Pokud jste muž a při návštěvě muslimské země zamíříte jinam než jen do turistického letoviska, nejspíš se stanete předmětem zvláštní přízně. Budete za ni vděčit ženám, které v mnoha muslimských zemích k západním cizincům často vzhlížejí jako k pokladu. Chození tam před svatbou neexistuje, jen málokdo nařízení obchází a tak se ve vzduchu vznáší napětí z potřeby citů a něžností.
Tuto zkušenost potvrzuje u čaje a dýmky ve městě básníků Kashanu i český průvodce v Íránu Tonda*, podle něhož „není otázka s kým, ale kde“. Jako 23letý, dvoumetrový modrooký cizinec, který navíc ovládá farsi (perštinu), zjevně nemá o přízeň nouzi.
S lišáckým úsměvem vzpomíná na manévry, jak se dostával přes recepčního ke své perské dívce do ubytovny. Asistovat musely kamarádky, které sehrály etudu o zapomenutém mobilu. Když už se ocitli v pokoji, Tonda zas musel přistoupit na to, že si dívka do svatby chrání panenství. „Zkrátka samá komplikace,“ uzavírá Toník s úsměvem. Nejpříhodnější místo už má ale vymyšlené. Po desítkách cest do Íránu dospěl k přesvědčení, že klíčový problém by vyřešil koupí obytného vozu.
I v nejhorším scénáři, kdyby ho tzv. mravnostní policie přistihla v intimní situaci s muslimkou, by zřejmě vyvázl živý.
Pravidla jsou zhruba následující:
Muslimský pár přistižený při sexu úřady vyzvou, aby se vzal.
Pokud ovšem muž není muslim, hrozí mu za sex s muslimkou provaz.
Neblahému osudu se vyhne tím, že se prohlásí za muslima. Zkusil to v minulosti jeden Němec a přežil.
Je-li ona vdaná a on svobodný, pak muže shodí ze skály a ji ukamenují.
Je-li on ženatý a ona svobodná, musí si ji vzít (ke druhé ženě už nově netřeba souhlas první ženy).
Jak je vidět, nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!
*Jméno kvůli nebezpečí úřední šikany redakce změnila
A TADY se podívejte na 15 zásadních rozdílů mezi Čechy a Moraváky.