhých 13 let – gangsterský snímek o téměř čtyřhodinové stopáži pod názvem Tenkrát v Americe nakonec vyšel v roce 1984. To, co se mělo stát jeho největším dílem, se ale stalo jeho největší prohrou. V době uvedení film vlivem necitlivých zásahů studia, které ve střižně snímek doslova zmasakrovalo, propadl, a trvalo několik let, než se dílu dostalo uznání, jež má dnes.

mohlo by vás zajímat

Během zkoušek vyčerpáním zemřeli tři muzikanti: Když Šostakovičova Sedmá symfonie rozezněla obléhaný Leningrad

Byť neúspěch filmu Tenkrát v Americe Leoneho těžce zasáhl a vážně mu zničil již tak námahou poškozené zdraví, rozhodl se režisér pustit do práce na dalším epickém velkodíle, které v hlavě choval již od konce 60. let. V roce 1969 si Leone po cestě do New Yorku koupil knihu amerického autora Harrisona E. Salisburyho s názvem 900 dní: Obléhání Leningradu. Salisbury byl jedním z mála amerických novinářů, jenž v době obléhání města německou armádou za druhé světové války v Leningradu skutečně byl a Leoneho kniha (kterou si nechal kvůli své neznalosti angličtiny předčítat) i příběh občanů Leningradu okamžitě zaujaly.

Nadšený režisér proto navrhl nesmírně ambiciózní projekt, který mohl být natočený pouze na jediném místě – přímo v ulicích Leningradu. V 70. letech se proto vydal do Sovětského svazu, aby získal od místních úřadů povolení natáčet ve městě. Ale kvůli citlivému politickému tématu, kterým obléhání Leningradu bylo, odešel s nepořízenou. Přesto Leone ani během natáčení Tenkrát v Americe nepřestal o svém válečném dramatu snít a opakovaně hercům na place nadšeně vyprávěl, jak by chtěl film jednou natočit.

Gorbačov dal snímku zelenou

S nástupem Michaila Gorbačova do čela Sovětského svazu konečně dostal Leone svou šanci film přímo v Leningradu natočit. Za tímto účelem Leone zemi několikrát navštívil a během svých návštěv navázal úzké kontakty s místními filmaři, a dokonce se dočkal i podpory samotného Gorbačova. V roce 1987 konečně začaly první práce na snímku, kdy se Leonemu podařilo domluvit spolupráci se třemi největšími sovětskými studii. Sám Gorbačov pak Leonemu nabídl, že mu pro účely natáčení poskytne vojsko i techniku Rudé armády.

Film s prostým názvem Leningrad měl být při rozpočtu 100 milionů dolarů nejdražším do té doby natočeným snímkem vůbec, přičemž polovinu rozpočtu měli poskytnout právě Sověti. Přitom Leone neměl v té době napsanou ani jednu stránku scénáře! Vše, co ale potřeboval, byla jasná vize. Byť měla film doprovázet hudba Leoneho dvorního skladatele Ennia Morriconeho, měla mít ve snímku významnou roli legendární Leningradská symfonie, kterou v obléhaném městě napsal skladatel Dmitrij Šostakovič. Snímek tak měl začít dlouhou jednozáběrovou scénou, která by započala právě v Šostakovičově pokoji. Odtud by pokračoval záběr na válkou ničené město včetně kanibalismu a mrtvých na ulicích, než by se kamera otočila na stovky německých tanků okolo města.

Smrt Leoneho vše ukončila

Přestože film neměl scénář, měl Leone v hlavě hlavní osu děje. Příběh měl pojednávat o americkém kameramanovi uvězněném ve městě, kterého neměl hrát nikdo jiný než Robert De Niro. Ten se měl zamilovat do ruské ženy, přičemž by museli oba protagonisté svou lásku skrývat před tajnou policií, jelikož byly v obléhaném městě zakázány kontakty mezi cizinci a místními. Dívka měla s Američanem nakonec otěhotnět, což mělo celou situaci ještě více zkomplikovat. Americký kameraman by nakonec zemřel v den osvobození města, když by jej při natáčení posledních záběrů zabila německá puma. O jeho smrti by se jeho milá dozvěděla při sledování filmového zpravodajství, během kterého by si s hrůzou uvědomila, že pořízené záběry ukončené explozí pořídil právě její zesnulý milý.

GALERIE Leningrad Sergia Leoneho

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Zatímco se pomalu psal epický scénář, během něhož Leone pečlivě studoval do té doby tajné sovětské archivy, podařilo se sehnat většinu financí a vše bylo připraveno k podepsání finální smlouvy. Bohužel, 30. dubna 1989, pouhé dva dny před samotným podpisem, dostal šedesátiletý Leone masivní srdeční infarkt a zemřel. Bez Leoneho nebylo možné na snímku dále pracovat. Leone, který tušil, že by vlivem podlomeného zdraví nemusel snímek dokončit, poprosil ještě před smrtí svého přítele režiséra Jean-Jacques Annauda, aby film v případě jeho úmrtí dokončil. I když se Annaud pokoušel s producenty domluvit, nakonec se mu nepodařilo zajistit potřebné financování a epické leningradské drama nikdy nespatřilo světlo světa…