Období čečenských válek bylo pro Rusy obdobím strachu. I když fronta byla stovky kilometrů daleko, válka se dostala i do běžného života Moskvanů. Připomeňme si teroristické útoky, které dodnes zanechávají hořkou pachuť. U některých je totiž podezření, že byly schváleny a řízeny z nejvyšších míst.
Útok na nemocnici v Buďonnovsku
K prvnímu významnému teroristickému útoku došlo během prvního čečenského konfliktu. Odehrál se v městě Buďonnovsk, které se nachází ve Stavropolském kraji. Velitelem útoku byl Šamil Basajev (na úvodní fotce), vůdce povstalců, jenž chce na Kavkaze ustanovit islámský stát (podobný jako vedl Imám Šamil). Na pomoc povstalcům přijíždí mnoho zahraničních dobrovolníků, kteří později spolupracují s různými teroristickými organizacemi. Je mezi nimi například Ibn al-Chattáb, mudžahedín pocházející ze Saúdské Arábie, který se významně podílel na většině teroristických útoků na Kavkaze.
14. června 1995 vyrazili teroristé v čele s Basajevem do Buďonnovsku. Toto město je vzdáleno od čečenských hranic zhruba 100 km. Cestovali v nákladních vozech, vydávali se za konvoj vezoucí rakve s padlými vojáky. Prošlo jim to. Okolo poledne zaútočili na místní policejní stanici – útok nikdo nepřežil. Poté se rozdělili a útočili na různé vládní budovy ve městě. Nakonec obsadili místní nemocnici. Po cestě sem stříleli na náhodné kolemjdoucí. Vzali 600 pacientů a 400 osob lékařského personálu jako rukojmí, včetně dětí. Další den sdělí Basajev své požadavky – konec války v Čečensku a navázání rozhovorů s představiteli země, dále chtěl mluvit s novináři. Basajev je nemilosrdný. Když novináři nepřicházejí, nechává popravit prvního rukojmího. Chce ukázat, že si rozhodně legraci nedělá. Později nechá popravit dalších pět. 17. června se poprvé pokusí vniknout do nemocnice SPECNAZ, narazí na tvrdý odpor teroristů, kteří používají civilisty jako živé štíty. Přesto se SPECNAZ povede osvobodit 60 lidí. Poté dochází k telefonickému jednání s teroristy. Přistupují na výměnu rukojmích za 123 dobrovolníků – poslanců Dumy, novinářů a často i příbuzných obětí. Ti všichni byli ochotni vyměnit vlastní život za životy rukojmích. Basajev rukojmí nechá jít a s novými zajatci odjíždí. V čečenské vesnici Zandak je poté všechny propouští.
Útok si vyžádal 129 obětí, veřejnost byla poté ještě více znechucena z války a začaly další protesty. Je možné říct, že přispěl k ukončení první čečenské války.
390px-evstafiev-chechnya-prayer3.jpg
muž modlící se uprostřed první čečenské války (Foto: Wikimedia Commons/Mikhail Evstafiev, CC BY-SA 3.0 )
Útok na divadlo na Dubrovce
Moskva je město kultury s obrovským počtem divadel a kin. Jedno z divadel se nachází také v části Dubrovka. Tu osudnou noc měl premiéru muzikál Nord-Ost. Teroristé vcházejí do hlediště v druhém dějství. Diváci nechápou, myslí si, že jde o součást představení. Někteří dokonce tleskají, když teroristé střílejí do stropu. Myslí si, že jde o nějaké zvláštní efekty. Když vyklidí pódium, je každému jasné, že se nejedná o hru. K vyděšenému publiku promluví vůdce teroristů Movsar Barajev. Oznámí jim, že jsou jejich zajatci a doporučí, ať zavolají svým blízkým a rozloučí se, protože už je neuvidí. Doprostřed hlediště umisťují obrovskou bombu. Hrůza v hledišti je skoro hmatatelná, všichni se po jeho slovech roztřásli.
Teroristé předkládají své požadavky – ukončení války, odchod ruských vojsk a uznání nezávislosti Čečenska. Na důkaz dobré vůle propouštějí několik desítek rukojmích – většinou dětí a nemocných. Celé obléhání divadla bude trvat 4 dny. Za tu dobu se nesmějí rukojmí hnout ze svých míst v hledišti. Provizorní toalety jsou udělány před jevištěm – zápach je nesnesitelný. Ráno se do budovy dostane žena. Zázračným způsobem se jí podaří překonat kordon a dostat se k teroristům. Nadává jim přímo do obličeje. Po chvíli ji Barajev nechává popravit. Z rádia se dozvídají, že to nebyl špion, ale místní prodavačka, byla opilá. Předposlední den se pokusí o útěk muž – je chycen a zastřelen. Rusové vědí, že je atmosféra v divadle maximálně napjatá, teroristé tři dny nespali a jsou schopni všeho. Ruská strana vymyslí geniální plán. Pokusí se teroristy uspat plynem, který vpouští do divadla skrz ventilaci. Jedná se o derivát nejsilnějšího opiátu na světě – fentanylu. Společně s teroristy usínají také rukojmí. Barajev je v horní části budovy spolu s hrstkou dalších povstalců. Nespí a je ozbrojený. SPECNAZ dostává rozkaz k útoku. Všechny teroristy (včetně spících) postřílí. Tento nápad by mohl být geniální a vejít do dějin strategie, to bychom ovšem nesměli být v Rusku. Tajná služba odmítne sdělit lékařům složení plynu, a rukojmí tak umírají v jejich rukou, i když byli včas zachráněni. Hodně lidem také při převozu do nemocnice zapadl jazyk. Osvoboditelé mají tedy na svědomí asi 131 lidí (teroristé zastřelili 2 lidi).
Novinářka Anna Politkovská tvrdila v listu Novaja Gazeta, že jeden z teroristů (který měl být zastřelen při osvobození divadla) pracuje v Putinově tiskovém oddělení. Mělo se jednat o představitele čečenské vlády v Jordánsku.
Také útok na obytné domy v roce 1999 budí pochybnosti. Tento útok se později stal v ruských médiích záminkou pro druhou čečenskou válku. Teroristé měli vyhodit do vzduchu několik obytných domů i s obyvateli. Bývalý agent KGB (později FSB), kterého nechal Putin zabít radioaktivním poloniem, tvrdil, že za těmito útoky stojí FSB a že byly přímo nařízeny Putinem. Napsal o tom knihu FSB blows up Russia (FSB vyhodila do vzduchu Rusko).
ZDROJE:
https://en.wikipedia.org/wiki/Moscow_theater_hostage_crisis
https://en.wikipedia.org/wiki/Shamil_Basayev
https://en.wikipedia.org/wiki/Budyonnovsk_hospital_hostage_crisis
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
